Už je to tady.
Před rokem a něco jsem v reakci na situaci ve Španělsku napsal na blogu idnes svou úvahu o tom, že španělští lékaři se ocitli v situaci, kdy musí určit, kdo dostane plnou podporu při onemocnění Covid a kdo již ne. (zde). Ani ve snu mne nenapadlo, že se stejná situace může stát i u nás.
Dnes jsem obdržel od svého kolegy z nemocnice oficiální přípis, který vyjadřuje stanovisko výboru České společnosti anestesie, resuscitace a intensivní medicíny. Je přiložena jeho kopie. V ní se praví, že kapacity zdravotnických zařízení jsou u nás vysoké (myšleno počtem lůžek a přístrojů), avšak jsou výrazně poddimenzována z hlediska personálního zajištění.
Tento stav má dvě příčiny: Ta první je dlouhodobá ignorace statistických údajů o počtu lékařů v naší zemi a jejich věkovému rozložení. To, že průměrný věk lékaře v první linii – praktiků – je t.č. 56 let a pediatrů v ambulancích 59 – lze vyčíst z údajů, má Ministerstvo zdravotnictví jistě k dispozici. Tento propad zahájil tehdejší předseda vlády České republiky Václav Klaus, který prohlásil, že pokud se lékařům něco nelíbí, ať jdou dělat taxikáře. Někteří jej poslechli a svou praxi šli vykonávat mimo území našeho státu. Nepořádek (volím velmi jemný eufemismus) v postgraduálním vzdělávání, pracovní a studijní podmínky mladých lékařů vyvolaly stav, že zhruba pětina těch, co odpromují, ihned odchází pracovat mimo Českou republiku. Logicky tedy chybějí v našem zdravotnictví. U sesterských profesí je to obdobné.
Druhou příčinou je v současnosti vysoká nemocnost lékařů a sester, která decimuje už tak jejich prořídlé řady. Co jsou platné vybudované velké komplexy lůžek, když chybí ti, co mají aspoň základní schopnosti ošetřovatelské a umí obsluhovat třeba dýchací přístroj, na němž závisí život pacienta. K tomu se přidává i vyhoření, neboť v našich podmínkách nejsou zvyklí na to, aby jim denně zemřelo na oddělení několik lidí.
K tomu se nyní přidává doporučující stanovisko odborné společnosti, které v bodu 4 nabádá lékařský personál, aby zvážil perspektivu nasazení intensivní terapie. Přeloženo do češtiny, lékař má být ten, kdo rozhodne, zda-li má u daného nemocného smysl jej léčit či nikoli. Řečeno ještě více drsně, bude nucen určit, kdo půjde doprava nebo doleva. Jistá analogie se nabízí. To bude jistě znamenat v myslích českých lékařů, kteří v drtivé většině odmítají euthanasii, značný masakr a nelze vyloučit i trvalé psychické poruchy.
Je třeba se neustále ptát, jestli současný krizový stav opravdu řídí jedinci, kteří jsou obdařeni schopnosti zvládat tyto velmi těžké situace. Z obrazovky se dozvídáme, že jsme „best in Covid“, statistiky však neúprosně říkají pravý opak.
Po skončení epidemie by měli občané na podkladě i výše uvedeného vystavit skutečný účet této vládě a vzít si při volbě nové poučení, že nikoli po slovech, ale „po ovoci poznáte je“.
STANOVISKO VÝBORU
evidenční číslo: 14/2021
AKTUÁLNÍ STAV DOSTUPNOSTI A POSKYTOVÁNÍ INTENZIVNÍ PÉČE
V RAMCI PANDEMIE ONEMOCNĚNÍ COVID-19
Kapacita zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči je v přepočtu na počet
obyvatel v České republice (ČR) jedna z nejvyšších v Evropě. Žádný zdravotnický systém
však nemá nekonečné a nevyčerpatelné medicínské zdroje. Dostupnost kvalifikovaného
zdravotnického personálu, lůžek a přístrojů je vždy limitovaná a konečná.
Výbor ČSARIM formuluje v souvislosti s aktuálním vysokým nárůstem pacientů COVID-19
přijímaných k hospitalizacím a z toho vyplývající extrémní zátěží systému akutní lůžkové
péče, včetně péče intenzivní a resuscitační, toto stanovisko:
1) Funkční kapacita většiny zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči je v
ČR současnosti naplněna. Hlavním důvodem je nedostatek zdravotnického personálu. Z
důvodu zajištění zdravotní péče pro maximální možný počet pacientů a z důvodu vysoké
nemocnosti či jiné odůvodněné nepřítomnosti kvalifikovaných zdravotnických pracovníků
nelze objektivně zajistit dodržování existujících norem na personální vybavení pracovišť.
2) Současná reálná situace poskytování akutní lůžkové péče naplňuje ve většině nemocnic
charakteristiku stavu “nedostatku vzácných zdrojů”. Pro udržení co největšího možného
rozsahu zdravotní péče u co nejvyššího počtu potřebných pacientů je snížení obvyklých
organizačních, ošetřovatelských nebo diagnosticko-léčebných standardů nezbytné, pokud
nelze v konkrétním případě postupovat jinak. I tento postup pak naplňuje zákonná kritéria
pojmu „de lege artis“. Náležitou odbornou úrovní (postupem lege artis) se dle § 4 odst. 5
zákona č. 372/2011 S., o zdravotních službách, v platném znění, rozumí poskytování
zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při
respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní
možnosti. V současné chvíli jsou konkrétní podmínky většiny zdravotnických zařízení
poskytujících akutní lůžkovou péči takové, že, nikoli vinou vedoucích pracovníků těchto
zdravotnických zařízení, chybí kvalifikovaný zdravotnický personál. Úroveň péče tedy
odpovídá této objektivní skutečnosti.
