4. Synagoga ve Vítkovicích
Poslední z velkých synagog na území Ostravy stávala ve Vítkovicích.
Vítkovice byly ještě na počátku 19. století chudičká zemědělská vesnice poblíž Ostravy o několika desítkách domů. Výhodou Vítkovic však byla strategická poloha poblíž bohatých ostravských ložisek uhlí, beskydských zdrojů železné rudy a vody z Ostravice, které v roce 1828 daly vzniknout vysokým pecím a hutnímu závodu, později pojmenovaném po svém zakladateli, olomouckém arcibiskupovi arcivévodovi Rudolfu Janovi Rudolfova huť.
V roce 1843 koupil huť Salomon Mayer Rothschild, bohatý židovský podnikatel, a započal tak raketový vzestup oblasti na pulzující moderní město. Zakládají se doly, fabriky, domy, ulice. Do Vítkovic se zejména během druhé poloviny 19. století stěhuje z okolních oblastí, ale i odjinud z monarchie stále čím dál tím víc obyvatel, které hledá uplatnění ve zdejších podnicích a průmyslu. Jedná se zejména o chudé venkovské dělníky a také nižší a střední židovskou třídu, především z Haliče, Bukoviny, Podkarpatské Rusi, ale také ze Slezska, Čech, Moravy či Německa a Rakouska.
Důvody stavby vítkovické synagogy byly dvojí. Jednak kapacita hrušovské i hlavní ostravské synagogy přestávala již na začátku 20. století stále stoupajícímu množství ostravských Židů kapacitně stačit, hlavně ale byly oba dva svatostánky značně vzdálené – pěšky to byla z Vítkovic až hodina chůze.
V první dekádě 20. století tedy bylo rozhodnuto o stavbě vítkovického templu, který by důstojně reprezentoval zdejší židovskou pospolitost, její vyšší sociální status i vesměs přináležitost k reformnímu ritu judaismu. Za architekta byl vybrán zkušený moravskoslezský židovský projektant a stavitel Felix Neumann, který již měl za sebou v Ostravě i okolí mnoho úspěšných realizací. Templ byl dokončen a vysvěcen v září 1911.
Shořel jako první z ostravských – 24. května 1939.
Na jeho místě je dnes školní sportovní hřiště střední odborné školy AHOL, původně to byla dívčí obecná a měšťanská škola, postavená v roce 1914.
* * * * *
A ještě dvě závěrečné poznámky:
Kromě tří velkých synagog v Moravské Ostravě, Přívoze a Vítkovicích byly v Ostravě ještě tři menší modlitebny – v Hrušově, v Zábřehu (ta byla spojená i s košer drůbeží porážkou) a jedna v Musorgského ulici v Moravské Ostravě, která svému účelu sloužila od roku 1908 i po vypálení synagog až do definitivního zákazu židovských bohoslužeb v roce 1941. Ke konci války byla budova zasažena bombou a v roce 1948 byla zbořena. Vzhledem k tomu, že hustota zástavby na Musorgského ulici (pro upřesnění – na jejím začátku je restaurace Moravská chalupa) dnes připomíná chrup starého námořníka, nejsem schopen určit, ve které z proluk a parkovišť ten dům s modlitebnou stál…
Z více jak deseti tisíc židovských občanů Velké Ostravy jich v koncentračních táborech během holokaustu zahynulo přes osm tisíc, další padli jako vojáci v uniformách čs. exilových armád na západní i východní frontě, na Blízkém Východě a v Africe. Po skončení války se z nich do Ostravy vrátilo asi 500 osob, z nichž ale většina v letech 1948 a 1968 emigrovala – hlavně do Izraele, Austrálie, Anglie, USA a NSR…
Vždycky, když se dívám na tyto zaniklé stavby a de facto zaniklou část společenství, napadá mne, proč pořád dělá lidstvo stejné chyby v domnění, že odstraněním jedné části dojde k uspokojení, že se někam posune atd. Ach jo.