Po delším čase výběr toho nejlepšího, co je k sehnání. Shavua tov, chaverim u chaverot
„A jaký máte prodejní dovednosti?“
„Jednou jsem arabskýmu šejkovi prodal…“
„To není žádný umění prodat něco arabskýmu šejkovi, kterej má hromadu peněz…“
„… šejkovi, co má v harému pět set žen, jsem prodal nafukovací pannu…“
– Hele Grüne, přijela Comédie Française a dneska je představení. Mám pro vás lístek!
– Dnes večer? To je škoda! Nemůžu, dnes večer hraje Shapiro.
O dva týdny později.
– Hele Grüne! Tentokrát mě nemůžete odmítnout: dnes večer je Louskáček z Bolšovovo a já jsem po představení pozval dvě nejhezčí baletky na víno!
– Zní to lákavě, ale nemůžu: dnes večer hraje Shapiro!
– Kdo je sakra Shapiro, kvůli kterému dáte košem mně a dvěma baletkám?
– Upřímně řečeno, nevím. Nemám ponětí, kde hraje, co hraje a jak to hraje. Vím jen, že když hraje Shapiro, spím s jeho ženou!
– Moše, co tak smutně?
– Sára jede na tři týdny s dětmi k moři. Když se nebudu tvářit smutně, mohla by to přehodnotit…
„Přiznám se, rebe, že minulý týden jsem nepronesl požehnání před jídlem.“
„Ajajaj a pročpak to?“
„Protože jsem si před tím jídlem nemyl ruce.“
„Nepěkná věc, Mojše. To už je druhé porušení zákona! A stále jsi mi nevysvětlil, proč?“
„Protože celá ta večeře nebyla zrovna moc košer, rebe.“
„To je situace! Co tě vůbec vedlo k tomu sníst nekošer jídlo!?“
„Když oni už měli v nabídce jen ten řízek,“ brání se Mojše.
„A to jsi nemohl zajít do nějaké slušné židovské košer restaurace, chlape!?“
„Copak to šlo? Na Jom Kipur?“
Kohn se potká na ulici se svým rodinným lékařem. Ten zjistí, že Kohn špatně slyší. Lékař ho napomene: „Moc pijí, Kohn“ . O pár měsíců později se potkali znovu. Lékař se Kohna chce zeptat jak se mu vede, tak zvedne hlas. „Nemusejí tak křičet, já už slyším lépe“, říká Kohn. Lékař mu odpoví: „To přestali pít? Tak jen tak dál Kohn“. Po nějakém čase se potkají znovu. Lékař: „Jak se jim daří?“ „Cože?“ „Ptám se jak se jim daří?“ Konečně Kohn zaslechne otázku. „No, jak viděj, zase slyším hůř. „To zase začali pít?“ Nato Kohn vysvětluje: „Nejdřív jsem pil a špatně jsem slyšel. Pak jsem přestal pít a slyšel jsem lépe. Jenže co jsem slyšel nebylo tak dobré jako koňak“.
– Zlato, kdybych se odstěhovala k jinému muži výměnou za milion dolarů, souhlasil bys?
– Sáro, pokud mi povolí splátky, tak klidně.
Moše se vrací z práce a ptá se manželky:
– Jak ses měla, drahá?
– Skvěle – odpoví Sára – Udělala jsem boršč, smažené karbanátky. Umyla jsem okna, vyprala dětem oblečení. Upletla jsem ti ponožky na hory. A jestli ještě jednou zapomeneš zaplatit účet za internet, tak tě zabiju!
– Poslyš, Abrame, až si naše Rosa přivede na návštěvu svého chlapce, stačí říct „Těší mě.“, a ne mu zase líbat ruce a oslovovat ho „Náš spasiteli!“
„A na to místo kantora se nám přihlásili pouze dva uchazeči,“ oznamuje rebe Buback vrchnímu rabínovi, „oba výborně ovládají hebrejštinu, Tóru, židovské zákony a zvyky…“
„Skvěle! Můžete si vybrat ze dvou dobrých možností tu lepší.“
„Ale je tu taková nemilá věc, jeden je známý ochlasta a ten druhý, to je prý vyhlášený obšourník.“
Vrchní rabín se na chvíli zamyslí a pak rozhodne: „Vezměte toho sukničkáře.“
„Oj vej! To bude něco pro představené obce! Jak jim tohle vysvětlím?“ lomí rukama rebe Buback.
„Snadno. S pitím se to časem zhorší, v tom druhém případě je to naopak.“
Roubíček shledává po dvacetiletém manželství Sáru prakticky netečnou a na doporučení ji přivede k slavnému sexuologovi Maxu Lefkowitzovi. Dr. Lefkowitz si vyposlechne obě strany a do nastalého ticha se najednou vztyčí, přiskočí k Sáře, vezme ji do náručí, zvrátí ji hlavu a začne ji vášnivě líbat. Po chvíli odstoupí od zcela vytřeštěné Sáry a instruuje Roubíčka:
„Tak, a toto je třeba pro začátek provádět alespoň třikrát týdně. To snad zvládnete, ne?“
Roubíček rychle prolistuje diářem a nabídne:
„No, já bych mohl Sáru vodit pondělky, středy a pátky dopoledne…“
Mordechaj se odstěhoval do Ameriky a otevřel si řeznictví hned naproti irskému řezníkovi Baconovi. Toho to velmi rozhněvalo. Postavil před krám velkou ceduli, napsal na ni:
„Šunka za 100“
Pak stovku škrtnul a připsal: „dnes za 80“.
Mordechaj pochopil, která bije, vytáhl ceduli a napsal:
„Šunka za 70“
Bacon okamžitě přepsal osmdesátku na 60.
Mordechaj slevil na 50.
Bacon začal psát 40, pak se na chvíli zamyslel a šel vyjednávat:
„Kolego, tohle přece nejde, takhle bychom oba zkrachovali!“
„Oba? Ale kdeže,“ usměje se Mordechaj, „já vedu jen košer artikl, tu jejich trejfe šunku vůbec neprodávám!“
Kohn se vrátí nečekaně dříve z obchodní cesty, odemkne si a v ústrety mu z ložnice vyběhne Sára, celá nahá.
„Oy Gutt, co se to děje?” vyjeví se Kohn.
„Ach, jen se tě nemohu dočkat!“ vypraví ze sebe nervózně Sára a letí zpět do ložnice.
Kohn všeho nechá, následuje jí, začne se sám svlékat, ale co přitom nenajde ve skříni, jako zcela nahého Roubíčka.
„Tak ale co se tu doopravdy děje?!“ zakřičí rozčíleně Kohn.
„Co by – hubím moly! Sára si už s nima nedokázala poradit, tak jsem přišel honem na pomoc…“
„Huběj moly? A proč jsou přitom celej nahej?“
„Cože?“ podívá se na sebe vyděšeně Roubíček a vzápětí triumfálně dodá: „No a tady to aspoň viděj, Kohn, co ty malý potvory za chvíli dokážou!“
„A jak se daří vašim synům, paní Roubíčková?“
„Právník se má opravdu báječně, ale lékař mi trochu dělá starosti, je stále nachlazený…“
Pobavilo ako vždy…mám jeden anglický v zálohe, ale nie som si istá, či by tak dobre znel aj v slovenčine alebo češtine…môžem vám ho poslať v originále?
Ahoj Tome, super anekdoty. To by už chtělo knižně!
Pobavilo ako vždy…mám jeden anglický v zálohe, ale nie som si istá, či by tak dobre znel aj v slovenčine alebo češtine…môžem vám ho poslať v originále?
samozřejmě.