Hamás – čisté zlo
Neue Zürcher Zeitung publikoval 6. září 2024 následující esej nizozemského novináře Leona de Wintera.
Ďábelský stratég Hamásu Jahjá Sinvár Židy dobře poznal. Jejich slabostí teď nemilosrdně využívá – s rukojmími jako zástavou rozdělující izraelskou společnost. Izrael nemůže bojovat jako Hamás, Hizballáh nebo Írán, a jeho nepřátelé to vědí: Židé milují své děti víc, než nenávidí své nepřátele, takže vezmete jejich děti jako rukojmí a jsou bezbranní. V roce 2011, po pěti letech vyjednávání, byl izraelský voják držený Hamásem vyměněn za tisíc palestinských vězňů, včetně nejhorších teroristů. Jedním z nich byl současný vůdce Hamásu Sinvár. V zajetí studoval Židy a poznal je lépe, než znali sami sebe. Izraelci ho propustili, zločince, který byl zodpovědný za nespočet vražd, protože jeden zajatý voják byl pro Židy kriticky důležitý.
Pro nepřátele Izraele neexistují žádná pravidla. Jde o zničení Izraele, bez ohledu na metody, smrt, bolest. Islám je prostoupen myšlenkou permanentní války proti nevěřícím a Židé jsou v této válce překážkou, která bude s vytrvalostí a krveprolitím odstraněna jako každá překážka v dějinách islámu. Je jen otázkou času a pár generací věřících, které je třeba obětovat, než budou Židé podrobeni a vyhnáni. Sinvár našel zbraň, se kterou může porazit Židy a manipulovat světem: smrt svých vlastních krajanů. Pobízí Židy, aby zabíjeli jeho lidi, a Izraelci se tomu v boji proti Hamásu nevyhnou, protože teroristické hnutí se skrývá za obyvateli Gazy. Když dojde k úmrtí civilistů, svět obviňuje Izrael a ne Sinvára. Židé berou obvinění vážně. Vyvíjejí bojové metody minimalizující riziko civilních obětí, ale ve válečném chaosu k nim stejně dochází.
Sinvár izraelské civilisty nejen nešetří, ale jeho lidé je nemilosrdně zabíjejí, v souladu se svou kulturou a tradicemi. Protože Židé nejsou jen jejich nepřátelé, ale také nepřátelé jejich proroka, který osobně nařídil vraždění židovských kmenů, jak dosvědčují islámské zdroje. Proto mezi Palestinci neprobíhá žádná široká společenská debata o tom, zda civilizovaná společnost může tolerovat vraždy, znásilňování, mrzačení a stětí. Internet je zaplaven náboženskými vůdci, kteří definují právní okolnosti, za kterých je znásilnění přípustné. V islámské tradici je to přípustný prostředek k vyvolání strachu v nevěřících. Teroristé, kteří sekají hlavy a znásilňují, jsou svými rodinami ctěni. Islámští teroristé netrpí posttraumatickou stresovou poruchou.
V izraelském vězení byl Sinvár diagnostikován s nádorem na mozku. Jako vězeň měl svá práva, a byl operován. A došlo mu, že když má vězeň v Izraeli právo na nákladnou operaci, díky jejich daňovým poplatníkům, díky jejich vědeckým znalostem, díky jejich závazku chránit každý život, dokonce i takového Židy-nenávidějícího vraha jakým je on, pak jsou Židé ztraceni. Operace, kterou mu Židé zachránili život, byla sice hlubokým ponížením, ale i důvodem k radosti. Poznal slabost Židů, kteří naivně předpokládali, že záchrana jednoho života je záchranou celého lidstva. Sinvár věděl, že takový nápad je na Blízkém východě vtip. Židé nechápali, že on svými zachránci pohrdá ve všech směrech, a stejně nebyli v pozici, aby ho nechali zemřít. Měli směšná pravidla, která od nich vyžadovala, aby uzdravili i ty, kteří jimi pohrdali.
Voják, který byl v roce 2011 vyměněn za tisíc palestinských zajatců, byl v roce 2006 unesen při útoku z pásma Gazy. Do roku 2005 se z něj Izrael zcela stáhl. Židé tam už nebyli. Ale 25. června 2006 se skupina teroristů vynořila z 300 metrů dlouhého tunelu, který vykopali na hraničním přechodu Kerem Shalom. Jejich překvapivý útok měl za následek smrt několika izraelských vojáků a zajetí desátníka Gilada Šalita. Žádný slavný člověk, ani významný vědec, jen mladý Žid. Cenou za jeho propuštění bylo 1027 vězňů, kteří měli na svědomí smrt 569 Izraelců. Pro Sinvára to byl poslední důkaz slabosti Židů. Žádný vůdce islámské země by nevyměnil tisíc nepřátel za jednoho svého vojáka. Ale Židé uvěřili, že Šalitův život je důležitější než věznění vrahů 569 Židů.
