Všichni nejhorší lidé – PR agentury a jejich zákazníci

Vedle politiků a médií jsou PR agentury dalším činitelem v manipulaci s veřejným míněním. „PR“ je zkratka anglického termínu „public relations“. Český překlad „vztahy s veřejností“ (zde) vyjadřuje jen jeden aspekt PR, druhý je lépe vyjádřen nám bližším a lépe známým pojmem „propagování“. Podle anglické wikipedie znamená PR zpracování a šíření informace od jedince či organizace směrem k veřejnosti, s cílem ovlivnit vnímání veřejnosti (zde). PR agentury či firmy se takovému zpracování a šíření věnují. Prostředkem reklamy je průhledná propagace v médiích a jejím cílem je zvýšení prodeje výrobku. Prostředkem PR je kromě průhledné propagace i naprosto neprůhledný lobbing a navíc skrytá propaganda, jejíchž cílem může být změna názoru veřejnosti na cokoli v souladu s potřebami zákazníka PR firmy. Často je cílem zlepšení reputace. Kosmetické firmy vylepšují fyzický vzhled, PR firmy vylepšují celkový dojem. Zlepšit image samozřejmě potřebuje spíš ten, kdo ji má špatnou.

Nedávno vyšla kniha, v níž praktiky PR agentur popisuje člověk pracující v těchto agenturách dvacet let: „Phil Elwood, All the Worst Humans“ (Všichni nejhorší lidé). Elwood si údajně uvědomil nemorálnost svých činů (a zároveň se zalekl vyšetřování své osoby americkou federální policií kvůli akcím hraničícím s porušováním zákona) a „projevil lítost“ tím, že odpudivé činy sebe a PR firem popsal v odhalující knize (v níž se však svými činy spíš chlubí). Jde evidentně o egocentrika ochotného za peníze udělat vše, včetně zveřejnit na sebe největší svinstva, hlavně aby se o něm vědělo. Jeho kniha je ovšem užitečná, neboť odhaluje, jak PR firmy nejen zákonně lobují a propagují kladné stránky nějakého výrobku nebo klienta, ale jak samy takové kladné vlastnosti často vymýšlejí – prostě jak lžou a podvádějí, přičemž jde o kladné vlastnosti nejen jedovatých potravin a nebezpečných léků, ale i sadistických diktátorů.

Mezi příklady autor jmenuje PR firmu Qorvis (zde), která dostala v roce 2002 od Saudské Arábie 15 milionů dolarů za zlepšení jejího image poté, co člen její královské rodiny Osama bin-Laden zorganizoval v roce 2001 teroristický útok na Spojené státy, při němž zahynulo 3000 lidí. V roce 2019 dostala firma Qorvis dalších 19 milionů dolarů za očišťování saudského image poté, kdy byl na příkaz královské rodiny umučen, rozkrájen a rozpuštěn nepohodlný novinář Džamal Chašogi. Dále autor zmiňuje PR firmu Ketchum (zde), která se nechala najmout Vladimírem Putinem na zlepšování image Ruska v letech 2006-2015, údajně za 60 milionů dolarů; pohrobci Goebbelse v této firmě své lhaní vydávají téměř za bohulibou činnost (viz například jejich web zde). Phil Elwood ukazuje, jak PR firmy pomohly výrobcům a prodejcům opiátů zvýšit spotřebu, vyžívajíce ochotných doktorů, neziskovek a think tanků, kteří potvrzují užitečnost těchto látek v boji s bolestí a zároveň i jejich údajnou neškodnost (ročně zemře v USA víc než 100 000 lidí na jejich předávkování). Phil píše s výsměchem, že na každou hloupost existuje nějaký think tank, který si může pro svá tvrzení objednat vědecký výzkum i s potřebnými vědeckými závěry.

