Je přeci lepší být hrdý než pyšný…
Na kterou životní změnu ve svém životě jste nejvíc pyšní, zeptali se v Dobrém ránu ČT. Zatahalo mě to trochu za uči, se slůvkem pyšný mám spojenou hlavně princeznu ze známé pohádky a taky úsloví „pýcha předchází pád“. Spíš bych se tedy zeptala, na co jsme hrdí.
I když pojem hrdinství máme spojený hlavně s činy, kdy jde o záchranu lidských životů při nasazení vlastního života, což se odehrává dost výjimečně a řízením okolností, které nemáme pod kontrolou. Jak se říká „řízením osudu“.
Na otázku Dobrého rána jsem odpověděla, a to v duchu, na co jsem ve svém životě hrdá, ne pyšná, a neodpustila jsem si poznámku k mému chápání tohoto slova, což ode mě asi není zrovna taktické, když jde o soutěž o cenu. Nejde mi ale vůbec o nějakou tu cenu v podobě dárku, který si snadno koupím, když chci, asi jsem v tomhle docela zásadová. Anebo začínám mít učitelské manýry, říkat ostatním, že by něco mělo být jinak? Nechci být protivná učitelka. 🙂
Jsem, kdo jsem, žena hrdá na to, že mnohé v životě dokázala sama za sebe, svým intelektem, ne přes postel, což zároveň neznamená, že bych neznala tuhle naší evoluční výhodu řekněme… a to už se dostávám na poněkud tenčí led, odtud radši vybruslím.
Takže zpět k otázce, jak vnímáte slůvko být pyšný? Není lepší být hrdý? I když nakonec vše je to božské, naše talenty, schopnosti, možnosti… jen tu hrajeme takovou hru. To božská síla si tu hraje. Klidně ale o tom po intelektuálsku podebatuju.
Hezké ráno, dopoledne, odpoledne či večer nám všem.
Podobně to vnímám jako Vy, Vlasto.
Trefa do černého, paní Vlasto. Být na něco hrdý, za pyšností se skrývá nadutost a povýšenost. Jenže, koho znáte, že říká: jsem na to, co jsem udělal hrdý? Za tou záměnou slov se skrývá náš stud se pochválit. Ale proč bychom to neměli říkat? Přesně jak píšete i v diskuzi, tak málo se chválíme, tak málo jsme sebevědomým národem, proto tolik švejkujeme. Ale abych nekritizoval. Já jsem kupříkladu hrdý na to, že přes všechny své choroby, jsem dnes vydržel šlapat 30 minut na rotopedu a nohy mě moc nebolí. Teda trochu 🙂 Hezký den
Hezký den, Honzo, díky za odezvu. Přemítám, na co můžu být dnes hrdá? Asi jak jsem to zvládla v práci, po delší dovolené, opět s dětmi, no nic zvlášť světobornýho, ale každej den je důležitej. Když se děti smějou, pracuju v mateřské škole, a máme dobré vztahy s kolegyněmi i kolegou, to je fajn pocit z jednoho dne.
V slovenčine to máme podobne, teda pýchu a hrdosť, kým takí Angličania to neriešia, tí sú len „proud“- hrdí a pyšní zároveň…a rozhodne viac sebavedomí, ako my…
Zajímavé sémantické téma, Vlasto. Jak známo, pýcha je jeden ze sedmera hlavních hříchů a také předchází pádu. Nicméně, přiznám se, že se mne tahle vlastnost občas dotkne, ale tajím ji uvnitř. Občas se mi něco povede, v co jsem nedoufal. Objeví se pocit, který je směsí obou – tedy hrdosti i malé pýchy. Ale dělám vše proto, aby to nikdo okolo nepoznal. Tož tak.
Všimla jsem si, že v naší společnosti je zvykem stavět se sám k sobě dost kriticky, taky říkáme, že samochvála smrdí… a málo dovedeme chválit, když ne sebe, tak ani ostatní, jsme pořád nespokojení, chtěli bychom něco „lépe“. I když ani opačný trend chování, kdy se lidi bijou v prsa, jak jsou dobří, není to pravé ořechové, tak myslím, že nám tady v ČR by prospělo více zdravého sebevědomí. Co vše umíme, v čem jsme fakt dobří. Co myslíte?