Kritizují mne blbečci
prohlásila hlava státu o některých svých spoluobčanech. Tedy o těch, kteří se tu a tam pozastavují nad některými výroky presidenta státu.
I když jsem Miloše Zemana nevolil, uznávám, že jej chtěla nadpoloviční většina voličů druhého kola. Nevím, jestli ta většina měla radost ze sdělení svého kandidáta, který bezprostředně po své zvolení doporučil svým kritikům, aby „drželi hubu“. Rovněž nevím, zda-li mají radost z mnoha dalších výroků a kroků, kdy se kolem něj na Hradě pohybují jedinci, kteří by v normální společnosti byli silně upozaděni, pokud by již nebyli ve výkonu trestu.
Žijeme v dramatické době, kdy zejména drobní podnikatelé přemýšlejí, co bude zítra, jestli budou mít čím platit nájem či své zaměstnance. K nejistotě přispívá chaotický premiér, který se sice prohlásil za krizového manažera, avšak ve skutečnosti celou situaci tragicky nezvládá a zdá se, že i jeho příznivcům začíná být jasné, že v čele vlády stolí jedinec, který tam už minimálně půl roku nemá co dělat.
V každé podobné chvíli se národ upíná na své představitele a čeká od nich nějaký návrh řešení, sdělení, že je nenechá padnout na ústa. Když už nic jiného, tak alespoň vyjádření podpory a uznání, že i přes těžké časy stále pracují, starají se, aby svou službou přispěli k normálnímu chodu běžného dne.
Pan president poskytl veřejnosti rozhovor. V něm se dozvídáme, že je dobře, že neschopní zkrachují, pražské „smetánce“ doporučil, aby se ve volném čase dovzdělávala četbou knih a proč nejde k druhému kolu senátních voleb.
Jako ekonom dobře ví, že zkrachovat může i velmi šikovný podnikatel a to jen proto, že prostě třeba nedostane zaplaceno za svou práci od těch, kteří platit nemohou a současně je povinován platit odvody a daně. Výlev vůči pražské „smetánce“, „kavárně“ atd. je již jeho tradiční folklórní postoj k těm, ke kterým chtěl patřit, ale kteří jej – a to jak se ukazuje právem – mezi sebe nevzali. Ignorace voleb se neslučuje s jeho přáním povinnosti volební účasti.
Za vrchol pokrytectví považuji jeho povzdech nad špatným výsledkem sociální demokracie. Pokud mne paměť neklame, tak to byl právě pan Zeman, který mydlil seč mohl schody Bohuslavu Sobotkovi. Osobně se domnívám, že alespoň část jeho raison d´etre je osobní msta své mateřské straně za to, že jej podtrhla při jeho neúspěšné volbě.
Netušil jsem, že kritika hlavy státu je věc riziková. Že pokud projevím svou nelibost nad některými jejími kroky, budu ihned považován za blbečka. Je-li tomu tak, pak v rámci reciprocity bych mohl považovat výše uvedené kritické hodnocení společnosti a některých jedinců v předmětném rozhovoru za rovněž rizikové. A toho, kdo tato slova pronáší, bych mohl pojmenovat stejně.
Když ho milují, není co řešit. Začínám být zvědavá, jak hluboko ten klín mezi lidi ještě dokáže vrazit…
Náhodou ta fotka je nááádherná! Takové a podobné schovávám, např. tuhle:
http://www.nebakov.cz/vtipy/lihoviny.jpg
Ta fotka je jistým masochismem a sadismem současně, uznávám. Nicméně je třeba to stále připomínat. Hodně lidí nikdy svou chybu nepřipustí, ale uvnitř budou vědět, že volili fake, nicméně navenek se budou neustále přesvědčovat, že ti ostatní by byli horší etc. Pak jsou ale tací, kteří řeknou, jo udělal jsem blbost a příště si dám pozor. Možná pro ty je tohle psaní určeno. Pamatuji si, že můj úplně první blog jsem nazval „Nesnesitelná lehkost bytí Miloše Zemana“ (bylo to jeho prvním zvolení). Tam jsem napsal, že on ví, že se do funkce prolhal a že si všechno vyžere až do… Číst vice »
Naučil jsem se ho ignorovat, nečtu články o něm, nedívám se pokud je v televizi, nic. Chci se vážně řídit tím, že je to první prezident v dějinách, který je, aspoň pro mě, zapomenut během svého funkčního období.
Máte pravdu, pane kolego. Nicméně tohle je už vážně přes čáru. Tento člověk je urvaný z řetězu, myslím, že jeho mozek je natolik poškozený, že on ztratil jakoukoli sebekontrolu. V literatuře je to popsáno jako Ganserův syndrom. Viděl jsem šot z jeho volby a nebylo to k smíchu. Ten člověk je prostě šílený..
Napíšu na to jen jedno, je to zmrd, on přesně odpovídá tomu, co si pod tím slovem představuju. Jsem na milion procent přesvědčenej, že on byl vždy v ryze mužském kolektivu naprostej outsider, doma si psal koho nenávidí a tajně snil, jak se jednou všem pomstí. A ted je ve vlastních očích silnej, obklopenej ochrankou hrozí všem okolo svou pěstičkou nedostatkem vitální síly sotva sevřenou.
Jako křesťan jsem rád, že je na straně Izraele, ale je fakt, že takový slovník je nedůstojný prezidenta.
Karle, on je důkazem, že nic na světě není úplně černobílé. Taky jsem rád, že veřejně projevuje své sympatie vůči státu Israel. Ale je to zoufale málo pro někoho, kdo je hlavou státu našeho. Pro nás nedělá nic pozitivního. Srovnej vyjádření pana Rivlina (který se svým občanům omlouvá a zároveň je povzbuzuje) a toho našeho, který má neustále potřebu do někoho kopat a vůči někomu se vymezovat. Myslím, že nikdo nebude reportéra v druhé odpovědi vyzývat, aby se dovzdělal.
Zde je ovšem na místě se zeptat, proč. Z čisté lásky to asi nebude.
Vizte můj příspěvek pod Radkou, naprostá shoda.