Jiří Paroubek fór president
Nezničitelné zombie naší politické scény to ještě nevzdává. V rádiu Impuls se vyjádřilo, že pokud by nastala „společenská potřeba“, zvažovalo by kandidaturu na presidenta republiky.
Fousatá anekdota se kdysi dotazovala, jestli soudruh Antonín Novotný může být presidentem ČSSR. Odpověď zněla, že ano, neboť dle Ústavy může být presidentem úplně každý. Zdá se, že některé vtipy mají universální platnost.
Samozřejmě, že na tuto funkci může kandidovat ten, kdo sežene požadovaný počet podpisů, případně je nominantem nějaké politické strany a má věk aspoň 40 let. S končícím mandátem současné hlavy státu lze očekávat doslova panoptikum postav, z nichž někteří budou mít nějakou šanci, avšak většina bude v diskusích přítomna pro všeobecné obveselení diváků či posluchačů. Budeme se opět těšit na projevy, v nichž nám budou tito jedinci slibovat cosi, na co nemají absolutně žádný vliv, budeme svědky presentace egomaniaků s mesianskými sklony, případně populistů, kteří nás ochrání před vším, počínaje písmenem a a konče zet.
Dá se tvrdit téměř s absolutní jistotou, že případný kandidát Jiří Paroubek bude plnit úlohu výše uvedené stafáže. Jeho hvězdný čas se odehrával v letech 2005-6, kdy byl předsedou vlády ČR, aby v roce 2010 po sice vyhraných volbách, avšak s nulovým koaličním potenciálem stranu opustil. Založil posléze efemérní seskupení LEV 21, jež při volbách získala promile hlasů. Podobně dopadl i při volbách do senátu v roce 2018, kdy ač Pražan, kandidoval v Ostravě, kde skončil na skvělém 7. místě z 8 kandidátů a kde jej předběhly i místní exotické figurky lokální scény.
Každému jinému člověku by toto curriculum vitae dalo jasný pokyn, že dveře do politiky jsou nejen zavřeny, ale zamčeny na několik západů a ještě pro sichr přitlučeny prknem a několika hřeby. Místo toho pan Paroubek na blogu idnes publikuje své vývody, které se dají shrnout do jednoduchého schématu „jak to všichni dělají blbě a jak já jsem to dělal a dělal bych dobře“. V rádiu Impuls rovněž sdělil, že dostává desítky mailů, že jej oslovují lidé na ulici a v restauracích, aby vzal funkci předsedy ČSSD a stranu po jejím letošním debaklu opět vyvedl na výsluní. Vždycky, když slyším podobná vyjádření politiků o spontánních ovacích na veřejnosti a záplavách mailů na jeho podporu, mám pocit, že cosi skřípe. Navíc se tato masová podpora jaksi nikdy nezúročila ve výše uvedených volebních kláních.
Pravdou je, že je spíše hvězdou bulváru, který řeší jeho rodinné situace, finanční požadavky jeho bývalé druhé ženy atd. Pamatujeme i jeho cvičení ve slušivém tělocvičném úboru, kdy svým divákům předváděl prostocviky podivného druhu. Stále občas zaslechneme jeho historické výroky o schvalování zákonů s marťany či chvástání druhu „kdo z vás na to má“.
Pan Jiří Paroubek je prototypem socialistického papaláše, který je přesvědčen o své výjimečnosti v dějinách naší země. Historie podobných jedinců zná přehršel. On však k této vlastnosti přidává i nášup směšnosti, která je již za únosnou hranicí snesitelnosti. Pokud by zmizel z veřejné scény, nikdo by si toho patrně nevšiml. Měl by mu to konečně někdo sdělit.
