O Lilith, která hojně sázela a teď sklízí
Poznala jsem už hodně lidí, ale tahle žena byla vskutku originál. V hipís šatech, drobounká a útlá, se zářivým zvonivým smíchem. A jindy na dně, kdy se válela v depresi, což také nikterak neskrývala. Osobně jsem jí zažila v jednom ze vzletů, nasmály jsme se nádherně, jako dvě dávné známé, když jsme se potkaly v jedné kavárně v Ústí nad Labem.
Poznala jsem jí ve dveřích na onu místnost hned, jak vstoupila, často totiž publikovala na sociální síti, šířila svoje názory bez příkras. Byla hodně radikální, kritická k nešvarům v této zemi. Velmi citlivá duše. A jak už to tak bývá, tak tihle vysoce citliví lidé tu nevydrží dlouho. I Renata odešla náhle, nejdřív tedy bojovala s vážnou nemocí, do toho útěky k alkoholu, konflikty a pády. Stačila toho ale udělat opravdu dost, byla znovu pokřtěná, přivedla na svět syna. A o dítě i přišla. Tady neznám příliš podrobnosti, jen vím, že pomáhala v nadaci Kolibříček i jinde. Že měla srdce na dlani. A na těle montérky, v nichž sázela a okopávala rostliny.
Pracovala snad v zahradnictví nebo nějakém zelinářství, když si googlím viditelné stopy, které tu nechala, tak jí tu vidím jako usměvavou prodavačku zeleniny nebo šťastnou matku. Vím také, že působila léta v cestovním ruchu. Měla velmi pestrý a bohatý život. Poznala jsem jí jen krátce, na sociální síti mě zaujala její upřímnost a odvaha. Šla do všeho nadoraz. A když vidím její fotografii, jak se usmívá, a nejspíš už VÍ… přijala Ježíše Krista a pro mě je příkladem nádherné ženy, která mi něco důležitého připomíná. I mou vnitřní podstatu. Žena zvaná Lilith, ta první, nespoutaná… děkuju Renato, Boženo, Magdaléno…
Psáno 26.4.2020 na počest Renaty Sazečkové z Ústí nad Labem, která již před časem odešla na druhý břeh. Krásná a smířená.
Přímočarý, barevný, surový a přitom skutečný příběh. Děkuji moc 🙂
Milá Radko, to mě moc těší, děkuji za krásná slova. Popravdě umím psát jenom přímočaře, jinak mi to ani nejde. A jen občas, když se mě dotkne silné téma. Osobní a zároveň důležité i pro ostatní. Ono už to téma smrti… no a k našemu drsnějšímu kraji, máme tu nádherně, naší přírodu totiž málokdo odjinud zná, takže si tu užíváme i dost prostoru bez turistů, spousty stromů, kopce, voda… to nejhorší má tato oblast již za sebou. Stále tu tedy jsou znát pozůstatky odsunu většinového obyvatelstva po válce, ale zároveň to tu má takový svůj punc. Časem budu vkládat i… Číst vice »
Vítám paní Fišrovou ve společnosti Blogosféra. A děkuji za její úvodní blogerský počin.
Děkuji, je mi ctí ocitnout se v takto milé a kultivované společnosti.