Poslední klapka

Zemřel Jiří Menzel. Vedle smutku z odchodu nás pozůstalé musí těšit, že jsme byli souputníky člověka, který nás těšil svými filmy.

Z řady jeho filmů bych jmenoval dva, pro mne stále úžasné, opakovaně viděné a stále okouzlující.

Ostře sledované vlaky. Oskarový film, plný menzelovského šarmu a poetiky. Navždy už zůstane mezi námi Miloš Hrma, který naplní svůj osud klidem ze ztráty panictví s Viktorií Freye. Všem také zůstane v paměti ona razítková scénka, v níž pan výpravčí Hubička (skvělý Josef Somr), otiskuje německé štemply na půvabný zadeček Zdeničky Smutné. Ve světové kinematografii je jen málo erotických scén, které jsou snadno zapamatovatelné, přitom nejsou vulgární a mohou urazit jen naprostého ignoranta ženské krásy.

Postřižiny. Kolikrát jsme je viděli a kolikrát se k nim vracíme, protože paní sládková….“Tam na tom komíně, tam muselo být krásně“….“Bylo to uvolněné poetické odpoledne“…“Kterápak vy jste asi osoba“…… Tuto poetiku je schopen natočit a pochopit pouze Čech, protože popsané hlášky jsou do cizího jazyka nepřeložitelné a troufám si říci, že ani příliš nepochopitelné jinými mimo naši mentalitu. A navždy s námi zůstane překrásná paní sládková Magda Vašáryová, která nenechá v klidu žádného chlapa, který má v pořádku hormony. A přiznejme si, že bychom všichni chtěli být tak trochu doktor Gruntorád, jenž slastně dřímá na jejich ňadrech.

Písmo říká, že „po ovoci poznáte je“. Pan Jiří Menzel vydal hodně dobré ovoce, které bude těšit nejen nás, ale jistě i příští generace. Své hřivny rozmnožil vrchovatě, svůj život naplnil beze zbytku. A tak mu přejme zasloužený odpočinek v jiné dimenzi  a věčnou slávu.

A děkujeme, pane Jiří.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články