Židé jako skvrna na štítu Izraele
Dovolím si přimíchat trochu ironie v tomto textu, ale i trochu informací, které v médiích o Izraeli chybí. Text byl inspirován článkem nadepsaným „Terorizující Židé: Skvrna na štítu Izraele“ (zde). Článek o kamenování arabského auta židovskými osadníky byl napsán publicistou, kterého mám rád a kterého si vážím pro jeho dlouholetou podporu Izraeli, avšak jeho článek považuji za neinformovaný a nedomyšlený. Autor článku byl veden spravedlivým rozhořčením nad tím, že můžete dělat třeba „sebevíc pro dobré jméno Izraele, pak ale dojde k excesu, který vaše úsilí úspěšně zhatí a který propalestinská propaganda a nepřátelé Izraele beze zbytku využijí.“ Autor v první větě uznává, že židovští násilníci „patří početně k naprosté menšině“, ale přesto cítil potřebu napsat dlouhý článek o židovském násilí, neboť je dotčen tím, že celý život bojuje za dobré jméno Izraele a najednou se ukazuje, že ne všichni Izraelci si toho zasloužili.
Avšak proti jednomu případu kamenování arabského auta lze jmenovat desetitisíce případů kamenování židovských aut (zde), takže početní poměr je menší než 1:10 000. V novinách ale nevidíme přes 10 000 článků o kamenování židovských aut, protože k takovému kamenování dochází každý den a není na něm novinářsky nic zajímavého. Dalším rozdílem je cíl: Arabové se snaží lidi v autě ubít, zatímco cílem židovského kamenování bylo pouze rozbít auto Arabům, které podezřívali ze snahy získat o jejich izolované usedlosti informace potřebné k pozdějšímu útoku; ženy jsou k takovým úkolům běžně používány, protože pravděpodobnost, že na ně Židé zaútočí je malá, a i kdyby se ženě něco stalo, má vlivný Beduín doma další tři ženy a kdykoli se může zase oženit (připomínám, že zabitý vůdce Hamásu Haniyeh měl 7 manželek). Používání dětí a žen jako štítů a dokonce zbraní proti Židům se stalo účinným prostředkem.
Například Arabka naaranžovaná jako těhotná žena volala o pomoc, a když k ní přispěchal izraelský voják, odpálila se. Arabské špionky omylem zbloudilé u židovské usedlosti patří k legitimní arabské zbrani, stejně jako vysazování olivových stromů blízko židovské usedlosti (za evropské peníze), aby je buď Izraelci odstranili a pak byli odsouzeni v Haagu nebo aby stromy poskytly krytí pro arabský útok. Typickým útokem byla vražda rodiny Vogelů ve vesničce Itamar, kde útočník zabil nejdřív otce Ehuda, pak matku Ruth, a pak postupně 11letého Joava, 4letého Elada a nakonec uřízl hlavu tříměsíční holčičce Hadas (zde). Kamenované Arabky bydlí v městě Rahat, nedaleko mého bydliště, kam se asi provdaly z Palestinské autonomie, podobně jako dvě sestry vůdce Hamásu Haniye, nedávno zabitého v Teheránu, které se provdaly za izraelské beduínské občany v jiném blízkém městě Tel Ševa. Takto se Beduínům daří zdvojnásobit svůj počet každých 12 let, a též se tak udržuje ideologické spojení mezi teroristy v Izraeli a mimo něj.
Beduíny je vidět v televizi i ve skutečnosti, jak přepadají v Beer Ševě obchody, nebo jak v luxusních autech závodí a způsobují dopravní nehody. Nakupují ve velkém automatické zbraně na černém trhu, a též je kradou z vojenských skladů, což jim umožňují ti, kteří jdou za tím účelem na vojnu (jsa za své „vlastenectví“ oslavováni tiskem). Rádi se filmují, takže často vidíme záběry desítek samopalníků, jak radostně střílí do vzduchu (byl takto nafilmován i syn starosty Rahatu), zbloudilé střely pak často zabijí jejich děti a občas zasáhnou židovské domy. Bohužel kromě kriminální činnosti, která se jim v podstatě toleruje, se připravují na konečný boj, kdy se přidají ke svým bratrům mimo Izrael. Po 7. říjnu našlo v Rahatu úkryt i několik útočníků z Gazy. Na dohled od mého domu je městečko Chúra; za války Západu proti ISIS, z něho odešlo mnoho obyvatel bojovat do Sýrie na straně ISIS, mezi nimi lékaři a učitelé.
