Židovský humor XX

Nauč se smát, aniž bys plakal, říkají Židé.  A mají svůj specifický humor, v němž si mnohdy dělají legraci ze sebe samých. Takže další porce.

Starší Žid si stěžuje: „Rebe, co mám dělat se svým zetěm? On mne neposlouchá…“                                                                                                                     Rabi: A co provádí?“                                                                                                            „Už od časného rána sedí nad Talmudem a studuje, pak si vloží tefilim a modlí se s takovou vážností, jako by se modlil za všechny Židy, a pak zase sedí a studuje Gemaru…“                                                                                                  Rabi se diví: „A na to si stěžujete? Já přece dělám totéž…“                               Starý Žid: „Rebe, voni musej – voni jsou přece rabín! Ale můj zeť to dělá dobrovolně a myslí to vážně!“

Rabbi Naftali měl tři dcery a jediného syna. Bohužel se stalo, že ten jediný syn se zamiloval do dívky z velmi nízkého stavu, nepříliš chytré, ale neobyčejně krásné.                                                                                                        Učiteli a jeho ženě se to nelíbilo. Ale Rabbi Naftali byl dost chytrý, aby věděl, že nemá smysl něco proti tomu dělat a lepší je jen mlčet. Tak mlčel. Jeho žena si ale vzala tu věc k srdci, vzdychala a naříkala a neustále ponoukala svého muže, aby něco udělal. Ten mlčel i nadále, až jednou ztratil trpělivost a řekl ženě: „Řekni mi jen, proč by si tvůj syn zasloužil něco lepšího než jeho otec?“

Sára překvapila Maxe o svatební noci tím, že požadovala poplatek za milování ve výši 25 liber. Max byl trochu zaskočený, ale příliš vzrušený na to aby mohl smlouvat. Sára ale požadovala tento poplatek pokaždé, po celou dobu jejich manželství. Maxovi to nevadilo, měl prosperující firmu a měl za to, že Sáře přispívá na kadeřníka a pěkné šaty.                                                         Po  30 letech manželství přijel jednou domů úplně zlomený. Svěřil se Sáře, že jeho firma zkrachovala a že je na mizině. Sára otevřela prádelník a vytáhla z něj spořitelní knížku a podala ji Maxovi. Tomu málem vypadly oči z důlků, když viděl že má na ní naspořeno milion liber. Pak mu ještě podala akcie v hodnotě dalších dvou milionů.                                                                  „Drahý, vůbec se nemusíš bát o naši budoucnost, takhle jsem investovala poplatky za milování.“                                                                                                        Max posmutněl ještě víc.                                                                                            „Drahý, ty nemáš radost? Už se do smrti nemusíme bát o peníze!“ „Kdybych, moje milovaná, věděl co dokážeš s 25 librami měsíčně“ odpověděl Max, „přepsal bych hned na začátku na tebe celou firmu.“

Bella byla jediná Židovka ve třídě ve výběrové škole ve Scarsdale. Hodně si toho považovala, protože v té době přijímali pouze křesťany.
Při závěrečných zkouškách, Bella prospěla s vyznamenáním, zatímco její největší kamarádka, řecká katolička Cynthia propadla.
„Já to prostě nechápu,“ stěžovala si Cynthia. „Těsně před zkouškami jsem zapálila svíčku svatému Petru, svatému Barnabášovi a několika dalším svatým a koukni, jak jsem dopadla!“
„Já jsem taky zapálila svíčku,“ řekla Bella.
„Cože, ty, Židovka, jsi zapálila svíčku? A komu?“
„Nikomu, zapálila jsem svíčku a učila jsem se celou noc.“

David Silverstein, začínající herec, se zamiloval do Shiry Rosenbaumové a tak šel požádal Mojšeho, jejího otce, o její ruku. “                                             „K tomu nikdy nesvolím,“ řekl Mojše nekompromisně, „aby se moje dcera provdala za komedianta.“                                                                                            „Otče, myslím, že byste změnil názor, kdybyste mě viděl na jevišti.“      Mojše na konec svolil. Po představení za ním David hned běžel a ptal se jak se mu to líbilo.                                                                                                                       „Víš co,“ řekl Mojše, „klidně si moji dceru vezmi.“                                     „Opravdu?“ řekl trochu překvapeně David.                                                 „Opravdu, přesvědčil jsem se že z tebe žádný herec nebude.“

Mladý manželský pár přišel k rabínovi a chtěl se dát rozvést. Rabi vyslechl vzájemná obvinění a pokoušel se oba smířit. Ale všechny snahy byly marné – nic nepomáhalo, pár trval na svém.                                                                            Ale pak se začali přít o své jediné dítě, chlapečka. Chtěl ho on, chtěla ho i ona. Nikdo nechtěl ustoupit. Rabi se pokusil ještě jednou o smír.           Nakonec řekl: „Rozlukový lístek vám dát nemohu, ale dám vám radu. Ty chceš dítě, a ty ho chceš také – mám ho snad roztrhnout na dvě půlky? Jděte tedy v míru domů, a když Bůh dá, budete mít do roka druhé dítě. Pak zase přijďte sem. Ty si vezmeš jedno dítě a ty si vezmeš také jedno dítě, a pak se můžete v klidu rozejít…

Dva přátelé, Birnbaum a Stern, šli kolem katolického kostela, na němž byl nápis: Kdo se u nás nechá pokřtít, dostane 500 USD.   Birnbaum říká: „Poslouchaj Stern, to by byl dobrý obchod, nezaskočej tam?“  Stern souhlasí a za nějakých 20 minut vyjde z kostela, hlava ještě mokrá a na otázku, jaký to bylo, odpoví, že výborné.  „No tak bychom se mohli o těch 500 dolarů šábnout, ne“ povídá Birnbaum, „nakonec, byl to můj nápad.“ Stern na to: „Věděj, a to mi na vás Židech vadí nejvíc“.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články