Jít za svým – Václav Havel
Historii dělají jedinci, kteří se zarputilostí sobě vlastní žijí svůj život a to bez ohledu na to, co jim jejich směřování přinese.
Jsem ten z mnoha naštěstí ještě žijících, který znal jeho jméno dávno předtím, než se objevilo všude na nárožích s výzvou, ať jde na Hrad. Na rušeném rádiu Hlas Ameriky v 70. letech minulého století nám pan Ivan Medek („Hlas Ameriky, Vídeň“) sděloval, jak tehdy ještě zpupná moc dávala jasně najevo, kdo je tady pánem. Ve vězeních či v kotelnách nebo geodesii byli naši přední filosofové, duchovní, spisovatelé a další, kteří své publikace mohli jen s velkou dávkou odvahy vydávat v zahraničí, zatímco u nás jim představitelé dělnické třídy více či méně úspěšně zacpávali ústa.
Doba tzv.“normalizace“ husákovského střihu, kdy lidská práva byla redukována na možnost sehnat pomeranče jen na vánoce či 1. máje. nebo na výsostné právo (ptydepe pro povinnost) jít k volební urně a na další 4 roky svěřit fiktivní parlamentní zastoupení předem vybraným a schváleným slouhům režimu.
Moc bezmocných, vydaná na konci zmíněných 70 let, přesně popsala bizarní situaci. Ti, co ji dostali k přečtení od svých prověřených známých, se náhle začali poznávat v onom pověstném zelináři, který do své výlohy věší slogan, který je mu zcela lhostejný a který pro něj nemá absolutně žádný význam.
Autor tohoto spisku záhy poté nastoupil k výkonu trestu (nejen za něj, ale za celou minulou dobu, kdy mu to režim konečně řádně spočítal). V té době nikdo ani náznakem nemohl tušit, že přesně za 10 let od uvěznění půjde okolo čestné stráže na Pražském hradě do úřadovny presidenta státu a dav, který jej v roce 1979 nejspíše vůbec neznal, mu bude nadšeně tleskat. Jako by historie potvrzovala jeho celoživotní zálibu v absurdním dramatu.
A tak to už zůstane navždy bez ohledu na to, co budou o něm říkat či psát jiní, kteří nejsou schopni ustát turbulence doby, kterým je mravní étos jen slabou devizou, pokud vůbec nějakou.
(fotografie z publikace Tomkiho Němce Havel)
Taky jsem si vzpomněl a pan Havel tu chybí.
Zoufale chybí, Davide.
Snad ještě sobotní dodatek : O našich prezidentech byl mohl psát donekonečna. O TGM se asi nediskutuje, E. Beneš, je naopak besední studnicí kontraverznosti. E. Háchu, jako člověka lituji dodnes. Následně vidím tři podstatné postavy – Nepochybně nadaného K. Gottwalda, který se ovšem propracoval k obludnostem masovraha. Inteligentní G. Husák, který svou zaníceností i popřel sám sebe. Nepovolil vyšetřování svého věznění, v obavě, aby nepoškodil stranu ! Jak symbolický osud, kdy člověk neustále obklopován věrnými soudruhy – Leží ve svém hrobě naprosto osamocen – sám, postupně zapomínán … ———————————————————————————————————– Ve své době jsem vnímal V. Havla klasicky povrchně. Noviny říkaly,… Číst vice »
Nepochybně bychom se shodli na vyjmenovaných a atributech, o nichž píšete. Nikoho neadoruji, ono biblické „po ovoci poznáte je“ zde platí mnohonásobně. A zůstanou symboly. Václav Havel zůstane symbolem třeba toho, o čem píše níže Vladimír. A taky naděje a slušnosti, s níž lze dělat i velkou politiku. Co zůstane po Miloši Zemanovi si netroufám ani napsat, ale hezké to nebude.
Děkuju, Tome, za připomínku. Dodnes vzpomínám, že když mě naposledy sebrali a odvezli k výslechu, bylo to za šíření „protistátního pamfletu“ Několik vět. A podnes pokládám za důležité, co Havel popsal v Moci bezmocných (ale i co pojmenoval ve svém dopise prezidentu Husákovi). Tristním ovšem shledávám, že krom jiných, i jmenovitě v těchhle dvou textech, se jednoznačně vymezil a postavil proti oklešťování svobody, jaké v současnosti prosazují pohříchu právě ti, kteří se Havlem zaklínají a havlismem halasně ohánějí, kteří se snaží umlčovat své oponenty a odlišné názory stejně nechutně a sprostě, jako bolševická svoloč umlčovala Havla. Čímž je pro mne… Číst vice »
Dnes jsem sledoval film Občan Havel a uvědomil jsem si tu katastrofu se situací jedince, co je tam dnes. Filosofa a mravního člověka nahradila tupá atrapa….
♥ Díky za vzpomínku… Někde bude hodně chybět.
Zdá se, že V.H. opravdu přesídlil na Blogosféru. A dává to smysl. 🙂
To by bylo moc fajn, Michaelo.
Vláda se propracovala na vrchol svého šílenství. Za 500 mld. Kč ! si koupila čas – aby jej promrhala, jako hazardní hráč rulety. Přesně, jako zoufalec chce hrát dále! Rozpočet, nejdůležitější zákon kterékoliv vlády ! – Nevyjednaná podpora, přesně odráží nedůvěryhodnost další půjčky pro hazardéra. Každý věřitel sdělí = Jste šílení – Máte nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje. Vláda říká, žádný problém, naše šťastné číslo už padne ! Rudý krupiér, 31 let po revoluci – Opět rozdává žetony ! pan Bureš šťastně dodává – A tak nám bude lépe, jak důležité je mít Filipa ! Hořce končím – Jaký Václav… Číst vice »
Ach jo, Miroslave….proč tak syrová pravda?
Syrová je nejzdravější!