100 let od narození Jana Pavla II.

18. května 1920 se v polských Wadowicích narodil člověk, který významným způsobem ovlivnil dějiny konce 20. století. Katolická církev jej považuje za svatého.

Pokud bychom měli vyjmenovat třeba jen deset nejvýznamnějších jedinců 20. století, Karol Wojtyla by mezi ně nepochybně patřil.  Pamatuji si dodnes jeho první vystoupení na balkónu na náměstí sv. Petra, kde bylo oznámeno jméno nového pontifika (přijal jméno svého předchůdce Jana Pavla I., který zemřel jen pár týdnů po své inauguraci). Náměstí, obklopené Berniniho kolonádou, při vyslovení jeho jména na chvíli ztichlo, neboť jen málokdo očekával, že nová hlava církve bude původem Slovan.

Všechny si získal svým prvním projevem v italštině, kdy se omluvil, že bude možná dělat chyby ve vaší, pak se opravil a řekl  v naší řeči.

Záhy se ukázalo, že na místo hlavy katolické církve usedl člověk, který je jednak velký diplomat a současně neústupný vyjednavač s politiky, zejména s těmi, kteří byli v té době „sdruženi“ do východního bloku. Pamatuji si kyselé tváře polských komunistů, kteří byli nuceni jej přivítat při první návštěvě jeho rodné země, kde přes všechen náboženský útlak  bolševiků byly návštěvy na bohoslužbách v řádech stovek tisíc.

Jeho „nebojte se“, mnohokrát vyslovené, mělo na společnost po 30 letech bolševické ideologie větší účinek, než by mělo ozbrojené povstání.  Lidé se opravdu přestali bát.  Režim se je ještě zmohl na vraždu populárního kněze Jerzyho Popieluszka, brutálně umučeného tajnou policií, ale všem bylo jasné, že ani tyto zvyklé praktiky třídního boje už společnost nezastraší.

Jako pamětník a obyvatel Ostravy jmse měl možnost sledovat na polských kanálech televizní přenosy z mší pod širým nebem. Připadalo mi to jako zjevení z jiné planety, neboť u nás se do kostela chodilo téměř tajně, vždy s vědomím, že u dveří postávají takoví nenápadní pánové. Jakékoli veřejné projevy náboženského charakteru neexistovaly. A jen kousek za našimi hranicemi – v Krakowě – se sešlo na jednom místě milion lidí, už beze strachu z všudypřítomné tajné policie.

Neúspěšný pokus o jeho zavraždění (nikdo dnes nepochybuje, že Turek Agca nejednal na vlastní pěst) ze strany ruských tajných služeb  musel být pro strůjce frustrující, neboť kulka jen těsně minula srdce a papež se po uzdravení vrátil do úřadu.  Můžeme to brát jako náhodu či jako zázrak a ochranu Panny Marie, jíž byl horlivým vyznavačem. V konečném důsledku se potvrdilo, že komunistická zvrhlá moc už neumí vyjednávat jinak, než metodami svého zakladatele, jehož pozůstatky jsou dodnes k vidění na Rudém náměstí.

Jan Pavel II. se zasloužil o navázání dialogu s Židy, oslovil mnoho ateistů a navštívil do té doby nevídaný počet zemí. U nás byl přivítán poprvé Václavem Havlem, který tehdy mimo jiné řekl, že jeho přítomnost v Československu považuje za zázrak.  Viděno tehdejší situací před 3 lety, lze výrok tehdejšího presidenta považovat za vysoce pravdivý.

Lze však říci, že zázrakem byla už jen existence Karola Wojtyly, papeže Jana Pavla II.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články