Alena Mornštajnová – Listopád (recenze)
Spisovatel to má těžké. A dobrý spisovatel ještě těžší. Protože když napíše dobrou knihu, čtenář samozřejmě čeká, že jeho další bude neméně dobrá, ne-li lepší.
Paní Alena Mornštajnová získala světovou proslulost románem Hana, který byl již přeložen do několika světových jazyků, dočkal se inscenace v brněnském divadle a jsem si jist, že po tak silném tématu sáhne i některý scénárista a doufám že i dobrý režisér. I její další knihy znamenaly nepochybný úspěch (Tiché roky, Hotýlek, Slepá mapa), takže její nová kniha vzbuzovala po anonci oprávněná očekávání.
Její dosavadní díla vždy mapovala jistá období našich dějin, kdy na podkladě známých historických událostí rozehrála psychologicky výborně cizelovanou drobnokresbu svých postav, jež jsou semlety osudem, který mohou ovlivnit jen velmi málo. V osudech jejich postav poznáváme často když ne přímo sebe, tak naše blízké, přátele či sousedy.
Román Listopád se však zvyklému schématu poněkud vymyká. Ne, že bychom ihned nevěděli, v kterém období se odehrává jeho začátek, koneckonců tento měsíc roku 1989 zůstane v generaci 45 + uchován navždy, ale autorka se pouští do čehosi, co lze opatrně nazvat sci-fi. Co by se stalo, kdyby Listopad 1989 byl opravdu Listopádem, tedy situací, jež neskončila nastolením demokracie a pádem totality, ale přesně naopak. Postupně se osoby děje (zejména hlavní postava Marie), dostávají do soukolí orwellovského šílenství, kde je těžké zůstat pevným člověkem a nezešílet z mlýnu dějin, jež se valí okolo a který nejde zastavit.
Popsané reálie jsou natolik věrné, že čtenář, narozený alespoň v roce 1970 a dříve, bezpečně rozpoznává realitu, která byla okolo něj a kterou s radostí odhodil ve zmíněném listopadu 1989. Vymývání mozků, všeobecný strach říci vlastní názor, profízlovanost společnosti ve všech jejich součástech a tupá beznaděj, že se nedá nic změnit.
Děj nelze dále prozrazovat, i když se dá tušit vývoj a katarze hlavních hrdinů. Předností knihy je – jak je u této autorky již normativem – výborná psychologie postav, i těch záporných, kde si pamětník snadno připomene různé tajemníky, domovní důvěrníky a strohé úředníky, kteří svým razítkem a libovůlí určovali jiným osud.
I když jde o sci-fi žánr, není pochyb, že na zeměkouli stále existují podobné státy s podobným zřízením a lidmi podobných osudů, jaké prožívá Marie a její blízcí. I proto je poselství knihy naléhavé a aktuální. A nejspíše ještě dlouho bude.
Už som z viacerých strán počula len samé superlatívy o tejto pani spisovateľke. Som nedočkavá a zvedavá, kúpila som si Hanu. Dočítam posledných pár strán Ilfa a Petrova – 12 křesel a vrhnem sa na ňu…
Ido, budete nadšená, uvidíte….
Ďakujem za další typ, Tomáš, mám od nej Hotýlek a veľmi sa mi páčil. A k tomu „podsouvaní sa pod mříže“, presne takto to funguje aj v iných odvetviach, syn mi takto kupoval baterky do anglického „card readeru“, aby som sa mohla zalogovať na účet a inak sa to nedalo…akurát si to odtrpel, keďže má cez dva metre…
Soňo, pokud jste nečetla Hanu, tak vřele doporučuji, jsem si jist, že už je přeložena do slovenštiny….myslím, že je to to nejlepší, co paní Mornštajnová napsala.
Ďakujem, ale ja rada čítam v češtine a české autory rozhodne v origináli, skôr mi pripadá divné, že sa prekladajú do slovenčiny a že to tak funguje i opačne…
Milá Soňo, omlouvám se, mně také slovenština vůbec nevadí, ale moje děti (které vyrůstaly už po rozdělení), mají jisté potíže a asi by raději sáhly po překladu. Také záleží na překladateli. Mám doma knihu od J. Hellera Hlava 22 ve slovenštině (u nás vyjít tehdy nemohla, byla příliš americká a soudruzi si mysleli, že se nebude moc kupovat v Česku…). Znám ji i v originále a musím říct, že slovenský překlad je lepší než originál slavného spisovatele. Dodnes se chechtám, když čtu některé pasáže.
Milý Tomáš, nemusíte sa ospravedlňovat, je to naozaj individuálne,taký “ Pan Kaplan má svou třídu rád“ je v češtine nedostižný. Ja som si teraz tri týždne pinkala s korektorkou toho môjho cestopisu o Saudi a stále nie som spokojná s českou verziou, ktorá sa mi zdá, že snahou o spisovnosť trochu utrpela a že sa tam stratila taká tá rozprávačská ľahkosť, ktorá je typická aj pre moje blogy..ale možno sa to zdá iba mne..však uvidíme…
Dík za tip! ;o)
Jedním dechem, Vladimíre…..