Tanec na miskách vah

Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?

Opět to prošvihla. Ten moment, kdy začala žít jeho život, místo svého. Vztekle vytáhla láhev vína z tašky a nedočkavě uvolnila tekutinu do průhledné sklenice, kterou do sebe obrátila na ex..

copak to pomůže ty trubko? myslíš, že ta deziluze dostane okamžitě jinou barvičku? ani po třech flaškách! bude to čím dál horší, vždyť to dobře víš!

Další sklenička odplavila asi na vteřinu myšlenky na jeho další NE, kterým ji opět počastoval v telefonu. Samozřejmě to pěkně zabalil do saténových řečiček. Musím, je to moje povinnost a korunoval to svým obligátním, vím, že to chápeš.

kurva nechápu a nechci pochopit. kurva se neříká, nesměle poznamenala její slušnost. o pardon. jiné slovo, které by mi momentálně trochu ulevilo není.

A tak je to pořád. Kdykoliv zavolá, že má na ni chvíli čas, ONA, jako slepice, natřese omšelé a šedivé, znavené a zplihlé peří, utíkající pro svou dávku radosti. Bože to je taková ubohost! Uvědomuje si to docela dobře, ale jen když má dvojku v sobě. Za střízliva, jakoby oslepla. Tolikrát si slibovala, že příště, příště, mu řekne NE. Ona?! Pche…sešlo z toho po jeho první větě… Jiní lidi jsou závislí na chlastu nebo cigaretách, ona musí být prostě závislá na něm….Bože! A ještě o tom ví.

Nejhorší jsou absťáky. Mají jasně domluvený termín, ona se těší, jak mimino na mámino prso a najednou přijde zpráva, že něco (desítky stále stejných výmluv), anebo se stala pohroma světového významu.

poslední věty bývají, miluji tě ….vím, že to pochopíš….ok. tak dneska to bude jinak holčičko! žádné proudy slz a litování. okamžitě se vzchop.

Stojí před zrcadlem s nabarvenou hlavou, pokrývá si vlasy igelitkou a ručníkový turban tomu dodá patřičný důraz. Z cédéčka řve zrovna zpěvák slovo INDIVIDUALITA. Pořád se umí zasmát absurditám všedních situací. Dolévá si další sklenku a uvolňuje své srdce z korzetu upjatosti.

prostě mu dneska nezvedne telefon. ha! to bude pomsta! prosím tě nebuď trapná. jaká pomsta!?   bude jedině rád, že nemusí poslouchat tvoje nářky a roztřesený hlas. prostě se neumíš chovat, jako „mrcha“ a to je pěkná chyba.

Chyba v lásce? Když miluješ? Je přece normální, že ti ten druhý chybí. Jednou týdně pár hodni je fakt málo. Copak tohle je láska? Občasné výkřiky jeho činů se rozplývají v minulosti.

Vyčítat nic nemá smyl. Už jsme staří na hry, na blbiny a možná i na to, hledat si někoho dalšího.   Strach z bolesti je silnější než rázný upřímný výkřik duše. A tak chodíme kolem horké kaše a snažíme se najít společný přijatelný tón. Když se chceme otevřít a říct vnitřní pravdu, která se v nás hromadí, jsme často umlčeni změnou tématu. ale jak právě zpívá Rišo, štěstí je krásná věc.

Tak proč se šťastná necítí? Její život se scvrkl na cesty z práce a domů, naplněné stereotypem všedních dní a očekáváním. Co by dala za večerní procházku, nebo rozhovor v trávě. Bez cíle, beze spěchu, bez domlouvání, naplněné chtěním. Chtění obou zúčastněných.

je tak jednoduché pořád říkat a psát miluji tě….jak to pozná, když tu není?…není! Krokodýlí slzy se  kutálí po tvářích, v šuplíku zvoní telefon, láhev je dopitá a další protrápený den udělal zářez v jejím osudu.

A ona, rozechvěle a přiopile opětovně vstupuje na misky vah, aby našla ztracenou rovnováhu……

Foto Petra Zjanová

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články