Zbloudění židovských řidičů mezi Araby dopadá většinou tragicky, nejznámějším případem jsouc napadení dvou mladých mužů, kterým dav ve městě Ramalláh vytrhal zaživa vnitřnosti (zde). Nic takového se zmíněným Arabkám nestalo, ale jejich zbloudění je líčeno dramaticky: „Přihnala se k nim skupina zfanatizovaných obyvatel… zahájili dílo zkázy… zaútočili kameny, čímž rozbili okna… jedno špatné odbočení a hrůzostrašné následky. Trauma pro oběti tohoto gangsterského, nebojme se říci teroristického řádění, které si ponesou celý život. Něco takového musí každý, i sebevětší přítel Izraele, jednoznačně a co nejostřeji odmítnout a odsoudit. Pro takové chování není omluvy…“ (zde). Autor přiznává že židovští „násilníci“ nechali ženy klidně odejít a židovští vojáci jim poskytli tremp. Každému je jasné, že stalo-li se cokoli nezákonného ze strany Židů, bude to židovským státem přísně potrestáno. Každodenní kamenování židovských aut a střelba ze samopalů v arabských usedlostech je tolerována, a arabští teroristé jsou někdy dokonce bez trestů propouštěni z důvodů, že ve vězení není místo (zde, zde), zatímco i nepatrné podezření z „židovského teroru“ je trestáno nejpřísnějšími tresty, protože levicové bezpečnostní elity žijí v bludu, že to zlepší image Izraele ve světě; tyto elity asi nečtou české ani jiné noviny, kde otevření antisemité i zavilí přátelé odsoudí Izrael za vše co dělá i nedělá.
Milovníci Izraele se povyšují na nejvyšší soudce, například autor zmíněného článku píše: „Respektuji právo Židů žít v regionu Judeje a Samaří…Mám ale zásadní problém s obyvateli komunit, kteří se chovají tak, jako ti z našeho příběhu. A stejný problém mám i s politiky z krajně pravicových stran, kteří mají tendenci takovéto ohavné excesy rafinovaně omlouvat…“ (zde). Autor článku cituje izraelskou poslankyni Limor Melechovou, která upozornila na to, že Arabky cestovaly v autě bez izraelského čísla a že není jasné, jaký úkol plnily, ale autor žádné jiné vysvětlení incidentu, než že jde o židovský teror nechce přijmout, i když připouští, že „v židovských komunitách v Judeji a Samaří je celostátně nejnižší kriminalita“. Podle něho se „způsob soužití s Araby musí najít“, „i kdyby měla poslankyně Melechová pravdu a ty arabské ženy plnily špionážní úkoly“. Píše, že má pro Melechovou pochopení, neboť na její auto v roce 2003 zahájili Arabové palbu, když byla v sedmém měsíci těhotenství, jejího manžela zabili a ji vážně zranili, její dceru Sáru se podařilo zachránit císařským řezem, ale to neomlouvá její členství v údajně krajně pravicové straně, kterou autor nemá rád.
Navzdory své lásce k Izraeli uzavírá autor svou úvahu sdělením, že „židovští násilníci jsou velice dobře vidět – jako ptačí trus na bílých šatech nevěsty“ (zde). Nelze se neptat jaký má autorova láska pro Izrael přínos, když odsuzuje Izrael ostřejšími slovy než všichni nepřátelé dohromady. Pomineme-li možné podezření, že láska je předstíraná a je jen zástěrkou k úplné delegitimaci státu Izrael, pak jde o naivitu, pro níž lze stěží nalézt zdvořilých slov. Vždyť i prostý milovník Izraele by mohl vyčíst dokonce i z levicových zdrojů, že sadističtí vrazi obklopují Izrael zvnějšku a prosakují jej zevnitř, všechny státy světa kromě USA Izrael odsuzují, a USA ho tlačí k sebevražedným dohodám. K ústupkům tlačí i domácí levice, držící rozhodující moc ve státě, přestože ji volí již méně než 10% lidí. Izrael je jediným státem, který smí být označen jako cíl zničení, aniž by kdokoli protestoval. Irán naplánoval zničení Izraele na nejbližší dobu a je podporován Čínou, Ruskem a 57 muslimskými státy. Izraelští občané stojí před nelehkým úkolem přežít. Nedodává-li nějaký stát Izraeli zbraně, a dokonce si ani netroufá zřídit v jeho hlavním městě vyslanectví, pak minimum, co izraelští občané mohou od toho státu čekat je, že jeho novináři budou mlčet, ať již Izrael nenávidí nebo milují, když odporuje jejich názorům Izrael podpořit.
Jménem Izraelců, pro které je přežití důležitější než kladné body od OSN, se obracím ke všem milovníkům Izraele, kteří usilují o jeho neposkvrněnost, aby se přidali k těm, kdo si žádné filosemitské servítky neberou a naplno se staví proti existenci izraelského státu a proti suverenitě Židů v Izraeli. Jménem lidí označených za „ptačí trus na šatech nevěsty“ prosím ony filosemity, aby se přestali definovat jako přátelé, a začali brojit více proti genocidě a apartheidu, aby citovali z Protokolů sionských mudrců, tak aby bylo každému jasnější, kam jejich nemilosrdnou kritiku zařadit. Doufám, že se moji přátelé milující Izrael a usilující o jeho nápravu neurazí, a pokusí se zamilovat do jiného z 200 států světa.
