Utajená konference na půdě parlamentu
Vědci řešili na konferenci extrémně zajímavé otázky týkající se klimatu, avšak cenzura a autocenzura o ní nedovolily referovat.
Ve dnech 12. a 13. listopadu 2024 proběhla na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konference s mezinárodní účastí na téma „Klimatické změny – fakta a mýty ve světle vědy“ (zde). Záznam je ke shlédnutí zde a zde. Konference byla pořádána českou odbočkou organizace CLINTEL (Climate Intelligence, zde, zde). Tato organizace, založená v roce 2019, sdružuje špičkové vědce ze všech oborů souvisejících s klimatem, včetně nobelistů, a jejím mottem je: klimatická krize neexistuje.
Na pražské konferenci vystoupilo přes dvacet vědců, kteří se změn teploty na Zemi dotkli ze zcela různých úhlů – pro mě vždy velice zajímavým způsobem (sledoval jsem ze záznamu). Všechny úhly pohledu ukazují přesvědčivě, že hypotéza IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu u OSN) o tom, že lidmi způsobený růst koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře nebezpečně zvyšuje teplotu na Zemi, je chybná. Na konferenci byla zopakována fakta o systematických chybách, kterých se IPCC dopouští ve svých modelech, i o tom, že tyto modely neberou dostatečně v úvahu vliv Slunce, vliv mraků, vliv aerosolů, atd.
Český matematik Tomáš Fürst ukázal, že u modelů OSN nejde o nic než o nepotvrzenou hypotézu. Vyberou se vhodná data a ignorují se nevhodná. Předpovědi vyhovující politikům se přijmou a nevyhovující se vygumují. Ale dokonce i „vyhovující“ předpovědi odporují pozorovanému vývoji. IPCC odmítá vnímat všeobecně známá fakta, včetně toho, že pro pohlcování IR záření je dnes atmosféra oxidem uhlíku již téměř nasycena, nebo toho, že změny teploty na Zemi a změny koncentrace CO2 v atmosféře nebyly v historii Země korelovány tak, jak IPCC tvrdí.
Český geofyzik Pavel Kalenda se věnoval vztahu koncentrace CO2 a teploty v atmosféře. Zmínil se o opomíjeném faktu, že k přísunu CO2 do atmosféry přispívají lidé pouze několika procenty (zbytek dodávají hlavně sopky), a zamyslel se nad paradoxním problémem: zda je významnější růst teploty kvůli přísunu CO2 nebo růst CO2 kvůli zvýšené teplotě (slepice-vejce). Kalenda věnoval svou přednášku zemřelému americkému klimatologovi Murry Selbymu, který ukázal, že především vnější astronomické faktory mění pozemskou teplotu, teplota pak ovlivní množství CO2 v atmosféře v důsledku jeho změněné rozpustnosti v oceánech, ale CO2 má menší význam. V posledních 200 letech roste sluneční aktivita, a proto se zvyšuje obsah CO2 v atmosféře.
Rozpustnost CO2 ve vodě klesá s rostoucí teplotou, takže oteplení z jakéhokoli důvodu přidá do atmosféry CO2 z oceánů; přidaný CO2 má způsobit druhotné oteplení, a to pak opět druhotný přírůstek CO2, a tak donekonečna, což připomíná starý řecký paradox „Achilles nedohoní želvu“ (zde). Pokusil jsem se odhadnout poměr druhotného oteplení k prvnímu a vyšlo mi, že druhotné oteplení představuje asi 1/20 prvního (stejně tak druhotný růst CO2 představuje 1/20 prvního), takže má tato nekonečná řada konečný součet stejně jako u Achillovy želvy (zde). V každém případě vrty v arktickém ledu ukázaly, že během minulého milionu let nastávaly nejdřív změny teploty a pak teprve změny CO2, se zpožděním 800 let (zde), tudíž byly atmosférické změny CO2 v pozemském klimatu spíš následkem než příčinou.
