Ponořte se!

Chovat se jen moudře je pro mě nudný. A čím jsem starší, tím víc mě baví se pouze moudře nechovat. Zašpásovat si s realitou je stejně zábavný, jako se do krupicový kaše pustit vidličkou a nožem. Těch možností!

Už jste se třeba potápěli v posteli? Jak dlouho tam vydržíte bez dechu? A co když si k ponoru přiberete šnorchl, jehož konec vyčuhuje mezi polštářem a peřinou?

Jsou rána, kdy vykulit se z postele je prostě trestné. Pravda, náš zakoník na takovou činnosti nepamatuje, ale čert vem zákoník, který nedbá o blaho lidí!

Znáte takový to ráno, kdy se přiotevřeným oknem do ložnice vkradou sluneční prstíky, které vám polechtají chodidla, na která je peřina krátká?

Znáte takový to ráno, kdy je kolem klidno a vlídno. Ráno, které nespěchá a nemusí být nikde včas?

Ráno, kdy je tělo vláčné jako včerejší palačinky a líné jako Oblomov.

Právě takový ráno je jako stvořený pro potápění v posteli.

Ze všeho nejdřív promněte prsty v dlaních a protáhněte nohy pod peřinou tak, aby se napnuly všechny svaly, které budete při ponoru potřebovat.

Pak se pořádně nadechněte, našpulte pusu jako balón na čutanou, zadržte dech a začněte.

Vplujte pod peřinu.

Vplujte do dnů, které byly krátké na všechno, co jste chtěli stihnout. Do dnů, které voněly smaženými božími milostmi ještě za horka obalenými v moučkovém cukru. Do dnů, kdy se dalo sáhnout do nebe, vidět za sebe a křičet potichu.

Na jeden nádech proplujte pod peřinou dětstvím.

Kopejte nožičkama jako tenkrát, kdy jste v rybníku při konci jara lovili pulce a zima vám rozdrkotala zuby. Zahřejte se! Kopejte nožičkama tak mocně, až se na peřině nad vámi začnou dělat vlny. Až se peřina změní v hladinu, pod kterou je teplo jako ve vodách na plážích kolem Muscatu. A až se vám začnou dělat z nedostatku kyslíku mžitky před očima, znovu hlavu vynořte a zase se nadýchněte.

Druhý ponor už bude delší. Bude čas uvidět mámu, když byla ještě mladá a tátu, který v tý době mámu miloval. Bude čas ucítit vůni flanelové noční košile, která voní po mámině pohlazení i občasných pohlavcích. Bude čas zahlédnout další potápěče z dětství, kteří se kolem vás štrejchnou svými ploutvemi. Bude čas se svézt na hřbetu Bílé velryby, nebo na poskakování s delfínem Filipem.

Ponor pod peřinu v líném ránu zastaví reálný čas a dá šanci snění.

Peřina je hladina a prostěradlo dno bílé jako sněhově bílý písek pláží na Srí Lance.

Postel je oceán, nebo rybník, nebo řeka.

Splývejte s fantazií. Splývejte nekonečným prostorem dobra a náhod a snů.

A vynořte se, až se vám bude chtít!

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články