Phil začal u PR firmy Burson-Marsteller, která pomáhala obřím společnostem v zahlazování reputačních škod; například zastupovala společnosti ExxonMobil (obří únik nafty z tankeru na Aljašce v roce 1989) a Union Carbide (únik methylisokyanátu vedoucí ke smrti 8000 lidí a zranění půl milionu v Indii v roce 1984). Tato firma se chlubí na svém webu, že v podstatě dovede předělat reputaci kohokoli („We reinvent how reputation creates competitive advantage for our clients“, zde). Phil vzpomíná ve své knize, že jeho největším zákazníkem tam byla společnost US Tuna Foundation, které se nelíbilo, že lékaři a FDA doporučili omezit těhotným ženám konzumaci tuňáka vzhledem k možnému postižení nervové soustavy dětí kvůli zvýšenému obsahu rtuti v rybě. Firma Burson-Marsteller zaplatila týmu akademiků, aby ukázali, že některé formy rtuti jsou v lidském těle příliš velké na to, aby prošly mozkovou bariérou, takže i těhotné ženy mohou jíst tuňáka v neomezeném množství. Tento podvod byl však v tisku odhalen, a Phil si raději našel práci v jiné PR firmě (i když ani sebeskandálnější odhalení většinou žádnou PR firmu nepoškodilo).

Přešel do firmy Brown Lloyd James (BLJ, zde), vedenou Peterem Brownem, který se chlubí, že spolupracoval s Johnem Lennonem, a kterého opravdu Lennon ve své písni „The Ballad of John and Yoko“ jmenoval (Phil osvětluje, jak slavní a významní lidé drží pohromadě, a sám je hrdý, že je s nimi v kontaktu). Firma BLJ reprezentovala například katarskou televizi Al-Džazíru a Putinovu televizi Russia Today s cílem legitimizovat tyto informační zdroje v očích americké, a tak i celosvětové, veřejnosti. Mezi klienty patřili jednotlivci, společnosti a státy, přičemž cena za služby nešla pod desetitisíce dolarů měsíčně, spíše statisíce. Phil oceňuje PR průmysl v USA na 129 miliard ročně a dodává: „My uděláme cokoli, abychom si ty peníze zasloužili“. V amerických PR firmách prý pracuje 300 000 lidí, zatímco žurnalistů je jenom 40 000, a Phil se chlubí, že PR firmy žurnalisty dobře pro své cíle využívají, těžíce z konkurenčních vztahů mezi novináři. O poměru mezi pravdivým a vymyšleným ve svých sděleních pro zástupce médií Phil píše: „Říkám jim to, co je pravda z finančního hlediska“ („I tell the truth from a monetized point of view“). S ostentativním cynismem píše Phil, že na poli PR se můžete dopustit úplně čehokoli a nic se vám nestane: „můžete pracovat pro nejhoršího diktátora, a přesto všichni přijdou na vaši vánoční besídku“. Jeho oblíbené motto zní: „Nenech si dobrý příběh pokazit pravdou“.

Philova firma pracovala pro diktátory z celého světa, stejně jako pro neziskovku CUSEF (China–United States Exchange Foundation), placenou Čínskou komunistickou stranou. V době Jugoslávské občanské války v letech 1991-2001 dostala Philova firma BLJ za úkol od svého tureckého klienta „otevřít oči americké veřejnosti“ a „osvětlovat“ údajnou genocidu muslimů ze strany srbské armády; firma tak pomohla nasměrovat veřejné mínění správným směrem, takže bez protestů prošlo i bombardování bělehradských porodnic na podporu muslimských separatistů v Kosovu. Když v roce 2009 Západ již téměř odpustil Kaddáfímu 270 obětí při explozi letadla nad anglickým městečkem Lockerbie v roce 1988 a bez problémů ho nechal přijet do New Yorku, aby v OSN pronesl projev, doprovázel libyjského diktátora syn Mutassim. Phil Elwood byl svou firmou BLJ přidělen jako osobní doprovod a asistent Mutassimu Kaddáfímu, jenž si odskočil do Las Vegas, kde se bavil a utrácel miliony; Phil musel surovému rozmazlenci pomáhat urovnávat jeho všemožné spory a přečiny, které by jinak vedly k jeho uvěznění.