Operace mozku může vést ke změnám charakteru, ale Sinvár byl i tak již dost krutý, když byl v roce 1989 odsouzen za vraždu dvou izraelských vojáků a čtyř Palestinců, které obvinil ze spolupráce s Izraelem. Vězeňský lékař, který ho znal, řekl novinám Times of Israel: „Před svým zatčením nechal vykopávat jámy, házet do nich lidi, které podezíral že jsou proti němu, a zaživa je zalévat do betonu. Ve vězení posílal své lidi, aby mučili ty, které neměl rád.“ Sinvár věděl, jak vyčerpat Židy, vydírat je a postavit je proti sobě navzájem. Sto unesených Židů může roztrhat židovskou zemi na kusy. Dokud má Sinvár svá rukojmí, cítí se nedotknutelný. Někteří rodinní příslušníci zajatých rukojmí požadují, aby izraelská vláda přijala jakoukoli dohodu o jejich propuštění, dokonce i úplné stažení z pásma Gazy a opuštění hraničního pásma s tunely, kterými Hamás dostával zbraně, rakety a stavební materiál. Ale Sinvár se nikdy nevzdá rukojmí. Čas je na jeho straně. Nezáleží na tom, zda jsou rukojmí stále naživu nebo již byli zabiti. Každé rukojmí v neznámém tunelu znamená mučení pro židovský stát, který nemůže splnit svou povinnost zachránit každého Žida.
Pro Sinvára účel světí jakékoli prostředky. Drží bezpočet svých krajanů v pásmu Gazy v palbě. S pomocí užitečných idiotů v západních médiích a vládách obviňuje Židy z jejich smrti. To je ďábelské: Sinvár sází na svědomí Izraelců, zatímco sám nemilosrdně masakruje Židy, pokud dostane šanci. Tato válka je asymetrická, říkají kritici Izraele, čímž míní, že vojenská síla Izraele je mnohem větší než vojenská síla Hamásu. To je zkreslení reality. Bezohlednost Hamásu je v příkrém rozporu se svědomím Izraele, které je svázáno vnitřními i vnějšími kulturními pravidly a zákony právního státu. Armáda Hamásu čítá dva miliony lidí, všichni jsouce potenciálními mučedníky, které Hamás může obětovat v globální mediální válce proti Izraeli. Schopnost Hamásu postavit proti izraelské armádě jeho vlastní civilisty je skutečnou silou v této asymetrii a ne palebná síla izraelské armády. Izraelské vedení stojí před neřešitelným dilematem: pokud uzavře dohodu se Sinvárem a úplně se stáhne z pásma Gazy výměnou za propuštění rukojmí, ten toho využije k obnovení své armády. Pak za pět nebo deset let zaútočí znovu, podpořen íránskými jadernými zbraněmi, protože jeho cíle jsou neměnné: zničení židovského státu.
Pokud se izraelské vládě nepodaří dosáhnout dohody, odsoudí zbývající rukojmí k smrti nebo doživotnímu utrpení v kleci na sinajské poušti nebo v iránském žaláři. Izraelský stát byl založen proto, aby Židy už nemusela znepokojovat lhostejnost světa nad jejich osudem; žádný izraelský politik nemůže nechat rukojmí svému osudu.
Sinvár zná Židy a ostatní západní lidi, považované za nevěřící psy. Ví, že západní stát není schopen vydržet válku v poušti až do hořkého konce: i nejmocnější země na světě se stáhla z Iráku a Afghánistánu. Před několika týdny řekl palestinský islámský učenec Mohammed Qaddura v íránské televizi: „Po osvobození Palestiny nepřipustíme, aby tam zůstal jediný židovský hrob, aby zůstala třebas stopa či vzpomínka. Všechna hebrejská slova budou vymazána a nahrazena arabskými slovy a slovy v jazycích zemí, které stojí na straně Palestinců.“ Nenávist a touha po destrukci jsou příznaky hluboké psychózy, kterou tento islámský učenec trpí. Po celém Blízkém východě chodí miliony lidí se stejnou psychózou. Žádná dohoda je nemůže přesvědčit, že je lepší žít v míru s Židy. V jejich světě není pochyb o směřování dějin. Vedou věčnou válku pod praporem proroka, dokud nebude lidstvo pokořeno.
My, osvícené mysli na Západě, redukujeme příčiny bestiality páchané Hamásem na důsledky sociálně-ekonomické deprivace, na Nakbu z roku 1948 nebo na hněv z činů osadníků na Západním břehu. Ale tohle všechno selhává, když vidíte video jedné za zavražděných rukojmí Eden Jerušalmi, čtyřiadvacetileté dívky unesené 7. října z hudebního festivalu Nova, kde pracovala v baru. Byla krásná, ale na posledním videu je vyhublá, s výrazem vyčerpání a smutku. Izraelské síly byly na její stopě. Ale dřív než ji s pěti dalšími rukojmími stačili osvobodit, únosci je zastřelili v podzemním tunelu. Když ji izraelští vojáci našli, Hamás zveřejnil na internetu video, na kterém Eden několik minut mluví ke své rodině. „Děláme to, protože nejste nic víc než potomci prasat“, je implicitní poselství Hamásu, „vedeme vás na porážku a užíváme si bolest, kterou způsobujeme“. Byl jsem přemožen, když jsem sledoval, jak Eden před smrtí mluví, a uvědomil jsem si, že byla utracena jako pes. Nejsem věřící, ale rituál Hamásu, tu triumfální oslavu smrti a nenávisti, lze popsat pouze náboženským termínem – absolutní zlo.
Neuvěřitelně silný text. Esence toho, co je nyní na Předním východě.