Jak jsem potkal anděla
Je adventní čas, čas chanuky a čas rozjímání a těšení. A ti, co vidí, vědí, že okolo nás jsou andělé. Mají lidskou podobu a nemají křídla.
Jeden z nich dorazil ke mně do ordinace. Vzal sebou své dva chráněnce, o které pečuje od jejich narození. Oba dva jsou ve stavu, který my zdraví nazýváme hendikepem, u obou jak fysickým, tak i mentálním. Jen jeden z těch dvou chráněnců je schopen se najíst sám, i když si jídlo nepřipraví. Na záchod si dojde sám, ale musí se hlídat, aby se „trefil“. Ten druhý chráněnec tohle všechno neumí, je upoután na vozíček. Musí se krmit, umývat a převlékat. Je stále v plénkách, protože to prostě neumí.
Oba dva chráněnci mají už 20 let a u obou je perspektiva samostatného života naprosto bezpředmětná. Je jasné, že jejich stav je už definitivní, že se v průběhu času budou spíše jejich potíže zvětšovat.
Když jsem se zeptal, jak tuhle péči zvládá, když jsou dva, dostal jsem odpověď, že doma jsou ještě další tři. Se stejným osudem, kdy po zjištění, že jsou „bezperspektivní“, byli svými biologickými rodiči odvrženi, dáni do „oběhu“, aby se o ně postaral buď stát, nebo někdo jiný.
Tenhle anděl je přijal do svého opatrování jako svůj celoživotní úkol. Nestěžoval si, vše popisoval věcně a klidně a přitom ještě stačil hladit toho sedícího po ruce a bylo vidět, že tohle nedělá poprvé a ne na efekt. Protože ten sedící se usmíval a pohyb opětoval.
Jsou mezi námi, andělé. Nejsou tak vidět, ale když se objeví, život dostane jinou dimensi. My – šťastnější – kteří se umíme postarat o sebe i o rodinu, vůbec netušíme, jaké problémy andělé řeší. Ty naše, jakkoli těžké a pro nás zdánlivě neřešitelné, jsou pro anděly nejspíše směšné. A dají nám občas nahlédnout do svého působení, snad proto, abychom byli klidnější, hodnější a laskavější. Protože my je tolik nepotřebujeme.
Nebo ano?
Krásne, Tomáš, až som mala slzy v očiach,také príbehy si človek nevymyslí, tie môže len zažiť…ešte raz vďaka…
Netřeba se stydět, Radko. Každý máme svoje pole, tenhle anděl je z jiného světa…..
Až se člověk zastydí, jak malicherné mu dosud přišly jeho problémy a současně nedokážu dostatečně vyjádřit obdiv, který mám k takovým andělůn.
Jsme na tom stejně, příteli.
Je skvělé si přečíst o dobrých “ andělech” a přitom si uvědomit , že jsou ještě mezi námi lidé, kteří je vidí.
Byl jsem jeho návštěvou potěšen. Asi největší dárek letos k vánocům.
Potkat anděla je vždy znamením pro ty, kteří jej dokáží vnímat. Je spousta těch, kteří anděly vidět nemohou i když jsou přímo vedle nás.
Popsal jste velmi dojemně toto setkání. Děkuji Vám.
Je to další připomenutí, že andělé jsou.
Díky za návštěvu, Niké.
Děkuju, děkuju za tu zprávu!
Takové věci potřebuju číst, znát a připomínat si je.
Jsem jen poslem dobrých zvěstí.
Hodně pěkné. Potkat někoho takového je vždycky jako nějaké osvícení.
Perspektiva je klíč. Vždycky když mám sklony být rozmrzelý třeba kvůli nedostatku financí, vzpomenu si na různé bezdomovce nebo živořící lidi z jiných kontinentů – a hned to vidím jinak. A můžu leda děkovat, že mám práci a střechu nad hlavou, zvlášť v téhle šílené době…
Ano, moje problémy se staly v daném okamžiku jen malichernostmi.