3) Doporučujeme, aby poskytovatel zdravotních služeb, u kterého jsou fakticky vyčerpány
personální či technické kapacity, oznámil existenci tohoto stavu místně příslušnému
krajskému úřadu (včetně odůvodnění této skutečnosti), který vydal rozhodnutí o udělení
oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
4) Rozsah poskytované péče je podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při
respektování individuality pacienta určován reálným předpokladem klinického prospěchu
(např. jen někteří pacienti jsou indikováni do intenzivní péče, jen někteří pacienti jsou
indikováni k umělé plicní ventilaci nebo k jiným postupům přístrojové podpory
orgánových funkcí – ECMO apod.) a je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře.
Pracovní skupina
• Černý Vladimír (editor)
• Prudil Lukáš
• Černá Pařízková Renata
• Cvachovec Karel
Poděkování členům výboru ČSARIM, krajským koordinátorům intenzivní péče COVID-19 a
JUDr. Ondřeji Dostálovi, Ph.D., LL.M. za cenné připomínky k textu stanoviska.
Stanovisko bylo schváleno výborem ČSARIM dne: 11. 1. 2021
prof. MUDr. Černý Vladimír, Ph.D., FCCM
předseda výboru ČSARIM
Milý Tomáš, ďakujem za blog, aj keď mi ostalo z neho smutno…spomenula som si na jar,kedy moja bývalá žiačka, vydatá v Taliansku, opisovala podobnú situáciu a rozhodovanie sa tam…ja som priletela do Brna 6.júla 2020 po štyroch mesiacoch izolácie v londýnskom byte a frustrácie z ničnerobenia anglickej vlády…oproti tomu som sa cítila v v Česku ako v raji…teraz som už prakticky štyri mesiace zavretá v brnenskom byte a cakam ako na spasenie na návštevu u mojej obvodnej doktorky budúci týždeň, ktorá sľúbila, že ma zaregistruje na očkovanie…koľko mesiacov ale ešte uplynie do toho, momentálne pre mňa jediného svetielka na konci… Číst vice »
Jsem otřesena Tomáši. Děkuji za informace.
Člověče Tome, já Ti nevím… Velice si cením práce doktorů i sestřiček (a ne jen proto, že právě ta neteř, co stejně jako Ty šlapala do Santiaga se Compostela, mi tu před pár dny vyprávěla, co si teď jako sestry užijí, ani kvůli kamarádům z felčarského cechu). Ale všechny zprávy, které mám, hovoří o tom, že ne, že by nemocnice byly přeplněné tím, že v nich leží výrazně víc pacientů než obvykle touhle dobou. Ale že mezi nemocničními pacienty je poměrně vysoký podíl těch, kteří mají pozitivní laboratorní vyšetření na přítomnost viru SARS.CoV-2. Což je vcelku logické, protože jestli je… Číst vice »
Můj kamarád, bývalý primář na oddělení Městské nemocnice, který tam stále pracuje, říká, že celá nemocnice je prostě plná oněch pacientů a řeší se mimo Covid jen úrazy, infarkty a mrtvice. Je na ně vyvíjen obrovský tlak, aby „brali všechno“, mají jistý systém, který zachytí ty, kteří ve špitálu být nemusí (vůbec se neřeší pozitivita, ale jen a jen klinické projevy a kdo nemá dušnost, jede domů). Já v článku neřeším promoření obyvatel (jsem stejně jako Ty jeho zastáncem, protože si myslím, že promoření virem + očkování virus když ne zlikviduje, tak výrazně omezí), řeším aktuální stav v nemocnicích, kde… Číst vice »
Tomu rozumím, a v takové situaci bych nikdy být nechtěl.
Děkuji za zvolené téma. Doktorů je mi moc líto, odložila jsem veškeré preventivní prohlídky a ty ostatní mi byly odsunuty do lepších časů, Chápu to a jen si přeji, ať se nikomu z rodiny nestane žádný malér, ať nikdo nepotřebuje akutní lékařskou péči. Byla by tady snad možnost ulevit lékařům ( i pacientům) a zmírnit rychlost přírústku nemocných v nemocnicích odpovědným chováním nás všech a rychlým očkováním nejzranitelnějších a vlastně všech, kteří chtějí a mohou. Jenže. Občané jsou unaveni chaotickými opatřeními vlády, jak tady kdosi psal, a tak mnozí bezpečné chování ignorují. Proces očkování silně drhne, a pravidla pro prioritizaci,… Číst vice »
V Chebu se už museli rozhodovat, koho dají na intenzivní péči a koho ne. Uvedl to primář, nejdřív to napsal jednomu politikovi, pak se nějak objevilo na síti, a následně to popřel tiskový mluvka nemocnice, že prý je pan primář přepracovaný. A on se jen radil, co má dělat, zvláště když v okolních nemocnicích mají taky plno. A hlavně Cheb je taková výspa, u hranic. Zatím se prý rozhodoval podle věku, takže nad 80 let ne, kolem 50 let dát větší šanci k záchraně. Smutné, ale realita.
Problém naší společnosti je ten, že je v ní několik profesí, a lékaři k nim patří, kteří pracují nad rámec toho co musí, často na úkor svého zdraví. Výsledkem bohuzel od občanů není vděk, ale chybné vědomí, že nadstandardní přístup je vlastně normální a automatický a občan na něj má kdykoliv nárok. Lékaře a sestry teď lituji, protože až se podaří vypořádat s Covidem, čeká je další nápor v podobě odložených zákroků. Pokud se nepodaří najít cesta, jak tyto lidi ocenit, obávám se, že zdravotnictví i občany čekají těžké časy. Hezký den