Žena, která se tak bála pavouka, až ji sežral

Kdo trpí strachem z pavouků, má těžký život. Místa, kde se mohou nacházet jsou téměř všude. Pod postelí, v koupelně, ve sklepě nebo na sedačce v obýváku. Všude hrozí, že je najdeme a sežerou nás.

Žena stála ve sklepě na špičkách u regálu s marmeládami, kompoty a okurkami. Prsty se dotýkala dýňového kompotu na horní polici a opatrně si sklenici kousek po kousku přitahovala na kraj. Najednou ucítila, jak jí něco zašimralo na hřbetu dlaně. Sundala ruce dolů a uviděla pavouka. Vykřikla, střepala ho na betonovou podlahu a zašlápla. Uslyšela jemné křupnutí, pavouk nebyl velký, zato tlustý. V duchu nadávala na manžela, který kompoty naskládal a zasunul tak vysoko.

Ve sklepě blikala slabá žárovka, visící na kusu drátu ze stropu. Místnost měla dvě malá úzká okna. Přes velmi špinavá skla nešlo rozeznat, zda je venku den nebo noc. Ve sklepě proto panovalo pološero. Na zašedlých stěnách se držela tenká vrstva plísní, jejichž puch se dral přes zavřené dveře i do domu. V jednom koutu ležela obrovská koule chuchvalce ze zbytků tepelné izolace střechy, kterou do něj pohodil jeden z řemeslníků. Manžel ji samozřejmě neuklidil. Když se ženě podařilo dostat kompot z horní police dolů, uslyšela za sebou šramot. Rychle se otočila. Zdálo se jí, že se koule pohnula.

Honem vyběhla po schodech nahoru a zavřela dveře. Prošla chodbou do kuchyně. S nechutí se podívala na manžela, který se válel na sedačce. Měl na sobě vytahané modré tepláky, kdysi bílé, ušmudlané triko a tlusté zelené ponožky. Z velkého břicha, které vypadalo jako nafouknutá koule, mu do stran trčely ruce a nohy, tenké jako větvičky. V ruce držel ovladač a zesiloval si právě televizi. Pravou rukou si podpíral hlavu a něčemu se smál.

„Cos tam ječela?“ zeptal se.

„Pavouk. Prosím tě, musel jsi dávat ty kompoty tak vysoko?“ Odpověděla rozrušeně.

Muž ji neposlouchal. Vzal si sklenici piva ze stolku, vydatně se napil, krkl si a smál se dál. Jak se chechtal, z koutků úst mu tekly sliny a kapaly na jeho oblíbené triko.

Žena měla z pavouků strach. Panický strach. Přesto dělala hloupé věci, které dělají oběti v hororech. Jdou se podívat do skříně, i když ví, že v domě je vrah a je to jediné místo, kde může být, protože už předtím prohledali celý dům. Nebo jdou do sklepa bez baterky, z kterého se ozývají podivné zvuky, připomínající řev Poltergeista.

Minulý týden sledovala v televizi film Pavouci útočí. Seděla na kraji pohovky, opřela si lokty o stehna a pěsti vrazila do pusy. Nervózně si je kousala. Muž pil pivo v kuchyni, s úsměškem ji pozoroval a z ničeho nic vybuchl v hurónský smích.

„Nechechtej se,“ vyjekla.

„Je za tebou,“ zalykal se.

Nechápala. „Kdo?“

„Přece pavouk, ty huso!“

Mávla rukou. „Blbečku,“ zašeptala tiše, aby ji muž neslyšel. Dívala se dál.

Na obrazovce ležela na zemi mrtvola dívky omotané pavučinou a z úst jí vylézaly stovky malých pavoučků. Muž se chechtal dál. Znejistěla a otočila hlavu. Byl tam. Uprostřed bílé stěny za sedačkou. Velký jako pětikoruna, na dlouhých nohách. Hajzlový pavouk. Měla pocit, že ji pozoruje obrovskýma očima a přemýšlí, co s ní udělá. Vykřikla. Sebrala ze země papuč a rozmázla jej na stěně.

„Ty krávo! Co děláš? Vymaloval jsem teprve před měsícem!“ rozkřičel se na ni muž.

Uběhl měsíc a žena se celou dobu vyhýbala sklepu. V neděli ráno se manžel zeptal, co bude k obědu. Ležel zase na sedačce ve svém oblíbeném oblečení a kolem sebe cintal pivo. Občas si prdl a z rukou nepouštěl televizní ovladač.