Řecký geofyzik Demetris Koutsoyiannis mluvil o krátké životnosti CO2 v zemské atmosféře (čtyři roky; CO2 je spotřebováván fotosyntézou a rozpouštěn v oceánech) i o jeho nepatrném vlivu ve srovnání s vodní parou, stejně jako o nepatrném vlivu člověka na koncentraci CO2 v atmosféře; zmínil se například o tom, že když klesla průmyslová produkce CO2 za korony o 5%, tak atmosférická měření žádný pokles nezaznamenala. Vždyť lze ukázat, že dýchání všech lidí produkuje zhruba stejné množství CO2 jako všechny elektrárny na fosilní paliva, a dýchání všech zvířat produkuje ještě daleko více CO2 (zde).
Norský astrofyzik Jan Erik Solheim hovořil o změnách zalednění v Barentsově moři, obrážející změny teplot bez patrné korelace s CO2. Český hydrolog Miroslav Šír se zmínil o vlivu periodických změn v dráze Jupitera na pozemskou teplotu a na množství srážek, jde například o změny s periodou zhruba 60 let. Britský geochemik Euan Mearns mluvil o teplotních cyklech 1000-1500 let (Bondovy cykly), asi vázané na kosmické záření a související se změnami zemského a slunečního magnetismu, mající vliv například na směr Golfského proudu, a tudíž na teploty v Evropě, bez vztahu k CO2.
Britská fyzička Valentina Žarková ukázala svou analýzu pohybů Slunce kolem těžiště Sluneční soustavy za několik tisíc let, v nichž objevila vedle známé 11leté periody (pravidelný růst a pokles počtu slunečních skvrn a sluneční magnetické aktivity) další periody, například 400letou. Její objev pomáhá v chápání minulých teplotních změn na Zemi, ale Žarková extrapoluje i do budoucnosti a předvídá, že příštích několik 11letých cyklů bude sluneční aktivita relativně nízká, což povede k ochlazení v příštích 30 letech. Podle jejího modelu mají změny sluneční aktivity podstatnější vliv na pozemskou teplotu než změny CO2.
Český meteorolog Milan Šálek popsal projekt CERES americké agentury NASA zaměřený na přesné měření bilance vyzařování Země v posledních 20 letech. Vyzařování Země na horní hranici atmosféry vykazuje klesání odraženého záření v krátkovlnné oblasti (pokles albeda neboli odrazivosti). Jednou z příčin může být úbytek kondenzačních jader, včetně poklesu znečištění atmosféry např. oxidy síry. Pokles albeda dostatečně vysvětluje současné oteplování, takže hypotéza skleníkového efektu CO2 je zcela nadbytečná.
Americký fyzik Ned Nikolov prezentoval revoluční hypotézu, kterou navrhl s Karlem Zelterem (zde), podle níž atmosféra na kamenných planetách nebo měsících nezvyšuje teplotu skleníkovým efektem, ale podržením části tepla v důsledku adiabatického ochlazení stoupajících teplých proudů plynu. Oteplení vůči očekávané teplotě dané vzdáleností od Slunce závisí podle jejich teorie pouze na celkovém tlaku plynu na planetě či měsíci bez ohledu na druh plynu. Takže CO2 by překvapivě neměl jiný vliv než jakýkoli jiný plyn. Jejich teorie dobře vysvětluje pozorované teploty na planetách a měsících; ukáže-li se jako správná, bude role CO2 degradována z podřadné na nulovou.
O nepoctivosti v práci IPCC se zmínil holandský chemik Marcel Crok. On v roce 2005 odhalil podvodnost slavného „hokejkového grafu“ (editovaný graf prudkého růstu teploty ve tvaru hokejky propagovaný IPCC). Crok ukázal na příkladech, jak IPCC najímá pouze lidi předem souhlasící s jejich závěry, a popsal jejich metody vedoucí k potvrzení předem stanovených závěrů. Ukázal příklady otevřeného lhaní, jako je údajný růst v počtu přírodních katastrof a jejich obětí; počty katastrof se podle meteorologických statistik nemění a počty jejich obětí klesly za sto let díky moderním varovným a záchranným technikám stokrát, navzdory rostoucí populaci.