Phil v knize připomíná akci své firmy na zlepšení image důležitého klienta, syrského prezidenta Bašára al-Asada, v roce 2011. První lady je obvykle fotogeničtější než prezident, zvlášť jde-li o bestiálního diktátora ve srovnání s jeho hezkou a elegantní manželkou Asmá al-Asad, takže firma BLJ poslala do Damašku žurnalistku z populárního módního magazínu Vogue. Oslavný článek o paní Asadové v březnovém čísle Vogue byl nadepsán „Růže v poušti“ a rozplývá se nad mladou a oslnivou první dámou Sýrie, která je nesmírně šik, vyzařuje z ní jakýsi magnetismus a zároveň nesmírný smysl pro humor. Paní Asadová vysvětlila redaktorce časopisu Vogue, jak jsou ženy v Sýrii zcela rovné mužům, a redaktorka je nadšená tím, jak paní prezidentová „vede svou domácnost na demokratických principech“ a jak má vysoké IQ. Na fotce je její manžel Bašár ukázán jako hodný táta v džínech, jak si hraje se svými dětmi. Jako vzorná americká rodina. Elwood sarkasticky poznamenává, že sdělení okouzlující manželky Asmá o tom, že Bašár studoval oční lékařství, jelikož je v něm málo krve, se o několik dní později jevilo jako výsměch, protože proti Asadovi vypuklo povstání, kterému čelil masovým vražděním vlastních obyvatel (v následující občanské válce zahynulo 500 000 obyvatel a polovina z 22 milionů musela opustit svůj domov). Vogue článek ze svých záznamů vymazal, ale jiní jej uchovali (zde).

Majstrštykem Phila Elwooda ve firmě BLJ byla akce, která v roce 2010 pomohla „přesvědčit“ FIFA, aby nechala Katar pořádat mistrovství světa ve fotbale v roce 2022. FIFA měla rozhodnout mezi USA a Katarem. Phil vysvětluje, že postavit se přímo za totalitní Katar proti demokratickým Spojeným státům, za jejichž kandidaturu bojoval charizmatický Bill Clinton, nemělo šance, a tak vymyslel trik spočívající v tom, že místo, aby podporoval svého klienta Katar, postavil se proti USA. Proti argumentům Clintona vytáhl ještě silnější eso – argumenty první dámy v USA Michelle Obamové. Michelle vedla v té době kampaň proti obezitě amerických dětí, a Phil rozjel pomocí svých politických konexí (se zkorumpovanými politiky a žurnalisty potřebujícími peníze) mediální kampaň za zrušení americké kandidatury na pořádání mistrovství světa ve fotbale, protože by prý šlo o peníze „zbytečně vyhozené na politickou propagaci USA“ místo aby se investovaly do „užitečného boje proti obezitě dětí v souladu s programem Michelle“ (která o Philově kampani neměla ponětí, šlo by například o stavění tělocvičen pro americké obézní děti, atpod.). Do kampaně se zapojily média a hlavně neziskovky, o nichž Phil cynicky píše: „Washington je zamořen neziskovkami založenými na vidinách, jak učinit svět lepším“. V médiích se objevili experti na dětskou obezitu, a Phil píše, že jeho věci to určitě posloužilo lépe, než kdyby se objevili členové katarské královské rodiny. Katar neponechal nic náhodě, a jak se později ukázalo, nejenže si zaplatil PR kampaň, ale také podplatil nejméně 3 z 22 hlasujících členů FIFA (viz také zde).

Jen málokoho Elwoodova kniha nepřekvapí. I velice skeptickému čtenáři tato kniha ukazuje, že veřejným míněním je manipulováno ještě více než si představoval. PR agentur jsou v USA a jinde na Západě stovky (zde, zde, zde), a autor na příkladech ukazuje, že PR firmy mohou s pomocí peněz a konexí a s použitím reklamy, lobbingu a skryté propagandy přesvědčit veřejnost o čemkoli. Mohou zlepšit prodej nebezpečného léku a také mohou potlačit používání užitečného léku. Mohou zlepšit image masovému vrahu, ale stejně tak mohou na objednání ukázat správnou stranu jako masového vraha. Záleží na tom, kdo si co objedná a kolik zaplatí. Služeb PR agentur mohou s výhodou proti Západu používat jeho nepřátelé, včetně Číny a islámských států. Po přečtení Elwoodovy knihy musí být každému jasnější, proč se demokratický Západ rozpadá tak rychle.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články