Housle

Kytara není špatná. Mám ráda její zvuk. A klavír, takový klavír!!! Ale znám ještě něco lepšího. Nejlepšího na světě. Hádej, co mi vždy vyrazí dech? Co zastaví moji uspěchanou povahu? Co bodne u srdce a nutí mne milovat?

Kytara.

Ano, kytara je skvělá. Když hrábneš do strun a levou rukou je stiskneš na pražci, ten zvuk, který vyloudíš, je neodolatelný. Vím, máš otlačená bříška a časem se vytvoří i puchýře, ale hra na kytaru je tak sexy.

Kdybys ještě zpíval a nevymlouval se, že už je to dávno, popadaly by ti k nohám všechny krasavice světa.

Taky bych tam ležela, to je jasné…

Chtěla bych být kytarou a ležet ti na stehně a tulit se k tobě.

Ale když se zamyslím…

Mám ráda ještě něco víc. Víc než tvůj postoj nebo posed, víc, než tvoje našpulené rty při pískání.

Klavír.

Ach. Když zaslechnu v písni klavír, srdce se mi na vteřinu zastaví. Když tvoje prsty ladně doléhají na klávesy, když malíčkem silně přitvrdíš na hluboké „cé“, v tu chvíli jsem jen tvá. Moje tělo pokropí malinkatá husina. Nohou zvučíš a já taju.

Chtěla bych nahá ležet na křídle a cítit zvuk, který ty umíš vykouzlit jen svými prsty. Šikovnými prsty.

To zabrnění hlubokých tónin nebo úpění vysokých hlásků, kterým by klavír tesknil a toužil. Všechno bych cítila mojí kůží. A ty bys hlubokým bručením docílil vskutku zajímavých pocitů.

Ach, klavír…

Počkat! Ale, ještě je něco víc! Něco, co miluju ze všech hudebních nástrojů asi nejvíc.

HOUSLE!

Hm… Když si jejich tělo přitlačíš na levé rameno bradou a ony ucítí tvůj vzrušený dech, v tu chvíli jim závidím. Závidím jim tvoji blízkost, tvůj úchop na hmatníku.

Ano, chtěla bych být houslemi… Houslemi v tvých rukou.

Položil bys moje tělo a podložil mi hlavu rukou. Chytil bys mne jemně pod krkem a prsty zmáčkl struny, které by byly v očekávání. Tvé pravidelné vzdechy, tvoje tvář tak blízko mých křivek. Cítil bys moji vůni a já zase tu tvoji omamnou… Tu zvláštní nepopsatelnou vůni, kterou mne přitahuješ, a před kterou nemohu utéct.

Viděla bych, jak přivíráš oči, když se soustředíš. Miluju tvoje soustředění. Miluju tvoje špulení rtů, když něco vzrušeně vyprávíš. Tvůj oheň v očích. Tvoji něhu a klid, který z tebe vyzařuje. S tebou jsem dokonalá!

Ach… Pravou rukou bys zvedl smyčec a pomalu a něžně bys přejel po mých strunách. Přesně tak, jak to mám ráda. Víš, jak to udělat, abych se rozezněla přesně a bez chybičky.

Tvým smyčcem bys zadrhával podle určených not a moje „hudba“ by se rozezvučela a ovládla celý sál. Pomalé dlouhé tahy a pak rychlé a krátké a znovu líné a klidné. Všechny ženy by chtěly být na mém místě, v tvých dlaních, v tvém objetí a pevném sevření.

Všechny.

Ale já chci hrát jen pro tebe, pouze pro tvoje potěšení. Kobylka se mi bude chvět a já budu umírat stisky prstů tvé levé ruky. Lehce mne zmáčkni, ano tady… a teď zas trochu tady. Ano, umíš to nádherně.

Neznám nikoho, kdo to se mnou tak umí. Jsi virtuóz a já jsem tvými houslemi.

Dokonalé spojení. Ještě zadrhni prosím smyčcem a dotkni se mne nahoře u mých křivek.

Budu tvůj nástroj a ty si se mnou smíš dělat, co budeš chtít.

Chceš zahrát romantiku? Máš to mít!

Chceš něco temperamentního? I to umím!

Miláčku, budu hrát vše, na co pomyslíš…

Vezmi mne do dlaní a hraj!

Hraj si!

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články