Začít studovat vejšku v 57 letech?
Co jsem neudělala ve svých 18, ani ve 40, nejspíš udělám teď, kdy mi táhne na 57. Protože mě jeden člověk k tomu hecuje, nabízí mi práci, ve které vidím velký smysl. Je to náročný už teď, trénovat logické uvažování a navíc i matematiku.
S tou matikou mi může pomoct syn vysokoškolák, už mi i předvedl řešení úkolů v testu předpokladů pro VŠ studium. Sama jsem dala několik úkolů, hlavně ty na logiku výrazů, češtinu přeci jen docela umím, ale složitější úlohy, kdy je třeba vstřebat hodně informací a vyvodit něco dalšího, to už je náročnější. Není ale nutný udělat test stroprocentně, to prý nedá snad nikdo.
Takže musím teď trénovat soustředěnost a vrátit se k matice, tohle vše v rámci nějaké té sebekázně. Nelenit příliš, pracovat na tom, abych ve zkoušce obstála. A kdyby ne, tak jsem to aspoň zkusila. Tolik mých bývalých spolužáků z gymplu dělá učitele, a já do toho tenkrát nešla, protože jsem chtěla něco jinýho, a teď snad nastává ta pravá chvíle. Kdy vím, co chci. A na co bych snad mohla mít, když… nebudu příliš prokastinovat a zaberu.
No a když nám teď pořád prodlužujou odchod do důchodu, tak to třeba ještě řádně užiju. 🙂 Aspoň trochu humoru do toho vnést, než „uložit koncept a publikovat“, a pak už dodělat tu knihu, ke které jsem se tu taky docela úspěšně hecovala. Vyhráno tedy ještě není, ale ono je to fakt jen na mně. Nebo existuje nějaký ten osud? Souvislostí vidím dost.
Tak mi držte palce.
Skvělé rozhodnutí. Ať se daří. Jaký obor jste si vybrala?
Učitelství pro mateřské školy. Pracuji totiž jako asistentka pedagoga ve školce, mám na to kurz, a ráda bych v tomto oboru pokračovala.
Bravo Vlasto. Držím Vám pěsti v obou případech. Na věk nehraju. Vítězí odvaha a vášeň.
Jo, odvaha a vášeň jsou skvělé atributy. 🙂
Milá Vlasta, držím palce, ja som si tým prešla tiež, v 25 som odpromovala na Inžinierku geológie, v 40 na učiteľku Literárno-dramatického odboru na ZUŠke, v 50 na učiteľku angličtiny a posledných osem rokov píšem knihy…a aj tak stále rozmýšľam, čo nové by som sa ešte mohla naučiť…nikdy nie je neskoro…
Milá Soňo, to je krásný profesní životopis. Každá zkušenost se počítá a obohacuje nás i naše okolí. Divadlo jsem hrála jen v dětství v souboru s maňásky, a o 40 let poté jsem si střihla krátkou roli v jednom filmu. 🙂 Jednu knihu, vlastně první, dopíšu snad již brzy. Zatím jsem spíš knížky ilustrovala, jednou i v nakladatelství, kde jsem dostala honorář, a pak už různé samizdaty.
A proč vlastně ne?
Protože mi ubývají mozkové buňky. Ale ne snad až tak rapidně, no nechám se překvapit.
Moc Vám držím palce!
To je milé, děkuji. Budu vás tu nespíš zásobovat historkami, doufám, že občas i vtipnými.
Jděte do toho, Vlasto, Když to neuděláte, bude Vás to mrzet. Držím palce.
No právě, kdybych to vzdala předem, už třeba kvůli věku, tak by to bylo slabošství. A to já čas od času dovedu být odvážná.Několikrát v životě jsem už měnila práci, když jsem cítila určitou výzvu. A nikdy jsem toho nelitovala. Se změnou přichází vždy nějaké ponaučení.