Nucené práce jak za socíku
Návrh komunistického poslance Zdeňka Ondráčka na to, aby studenti šli povinně zase pracovat na pole, by nás posunul o 30 let zpět.
Studentské brigády bývaly sice zábava, ale co si budeme namlouvat, byly povinné a byly to tedy svou definicí spíše nucené práce.
Pokud by se dnes hospodářství bez nich neobešlo, tak by to signalizovalo, že je něco špatně s tím hospodářstvím. Jsou zde stesky, že bez zahraničních pracovníků to nepůjde. A doma máme málo lidí? Pravděpodobně to nikdo z domácích za nabízené peníze nechce dělat. Pak je to jen a jen zákon nabídky a poptávky a snaha řešit ho povinnými pracemi studentů je jen socialistické uvažování.
Na rozdíl od dřívějška ale dnes ti studenti pracují a vydělávají si. A to i v době, kdy výuka nebyla přerušena. Dnes mnoho z nich dobrovolně a zadarmo pomáhá zvládat nouzovou situaci – vezměme si třeba mediky v nemocnicích. Ty by chtěl soudruh Ondráček vyhnat na pole? Nebo tyhle ne? Jenom ty jiné? Takže zase dokládání, toho co dělám, nebo nedělám, shánění papíru, kontrola. Prostě jako za socíku razítko v občance o zaměstnání.
Ale opět se ukazuje, jaká je chyba, že se u nás neplatí školné. Argumenty teď zní, že když jim stát platí školné, tak by měli jít na pole. Nebo: vystudují za státní peníze a pak odejdou do zahraničí. A toto většinou vykřikují nejvíce ti, co začnou dotčeně řvát při jakékoliv zmínce o možnosti placení školného. Skoro to vypadá až tak, že to nechtějí, protože by ztratili munici na studenty.
Titíž lidé volají po tom, že dnešním mladým schází vojna. Ale zároveň bývají první, kdo řve, že máme vystoupit z NATO a výdaje na armádu by se měly osekat.
Buďme rádi že mladí vystudovaní lidé odejdou do zahraničí. Dost často se jednou vrátí a nabyté zkušenosti jsou k nezaplacení. A přinesou je domů. Jsou i tací, co v zahraničí zůstanou a dělají českému jménu čest. Pokud bychom se chtěli izolovat, měli bychom kvapem poslat domů i všechny lékaře a zdravotní personál ze Slovenska, Ukrajiny … . Naše zdravotnictví by zkolabovalo.
Takže komunista Ondráček se zasnil a asi si vzpomněl na svá mladá léta, kdy byl členem pohotovostního pluku VB (to jsou ti, co mlátili demonstranty na Národní) a řekl si, že by zase neškodilo s tím obuškem na studenty na těch polích dohlížet.
Tato poslední věta je samozřejmě nadsázka, ale on celý ten nápad zavání, mírně řečeno, demencí.
Myslím, že soudruh Ondráček starší nešel pro ránu daleko a takhle to dopadlo. Existence těchto lidí ve veřejné sféře je dokladem, že demokracie má i svá slabá místa, což umožňuje lumpům, podvodníkům s diplomkou a zjevným nepřátelům zřízení být u moci.