Haló? Tady Medúza… s novou pračkou

Naše stará vestavná pračka AEG se už tak 3 roky loučila, ale stále prala. Jenom občas nešla otevřít a něco uvnitř se trvale urvalo a dělalo to při závěrečném ždímání rámus, jako když nám v kuchyni startuje bojový letoun F16.

Oceňoval to zejména můj otec v bytě pod námi, kterému tancovala přímo nad hlavou ložnice a částí koupelny. Když předevčírem spustila svůj poslední předsmrtelný tanec a popadaly hrnky z poliček a do „vypraného“ prádla se přimíchal jakýsi nadrolený písek z ložiska, rozhodli jsme se, že další praní už riskovat nebudeme a objednali pračku novou.

Doufala jsem, že při připojení na to nebudu sama, ale bohužel, zase to musím převzít já… Muž mi v předvečer výměny pomohl starou pračku odpojit a povytáhnout, přitom omylem odpojil i přívod vody k myčce, která samozřejmě ráno nešla, ale s tím jsem si hravě poradila…. Ovšem, pojďme dál.

Již v 7.00 mě probudí žoviální ALZA chlápek telefonátem. „Tak paninkoooo, jste na nás připravená???“ Paninka připravená není, protože ještě napůl spí a řekne: „Jo, ta lednička?“ „Pračka, madam, pračka…. Lednice teda vezeme taky, ale to jste si neobjednala.“ „No, čekám vás, co mi zbývá….“ řeknu odevzdaně. „Dobře, jsme tam ve čtvrt na jedenáct!“

Upadám zpět do polospánku a přemýšlím, proč mi o příjezdu v 10.15 musí dát zprávu v 7.00. Nestačilo by to v devět? Asi ne.

Již v deset nula nula volá Alzachlápek znovu a praví: „Halo, halo, haló, proč je koček málo? Halóoo??“ hlásí do telefonu a já vím, že je to v háji a musím hrát jejich hru na nejvtipnější partu na světě… a tak odpovídám:“Halóoo, tady Medúza!“ Chlapík zaplesá, že našel oběť na jeho vlně a volá…… „Připrav se, HRAJEM!!!“ „Číslo 3,“ říkám já a chlap se zaraduje. „Vyhráváte pračku! Jsme tam v 10.13 přesně, pojďte si pro ni!“ Bohužel pračku tak úplně nevyhrávám, musím si ji zaplatit a už vzápětí se ukáže, že pánům stávkuje platební terminál. Jak jinak.

Snažím se tedy dozvonit na mámu v přízemí, jestli bychom částku nějak neposkládaly spolu nebo jestli musím zanechat pány samotné doma se dvěma pračkami (starou a novou) a mým mladším dítětem, které neposílám do školy a vyrazit k nedalekému bankomatu. Máma neotvírá, je totiž samozřejmě ve sprše, což zjistím záhy, když se tam vloupu vlastním klíčem. Naviguje mě přes sklo sprchy z koupelny a už za chvíli naštěstí třímám v ruce hotovost.

Ve chvíli, kdy slavnostně dojdu k ALZA autu s penězi, chlapík září štěstím, neboť terminál mezitím rozchodil. Jdu tedy zpět pro kartu, platba milostivě proleze a vracím mámě (která je stále v koupelně), peníze na smluvené místo – to ji posléze totálně zmate a volá mi, jak je možné, že neubylo. Co je to za kouzla!?

Poté, co proběhne standardní nevyhnutelné žertování s Alza pány o bordelu/nočním klubu, vedle kterého bydlíme… (bez toho to prostě nikdy nejde). A jsou tam prostituky u tyče??? Jednou jsem tam byl…. Vezl jsem tam Colu – hahaha a tak dál… mě pán požádá, jestli bych si mohla sundat tu věc na obličeji (rozuměj respirátor), aby viděl můj sladký úsměv. A že jsou i jiné nemoci, než covid.. bla, bla, bla… Tam samozřejmě narazí… Ale překonáme názorové rozpory (co mi zbývá), on si dá respirátor na krk…. a už šíbruje i s kolegou pračku směr byt.

Přesto, že můj pečlivý muž odpojil pračku tak, aby ji stačilo jen naložit a nic nevyteklo z odpadní hadice, kterou dokonce včera na konci zalepil lepenkou. Pán to nepochopí a v nestřeženém okamžiku, než stihnu zařvat, hadici odpojí na druhé straně a všechen smradlavý sajrajt z odpadu, co se tam deset let v trubce hromadil, se vyleje na nedávno zbroušené parkety.

„Jejda….“ Chvíli kouká na tu spoušť a naznačuje, že by to teda jako asi uklidil… kdyby tu ovšem nebyl kvůli zapojování a trochu spěchá dál. No nic… vytáhnu hadr a pustím se do toho.

Moje dítě ze zadního pokoje přibíhá s vytřeštěným výrazem, drží si nos a křičí: „Fuj, mami… co to jeeee??? Já se asi pobleju!!!“ Já taky, milá dcero, já taky… myslím si já, ale neříkám nic a vytírám lezouc po kolenou kuchyň.

Jeden z pánů si musí jít ven zakouřit a druhý tedy konečně připojí novou pračku. Motor běží, stěrače stírají a pračka pere… Díky, pánové. Přidávám každému z nich 50 Kč na pivo, vlastně nevím proč, ale prostě to tak dělám a loučím se.

Už po 2 hodinách větrání toho smradu se zdá, že byt bude obyvatelný. Nová pračka zatím funguje.

Zbývá už jen zodpovědět otázky všeho druhu mého geniálního dítěte na homeschool, které neustále mluví a teď ho zajímá tohle: „Mami, kdybys měla na výběr, polila by ses horkou nebo studenou vodou???“

„Studenou… „ Odpovídám, ale myslím si…. Že teď asi rovnou ledovou… Protože dopoledne v háji, práci jsem ani nezačala a cca za deset minut dítě řekne, že má chuť na oběd.

Večer přijde můj muž a bude říkat: Vidíš, jak jsi to všechno pěkně zvládla… nevím, co s tím vždycky… tak naděláš.