J´accuse !!!
Použil jsem citaci pana Émile Zoly při jeho slavné řeči na obhajobu Alfréda Dreyfuse, nespravedlivě obviněného ve Francii na sklonku 19. století. Je třeba se ozvat…
Už zhruba 14 dní sleduje celý svět v hrůze vpád ukrajinské armády na území svrchovaného státu – Velké Rusi. Mírumilovní obyvatelé prchají s uzlíkem nezbytností do vnitrozemí, zanechávajíce své domy, zahrady a veškeré majetky na pospas zběsilým hordám okupantů, kteří se neštítí zhola ničeho. Okupanti sice údajně nechávají pračky a klozetové mísy na svých místech, ale tuto informaci nelze potvrdit z nezávislého zdroje.
Domy ruských občanů jsou dnem i nocí bombardovány drony a raketami, jsou i jednotky obětí tohoto bezprecedentního šílenství.
Ruská armáda, která momentálně plní bojové úkoly v jiných oblastech a rozšiřuje tu jedinou skutečnou demokracii západním směrem, není schopna rychlého přemístění, aby bránila nacistickým hordám v plenění jejich drahé domoviny. I sám velký car, slunce jasné a hosudar Vladimír Vladimírovič Putin se stejně jako jeho velký předchůdce Josif Džugašvili při podobné události v roce 1941 na několik dní odmlčel, jsa zhroucen touto ničím nevyvolanou agresí vůči jeho zemi. Celá Rus čeká netrpělivě na jeho projev „bratři a sestry“, kdy vyzve celý národ k boji za záchranu vlastní země.
Jinak než zhovadilostí nelze nazvat postoj Rady bezpečnosti OSN, kde představitel Ruské federace ihned vznesl důrazný protest proti vpádu nacistů do jeho země. K obrovskému údivu a zhnusení RB OSN odmítla oprávněné požadavky napadené země a dokonce s velkým chucpe doporučila Rusku, aby tak nějak přehodnotilo posledních 10 let vlastní existence. Jakoby nebylo nad slunce jasné, že posun hranice Ruska na Krym a východní oblasti tzv. „Ukrajiny“ nebyla žádná agrese, ale dějinná náprava středověkých poměrů, z nichž jedině je možné vyjít. Srovnávat šetrný postup ruské armády vůči civilním obyvatelům, jak tomu bylo kupříkladu v Buči nebo Irpini, se současným běsněním ukrofašistů může opravdu jen jedinec rozumu značně mdlého.
Nebýt Íránu, Severní Koreje a dalších pokrokových zemí by Rusko zůstalo ve své nové Velké vlastenecké válce zcela osamoceno. To dává všem pokrokovým silám světa jistou naději, že nakonec vše dobře dopadne a Rusko obnoví své hranice přesně tam, kde to uzná za vhodné.
J´accuse, volám hlasitě a věřím, že můj hlas nebude oslyšen. Aux armée, citoyens!
