Nauč se smát, aniž bys plakal. Nedávno byl svátek Purim, jeden z nejveselejších svátků židovského roku, Tak aspoň pár pro pobavení.
Koncem 70. let, letadlo Moskva – Paříž. Krátce před přistáním vstoupí do kabiny letuška a řekne:
– Madame a monsieur, soudruzi a soudružky, naše letadlo brzy přistane na pařížském letišti. Když se ocitnete na francouzské půdě, pravděpodobně se budete muset na něco zeptat místních obyvatel. Jsem připravena přeložit vaše otázky do francouzštiny. Prosím.
Jeden z cestujících se zeptá:
– Jak se francouzsky řekne „Jak se dostanu k Eiffelově věži?“
Letuška to přeloží.
Další se ptá:
– Jak se francouzsky řekne „Kolik stojí šálek kávy?“
Letuška opět přeloží.
Třetí se ptá:
– Jak se francouzsky řekne „Jsi velmi krásná dívka, rád bych se s tebou seznámil.“?
Letuška přeloží tuto otázku. Najednou ozve starý Žid:
– Promiňte, ale jak se francouzsky řekne „Kde lze získat politický azyl?“
V tom vstane muž v kožené bundě, přísně se podívá na tazatele a zeptá se:
– Na co to potřebuješ?
– Bože chraň, – odpovídá starší Žid. – Vůbec to nepotřebuji. Jen jsem chtěl nenápadně zjistit, kdo je vedoucí naší skupiny.
„Teda Taussig, co voni tady dělají, přece se nechtěj nechat pochovat tady? Mezi těma,..katolíkama?“
„Samozřejmě, no to má obrovskou výhodu.“
„Výhodu? A jakou?“
„Kouknou, až přijde soudný den..všichni křesťani vstanou ze svejch hrobů a odeberou se k poslednímu soudu.
No a já budu mít celej tenhleten hřbitov pro sebe!“
– Kolik je u nás celkem Židů? – ptá se Brežněv Kosygina.
– Tak tři, čtyři miliony.
– A pokud bychom jim dovolili odejít, kolik by tak mohlo mít zájem?
– Tak deset, patnáct… milionů.
“To je sice hezké ,pane Pick, že byste mě nosil na rukou, kdybych si vás vzala, ale já jsem se na vás nechala informovat. A ta informace, která mě mimochodem řečeno stála dvacet korun, je velmi špatná !”
“No jo, prosím vás ,copak dneska taky můžete chtít pořádnýho za dvacet korun!”
„Jaký je váš recept na dlouhověkost?“ zeptal se reportér z Jewish Chronicle stoosmiletého Benjyho.
„Pečoval jsem vždycky o své zdraví,“ odpověděl Benjy. „Nikdy jsem nekouřil, ani nepil alkohol. Spát jdu nejpozději v deset hodin, od mládí stále chodím tancovat a každý den nachodím tři míle, dokonce i v dešti nebo ve sněhu.“
„Ale, můj strýc Shlomo,“ namítl reportér, „dodržoval naprosto stejný režim a zemřel, když mu bylo 70 let. Proč to u něj nefungovalo?“
„No, řekl bych,“ odpověděl po chvilce Benjy, „že to nevydržel dělat tak dlouho.“
Židovka přijde nečekaně dřív domů a přistihne dospívajícího syna, jak klátí v kuchyni služku opřenou o kredenc.
„Co to tu provádíš, ta antisemitko zatracená! Proč trápíš mého židovského kloučka? Vždyť se může unavit! To si k tomu nemůžeš aspoň lehnout?“
Otec je lékař, syn také, ale teprve začíná. Syn se otci chlubí: „Už tři z mých pacientů se uzdravili!“
„Dobře ti tak, ty nešiko, já ti stále říkám, že jsi lajdák a že se svým pacientům dostatečně nevěnuješ!“
Izákovi šel nahlásit na polici, že se mu ztratila žena.
– Nadiktujte mi její popis – žádá milicionář
– Dobrá, ale když ji najdete, slibte mi, že se jí ten popis nikdy nedostane do ruky!
V jedné módní restauraci si průměrný houslista, hrající Chopinovo nokturno, všiml, že jeden z klientů přestal jíst při prvních tónech houslí a začal hořce plakat.
„Jste také Polák, jako Chopin?“ zeptal se ho soucitně hudebník.
„Ne, mladý muži,“ odpověděl host. „Jmenuji se Roizman a jsem laureátem mezinárodní houslové soutěže.“
Kohn přijde do lékárny a ptá se: „ Prosím vás, máte ženskou viagru?“
„Tak to ne, to nemůžeme sloužit, ale zkuste se zeptat naproti ve zlatnictví.“
U lože umírajícího wunderrebeho se shromáždili všichni jeho žáci. Jeden z nich si vzpomněl, že wunderrebe velice miloval jisté sušenky a odběhl je shánět. Přišel s nimi právě včas, aby je ještě mohl wunderrebemu nabídnout.
