Do koronavirového marasmu se propadáme stále hlouběji

Ale vládní kapela chlácholivě hraje stále dál. V podstatě se nic vážného neděje, akorát nám hranice zavírá kdekdo. Vzpomeňme si jak to začalo.

Epidemie vypukla na jaře v severní Itálii. Ve zdejších fabrikách totiž pracuje hodně čínských dělníků, kteří to sem zřejmě přivezli. Čína za podpory světové zdravotnické organizace (WHO) vše tutlala a tak v Itálii nikdo nic netušil. A v té sladké nevědomosti se odehrál zápas ligy mistrů italského Bergama se španělským klubem (teď už nevím jakým), s kterým přileteli desetitisíce fanoušků ze Španělska. A malér byl na světě a měli jsme dvě nejpostiženější země v Evropě.

A teď to přišlo. Náš premiér si nezapomněl přisadit, že Itálie to nezvládla a my to zvládli, protože jsme zadusili ekonomiku v hodnotě půl giga korun českých. Hřál se na výslunní reflektorů. Občas něco vypustil ministr zdravotnictví Vojtěch, jehož opatření se nesetkala s podporou veřejnosti, tak je premiér v přímém přenosu hned zařízl. Tohoto chaosu měl dost už i vládní epidemiolog Maďar, který za sebou prásknul dveřmi. A ukazuje se, že pravdu měl zjevně on.

Premiér se hájí, že vyslyšel přání veřejnosti na rozvolňování opatření. To je pravda. Lidé si přeci volí takové představitele, kteří jim nejvíce vyhovují. A Andrej Babiš chtěl vyhovovat maximálně. Jenže správný státník se pozná podle toho, že zavede opatření nepopulární. A ještě větší státník se pozná podle toho, že lidem ta nepopulární opatření dokáže vysvětlit, zdůvodnit a lidi přesvědčit že je to potřeba. V případě Andreje Babiše tak nehovoříme o státníkovi, ale o populistovi.

Populismu jde dál s fraškou rozesílání roušek důchodcům, které jsou rozbalené, bůh ví jak a kým balené a poštovné má asi hodnotu toho nákladu. Nebylo by bývalo lepší důchodcům rozeslat voucher na roušky za poštovné obyčejného dopisu, na jehož základě by si roušky vyzvedli v lékárně, hygienicky zabalené a odborně skladované?

Populismus premiéra jde ještě dál a zubynehty se brání vytvoření krizového štábu, protože by zase zmizel z televizních kamer. A tak čas tiká a účet roste. Ale Andrej Babiš věří, že mu to zachrání volby. Za jakou cenu? To ho vůbec nezajímá. Až se bude na podzim zase skládat účet, tak bude ve Sněmovně stejně jako dnes tvrdit, že to přeci nebylo v jeho kompetenci, ale v kompetenci ministra zdravotnictví. Obávám se, ale že mnoho jeho voličů to už bude pozorovat z nemocničního lůžka, nebo dokonce vůbec. S nimi ale bohužel i mnoho jeho nevoličů.

A tak je v té Itálii, které se tak vysmíval, a která to nezaviněně odnesla asi nejvíc, dnes mnohem bezpečněji než u nás.

Tak na odlehčenou ještě pát obrázků z mého zdejšího pobytu.

Padova má asi 212000 obyvatel. Je zde sídlo university, která je jedna z nejstarších na světě. V centru města, stojí středověký soudní palác, Palazzo della Ragione. Zasedací síň v horním patře je 81,5 m dlouhá, 27 m široká a 24 m vysoká, stěny jsou pokryty freskami z 15. století.

O Benátkách už asi není potřeba psát vůbec nic. Tak několik už totálně a notoricky známých pohledů.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články