Příkladů dezinformační aktivity oteplovacích aktivistů zaznělo na konferenci více. Například se dříve tvrdilo, že rozšíření kukuřičného škůdce Diabrotica virgifera z Ameriky do Evropy je důsledkem oteplení, ale nakonec se ukázalo, že brouk byl dovezen během letu z Chicaga do Bělehradu v roce 1992 (shrnutí nejznámějších pověr oteplovacích aktivistů lze nalézt například zde). Na konferenci zazněl názor, že kdyby Česká republika dosáhla čistých emisí do roku 2050, snížila by světovou teplotu o jednu čtyřtisícinu stupně Celsia, za cenu několika bilionů korun. Klimatičtí aktivisté zastrašují odpůrce nadávkou „popírači“; odmítají vědeckou diskusi – a tudíž i vědu. Víra v antropogenní oteplování je dnes z hlediska vědy rovná víře v placatost Země a usilování o bezemisní ekonomiku je zločin sloužící nepřátelům západní civilizace.
Šarlatáni, jako Al Gore a Rajendra Pachauri (zde), vydělali miliony dolarů a dostali i Nobelovku, i když se ukázalo, že si svá tvrzení o tání himalájských ledovců zcela vymysleli, a i jinak způsobili Západu nenapravitelné škody. Nevzdělaní a bezcharakterní, ale divoce aktivističtí, propagátoři změn klimatu, jejichž typickým představitelem je například šéfredaktor novin Právo komunista Petr Šabata, tyjí z pověr. Šabata se svým vzděláním marxistického žurnalistiky navrhuje udržovat oteplování planety na „přijatelné úrovni“, jelikož prý „58% lidí ví že ochrana klimatu je příležitost změnit náš život k lepšímu“ (zde). Lidé jako Šabata nejsou užiteční idioti ale nebezpeční idioti, protože pomáhají udržovat část veřejnosti v zajetí vědou překonaných pověr – a to pověr ekonomicky i politicky velice destruktivních, a navíc udržují ve strachu odborníky, kteří pravdu znají, ale bojí se ji vehementněji hájit, aby se nestali „popírači“ a aby tak neohrozili svou kariéru.
Velice nelichotivé je pro česká média, že konferenci zcela ignorovala, a pro českou sněmovnu, že vědcům v konferenčním sále vypla topení. ČEZ konferenci sponzoroval, ale několik dnů po jejím skončení se svého činu zalekl a od „zlotřilé“ konference se distancoval (zde). Připomíná to „odvolání svých názorů“ v době komunistického pronásledování odpůrců; již chybí jen doznání a potrestání. Ve zprávě o kajícném prohlášení ČEZu je citován „odborník na klimatickou dezinformaci“, jakýsi Vojtěch Pecka, vystudovaný „teoretický sociolog“; kdo by nevěřil, že taková „věda“ jako teoretická sociologie nebo takový „vědec“ jako Pecka existují, se mohou přesvědčit zde.
Všechna zde zmíněná fakta nelze zařadit pod jinou tematiku než ROZPAD; jde o rozpad západní společnosti a její schopnosti se bránit těm sociálním pavědcům, které Paul Johnson označil jako „Nepřátele společnosti“ ve stejnojmenné knize. Vždyť většina lidí by měla být schopna porovnat výhružky klimatických aktivistů s logickými protiargumenty. Na závěr mě nenapadá než výkřik: Lidé probuďte se!
Bohuzel sem nesmím nic napsat, zasadne s Vami ne souhlasim, to je jedine.