„Rebe“ žadonili žáci, kteří jej v úctě obklopili, aby jim neuniklo ani slůvko,“ řekni nám poselství, naposledy k nám promluv“
Rebe řekl slabým, meč zřetelným hlasem:“ Tyhle sušenky, ty jsou prostě skvělé.“
Mladý židovský herec hledá práci v Kalifornii a dlouho nemůže na nic kápnout. Po několika měsících objeví v novinách inzerát Hledáme herce pro roli gorily. „Jak hluboko jsem klesl“, řekne si a přihlásí se na konkurz. Na konkurzu použije všechny své teoretické a praktické znalosti herectví a vyhraje. Je mu oznámeno, že nejde o film, ale že v místní ZOO jim uhynula gorila bělohrbá, kterou měly ve velké oblibě zejména malé děti, a že zakoupení a dovoz nové gorily z Afriky bude nějakou dobu trvat a nechtějí děti zklamat, takže se rozhodli najmout herce, který bude v převlečení gorilu imitovat. První den ráno herec nastoupí, namaskují jej a on se vrhne do výběhu. Vše mu dobře jde a po týdnu je v roli jako doma. Jde mu to tak dobře, že se postupně každé ráno začne před jeho výběhem dělat velký houf příznivců. Herce to těší a stále se zlepšuje. Jednou však, ponořen do role, se na větvi rozhoupá až přespříliš a přeletí přepážku přímo do výběhu lvů. Zblízka hledí do vzteklého obličeje lva. Uvědomí si, že nastala poslední chvilka života a jelikož je věřící, zakryje si dlaní oči a odříká: „Šma Jisrael, adonáj elohejnů, adonáj echád“. Na to mu lev odpoví: „Baruch šém kvód malchůtó leolam vaéd“. A do toho se vloží žirafa: „Buďte sakra ticho, nebo nás vykopnou všechny.“
David Ben Gurion přijde do nebe.
„Davide, stejně jako tvůj jmenovec před 3 tisíci lety, král David,“ vece Adonaj, „si jako velký vůdce židovského lidu smíš vybrat jakékoliv přání.“
„Přeji si, Ha šem, aby byl Israel židovský, demokratický a rozkládal se od řeky Jordánu až po vlny Středozemního moře,“ odpoví muž malé postavy, velkého ducha a stále rozcuchaných bílých vlasů.
„Oj vavoj, Davide, “ zachmuří se Ha šem, „to je příliš velké sousto i pro mně. Smíš si vybrat jen dvě z těchto tří věcí. Israel může být židovský a demokratický, ale sahat od řeky k moři nebude. Může být židovský od Jordánu k Středomoří, ale nebude demokratický. Anebo může sahat od řeky k moři a být demokratický, ale židovský, Davide, židovský nebude.“
Sára přijde domů a sděluje matce, že ji její dlouhodobý přítel požádal o ruku, nicméně ona jej odmítla, protože zjistila, že je ateista a nevěří v peklo ani nebe.
Jiddishe mame se na chvilku zamyslí a povídá:“ Každopádně si ho vem, Sára. Mezi námi dvěma řečeno, však my dvě mu už ukážeme, jak šeredně se mýlil.“
Rabbi Said a rabbi Tyros lamentují nad úpadkem světa. „Nuže“, pronese skromně rabbi Tyros,“například já jsem spal s mojí ženou až po svatbě. A co vy?“
Rabbi Sai se nepatrně ošije:“ Vím já? Jakpak se milostivá jmenovala za svobodna?“
„Strašně tě miluji,“ vrká Mojše do ouška Sáře, „a přestože, že nejsem tak bohatý jako Izák Blumenfeld, nemám auto ani vilu, jachtu ani haciendu, hodlám ti to vynahraditi vřelostí…. a hlavně na dětech.“ Sára jej obejme a zasněně zašeptá:“ A kdo je ten Izák Blumenfeld?“
Chasid přiběhne za zázračným rabínem: „Wunderrebe! Pomoc! Moje žena umírá!“
Wunderrebe se uchýlil do vedlejšího pokoje, chvíli by odtamtud slyšet hluk a ryk a tlučení hlavou o zeď, pak wunderrebe vyšel. otřel si z čela pot a pravil:“ Je zachráněna, vyrval jsem andělu smrti jeho meč.“
Chasid poděkoval, běžel domů. Za chvíli by zpět. „Moje žena zemřela,“ pravil vyčítavě.
Wunderrebe nasupeně syknul: “ Pěkná svině, ten anděl smrti. Musel ji zardousit holýma rukama.“
„Mamele, kde jsme se tu vlastně vzali?“
„No, Rivka, myslím, že už jsi dost velká, tak já ti to vysvětlím. Když se mají tatele a mamele hodně rádi, tak si chtějí být blízko. A tak jsou blíž a blíž, až dojde k fyzickému kontaktu…“ – „… a potom se ty dvě gamety spojí v diploidní zygotu, ta se v děloze vyvíjí a formuje a roste a roste, až z ní vyroste třeba taková hezká malá holčička jako ty.“
„Týjo! Tak tohle je fakt hustý! – Kam se na to hrabe bobe s tím nudným povídáním, že jsme do Clevelandu přišli z Haliče!“
Německý křesťan se zamiloval do židovské dívky. Divoce, zoufale, fatálně. Byl ochoten kvůli ní i konvertovat. Vše podstoupil, absolvoval i malou chirurgickou úpravu a došel k rabínovi, aby celá věc dospěla ke zdárnému konci. Vše probrali, dohodli, nakonec si i skleničku kořaličky dali. Rabín by se vším spokojen, a tak ještě jednu nalil. O třetí si proselyta řekl sám. Čtvrtou již nalil sám, a pak vyzunkl láhev do dna.
Rabín kroutí hlavou: “ Tak nevím, je to hnusné germánské ožralství, anebo se už začíná projevovat to naše miloučké chucpe?“
Tohle je tu potřeba, Tome, jen houšť :)))
Ten vtip jak přijde manžel na policii znám trošku jinak. Když vylíčil policistovi, jak jeho žena vypadá, přečetl si zápis, nakonec řekl : „víte co, ani ji snad nehledejte,“
Ďakujem, Tome, potešilo ako vždy…
Tohle je tu potřeba, Tome, jen houšť :)))
Ten vtip jak přijde manžel na policii znám trošku jinak. Když vylíčil policistovi, jak jeho žena vypadá, přečetl si zápis, nakonec řekl : „víte co, ani ji snad nehledejte,“