Ambulatní lékař nemůže ukončit péči u vulgárního a nespolupracujícího pacienta

Aspoň takto tento děsivý fakt interpretuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Jen díky zásahu Nejvyššího správního soudu tomu tak naštěstí není.

V zářiovém měsíčníku České lékařské komory Tempus medicorum je popisován případ, kdy lékařka z důvodu vulgárního a agresivního chování pacienta (které nebylo prokazatelně způsobeno nemocí) ukončila péči. Ten podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, jež putovala přes zřizovatele na krajský úřad a nakonec i na ministerstvo. Zmíněné zdravotní zařízení bylo za svůj postup pokutováno částkou 10.000,- Kč.

Argumentem MZ ČR byl i pro laika neuvěřitelný názor, že vnitřní řád, který je ze zákona povinný pro lůžková zařízení a zařízení jednodenní péče (kde jsou explicitně vyjmenovány povinnosti pacientů, mezi něž m.j. slušnost chování spadá), neplatí pro poskytovatele ambulatní péče. Řečeno jinak, pokud vnitřní řád není pro ambulantní lékaře povinný, tak se nelze na něj nijak odvolávat a pacienta, jenž se chová vulgárně a nespolupracuje, nelze z péče de facto vyřadit.

Krajský soud tento argument zamítl s odůvodněním, že i poskytovatel ambulantních služeb může péči o pacienta ukončit z důvodu porušování vnitřního řádu. Ministerstvo zdravotnictví se proti tomu odvolalo a teprve Nejvyšší správní soud vydal konečný verdikt, který umožňuje péči o vulgárního a agresivního jedince ukončit i v ambulantní sféře.

Podmínky možnosti ukončení péče o pacienta jsou uvedeny v § 48 odst.2, písmeno d) zákona o zdravotních službách. Patří mezi ně kupříkladu fakt, že pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený léčebný režim, vyslovil nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb nebo se neřídí výše zmíněným vnitřním řádem. Nejvyšší správní soud poukázal na nelogičnost zmíněného paragrafu, že vnitřní řád je platný – a tedy je možné se na něj odvolat – pouze a jen v lůžkovém zařízení či zařízení jednodenní péče a ambulantní sféra se jím řídit nemůže.

Za těchto okolností by nastala situace, že problematický pacient může být na základě porušení vnitřního řádu z nemocnice z léčebného procesu vyloučen, zatímco ambulantní specialista a praktický lékař tuto možnost nemá.

Jako třešničku na dortu pak Nejvyšší správní soud potvrdil i možnost, že daný pacient může být odmítnut, pokud by se znovu do péče do stejného zařízení přihlásil. Praxe totiž stanoví, že lékař, k němuž se „problematický“ pacient znovu hlásí, musí vydat jeho aktuální zdravotní zprávu se zdůvodněním, proč jej nemůže znovu přijmout. Tento postup by dle dikce zákona mohl být oním nemocným uplatňován stále dokola. Asi si každý umí představit, co by to znamenalo pro běžný provoz ordinace.

K uvedenému případu (kde musel proti právnímu odboru MZ ČR zasáhnout Nejvyšší správní soud) uvádím několik poznámek.

1. Ambulantní sféra, přes proklamativní slovní exhibice ministrů zdravotnictví o její nezbytnosti a prvořadosti v léčebném procesu, se stává kopacím míčem. V roce 2023 byla v rámci úhrad všem ambulantním specialistům snížena hodnota bodu a to přes inflaci 10%. (šlo zhruba o 7% snížení). Na příští rok se chystá opět redukce, pravda, o cosi menší. Netřeba připomínat, že jak pronajímatelé ordinací, tak zdravotní personál atd. požaduje striktně navýšení plateb a mezd minimálně o inflaci.

2. Zdá se, že MZ ČR rozlišuje lékaře na dvě kategorie. V nemocnicích jsou z výše uvedeného případu lékaři chráněni vnitřním řádem, zatímco lékaři v terénních ambulancích na podobný postup nemají právo a jsou při snaze o uplatnění rovnoprávnosti vlastní ochrany dokonce penalizováni pokutou.

3: Je třeba znovu vznést otázku, k čemu je v ČR zřízeno Ministerstvo zdravotnictví a jak kvalitní je jeho právní odbor, když je schopno trvat na zcela nesmyslném trestání lékaře, který se chrání před agresivním pacientem s poukazem na stejná práva, jako mají jeho kolegové v lůžkovém zařízení.

4. Bohužel nebyla nikde uvedena částka, která byla vyčíslena za celý tento právní spor. Nutno podotknout, že šlo o peníze nás všech – daňových poplatníků. Rovněž asi nelze zjistit, kolik podobných sporů MZ ČR vede. Vzhledem ke kvalitě právního odboru MZ ČR, který je schopen se soudit i v jednoznačných případech jako je tento, se obávám, že vyhozených peněz budou zřejmě docela velké hromady. V době, kdy jsme vládou nuceni k šetření všude, kde to jen jde, jsou podobné kratochvíle právníků MZ ČR na pováženou.

4. Jako perličku uvádím fakt, že Rakousko nemá ministerstvo zdravotnictví. A opravdu nemám dojem, že by to tam šlo nějak zásadně z kopce.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články