Kočičí horror

Čas od času rozvíří poklid domácnosti událost, jež je natolik nepravděpodobná, že ji nelze vymyslet a proto je samozřejmě pravdivá. Jako ta následující.

Byla nám dána kočka. Černá jako noc, ještě kotě, které kdosi našel na popelnici a moje žena, trpící dobročinnou mánií, pro ně ihned běžela. Pojmenována poněkud simplexně Čert. Díky bohaté stravě z DM (samozřejmě jen měkké maso z konzerv, suché granule nechávala s mistrovstvím olízané v misce, aniž by pozřela byť jediný suchar), vyrostla v žádanou samičku, takže bylo jen otázkou času, který z místních kocourů uspěje. (malá poznámka pozorovatele na okraj: kocouři již v podobných případech nebojují, spíše se staví do řady, případně si nějakým způsobem rozdělí „pracovní“ dobu).

Věděli jsme, že některý z nich uspěl a tak před týdnem jsme po ránu našli pod zahradní tújí dvě mrňata, jež dostala jméno Chip a Dale.

Čert se příkladně starala, žena dobrodinec vypracovala denní řád, kdy kočky přes noc umístila do luxusního prostředí v garáži a přes den do krabice v kuchyni, aby měly přehled (obě). Dnes ráno při odjezdu do práce jsme našli v garáži jen jedno kotě. I přes důkladnou prohlídku garáže nebylo k nalezení. Okamžitě byla obviněna kuna, která se v noci protáhla škvírou ve dveřích. Prohledali jsme důkladně zahradu, kotě nikde. Zhruba za dalších deset minut zmizelo i druhé. Pátrání po zahradě bylo opět neúspěšné. Čert jevila výraznou afinitu k mazlení a nejevila nějakou zvláštní nervozitu. Po návratu z práce odpoledne byla opět provedena důkladná prohlídka garáže, skleníku, zahrady a přilehlých katastrálních parcel, opět s negativním výsledkem.

Smířeni s osudem, že nám není dáno chovat kočky jsme začali psát dopis dvěma čekatelkám na odrostlejší koťata, že jaksi nic. Zavládla všeobecná deprese s smutek nad ztracenými dušemi, bylo pito hořké černé kafe na památku zesnulých

Až večer, moje žena mne tajuplně zavedla do ložnice našich dětí. Po pomalém odkrytí deky jsme spatřili

Tiše jako pěna celé odpoledne. Jakým způsobem se Čertovi podařilo obě koťata propašovat bez našeho vědomí do prvního patra domu, zůstává záhadou. Dostala nové jméno – Houdini.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články