„Udělám kuře s rýží,“ řekla žena.

„Co k němu?“ zajímal se muž.

Odpověděla: „Mám v ledničce čalamádu.“

„Ne. Zajdi do sklepa pro dýňový kompot.“

Muži dělalo potěšení trápit manželku. Věděl, že má strach z pavouků a jít dolů se bojí. Žena zašla do koupelny. Umyla si studenou vodou obličej a podívala do zrcadla. Spatřila v něm unavenou a vrásčitou tvář. Kdysi byla pohledná a otočil se za ní každý chlap. Manželství ji zničilo. Byla vychrtlá a upracovaná. Starala se o dům a o líného manžela, který hledal každou příležitost, jak ji shodit nebo ponížit. Nenáviděla ho a zároveň z něj měla strach. Když děti odešli a zařídili si svoje životy, všechno se zhoršilo. Vysával ji čím dál víc a žena měla pocit, že jednou přijde o svou hlavu.

Otevřela dveře do sklepa. Rozsvítila blikající žárovku, nadechla se a sešla rychle dolů po schodech. Už po cestě jí začalo bušit srdce. Na čele se jí objevily kapky potu a ucítila slabost v nohou. Krk měla stažený, stejně jako žaludek. Dívala se rovně před sebe a soustředila se jenom na to, aby nezakopla. Byla vyděšená a třásla se. Nedokázala si představit, jak by zareagovala, kdyby muž zamkl dveře a ona musela strávit noc v prostředí, které nenáviděla.

Na chuchvalec v rohu se nepodívala a hned se vrhla k regálu. Postavila se na špičky a do prstů se jí hned napoprvé podařilo uchopit sklenici s dýňovým kompotem. S úsměvem ji opatrně sundala dolů, přesto měla pořád špatný pocit. Najednou za sebou uslyšela prdnutí. Udivilo ji, že za ní muž přišel až do sklepa. Na druhou stranu si oddechla, že v něm není sama a ulevilo se jí. Otočila se.

Stál před ní obrovský pavouk, o kousíček vyšší než ona. Přicupital úplně potichu. Něžně našlapoval na svoje chlupaté plosky zakřivených nohou. Otevřela ústa, ale nevydala ze sebe žádný zvuk. Šok ji připravil o hlas. Pavoukovi z kusadel kapal nějaký bílý sliz, který vypadal jako lidské sliny. Třeštil na ni svoje prázdné a studené oči, které ji hypnotizovaly. Přitom v nich viděla, jak se chechtá. Rozevřel kusadla, naklonil se nad ní a jeho oči zamrkaly. Odevzdaně se uvolnila. Ukousl ženě napoprvé hladce hlavu a potom si krkl.

Muž zatím ležel na kulatém břiše zády ke kuchyni. Nudil se. V televizi běžely reklamy. Díval se z okna, které bylo trochu pootevřené, žena chtěla vyvětrat než odešla do sklepa. Venku hustě sněžilo a všude bylo bílo. Vzdychal a vzpomněl si na manželku. Kde je, už mám hlad, pomyslel si. Roztáhl nohy a ruce a nervózně s nimi pohazoval. Zezadu ucítil závan neidentifikovatelného smradu a tiché našlapování. „Konečně, kdes byla?“ Chtěl se otočit, ale někdo mu klekl na krk. Snažil se otočit hlavu a na chvíli zahlédl chlupatou nohu, která vypadala jako větev. Odhryznout hlavu trvalo pavoukovi tentokrát dlouho. Muž křičel, házel sebou a krev z něj stříkala na bílou stěnu za pohovkou.

Pavouk slezl z mrtvoly, krkl si, drcl do pootevřeného okna a vyskočil ven. Běžel neslyšně po sněhu k dalšímu domu a nechával za sebou stopy, které okamžitě zasypával čerstvý sníh.

Muž ležel bez hlavy, s roztaženýma nohama a rukama v kaluži krve, která se vsakovala do sedačky. Vypadal jako rozmáznutý hajzlový pavouk.

Těžko posoudit, který pavouk je odpornější. Jestli hmyzí ze sklepa nebo lidský ze sedačky v obýváku.

Z cyklu Co děláme v temnotách

Psáno v lednu 2020 pro blog iDNES.cz, upraveno v červnu 2024 pro Médium.cz a Blogosféru

Náhledový obrázek: Z archívu Idy Tittlové, použití obrázku s jejím laskavým svolením