Příběh o muži, který potěšil cizí ženu
Stalo se to před dvěma lety. Dnes mám velkou potřebu si svůj prožitek připomenout a podělit se s vámi.
Seděla jsem jsem za stolem, před sebou hrnek s čajem a můj obličej zdobil výraz smutného klauna, urputně se snažícího udržet úsměv alespoň v očích, když rty neposlouchají. Můj 80 letý svěřenec, budeme mu říkat třeba Jan, okamžitě poznal, že nejsem ve své kůži. Známe se už mnoho let a prožili jsme spolu chvíli nejtěžší, což pro něj bezesporu byl odchod jeho manželky, která po těžké nemoci umřela před třemi lety. Známe navzájem své zvyky, nálady a tudíž okamžitě pozná, když se ve mě něco děje. Chvíli na mě hleděl a pak tiše pronesl:
“ Brigitko, co jsi dneska taká smutná? Copak se Ti stalo?“
Moje oči se střetly s jeho a já věděla, že nemá cenu lhát.
Pověděla jsem mu celý příběh o mé další svěřenkyni, můžeme ji pojmenovat třeba Maruška 92 let, která trpí v jednom nedostupném domě velkou samotou, protože z nejrůznějších důvodů nemůže vycházet ven. Je to už pár měsíců, co se její psychický stav dost zhoršil. Často mi volává a pláče do telefonu, protože potřebuje slyšet alespoň na chvíli lidský hlas, aby se sama mezi čtyřmi stěnami nezbláznila nadobro.
Jedním z nejtěžších úkolů člověka, je pro mě v seniorském věku, kdy už fyzické tělo neslouží, nemůžeme trajdat a pobíhat světem, jak by se nám zlíbilo, zvládnout své absolutní zastavení a mnohdy naprosto sami, protože partner buď nebyl, nebo umřel a rodina nemá čas, protože práce má přednost.
Absolutně nehodnotím, ani nesoudím životy jiných lidí, tomu jsem už dávno prosta, ať si každý žije co potřebuje, ale vidět plačící opuštěnou ženu na sklonku života, by jistě otřásalo i s většími drsňáky, než jsem já.
Milý Jan mě pečlivě poslouchal, když jsem mu povídala o neutěšeném smutku paní Marušky, jejíž jméno, adresu, ani rodinnou situaci samozřejmě nezná, neboť ctíme soukromí klientů.
O to více mě pak dojalo co udělal. A v jejím případě ne poprvé. Nechal mě vypovídat a pak s úsměvem řekl: „Víš, co děvčátko? Podej mi plechový hrneček a já nasbírám té smutné paní černý rybíz. Vezmi ji i nějaké jablíčka a natrhej kytku, když má tak ráda květinky.“
Odkráčel na zahradu a já šla nastříhat kytku. Moc to hřálo u srdce.
Ve chvíli, kdy jsem u dřezu zase dělala svou práci, přišel s rybízem a udělal něco, čím mě opět šokoval. „Říkala jsi, že nemůže chodit ven, tak jsem ji utrhl celou větvičku toho rybízu, ať si to může otrhat sama, jako ze stromku, kdyby byla venku.“ Podal mi velký hrnek bobulí a nádhernou malou větévku.
Mé díky nebraly konce. Jen se usmíval a odkráčel se na chvíli „natáhnout“.
Dívala jsem se za ním, slzy díků v očích a u srdce obrovský klid a vděčnost, že svět se nezbláznil, lidskost v nás stále je a dokáže být takovým způsobem, obyčejně a bez touhy po ocenění a pochvale projevena.
Tohle se od mých drahých svěřenců učím den co den.
Předávají mi skrze své skutky, poselství a zvyky „staré“ doby, které si podle mě rozhodně zaslouží být zachována, oživována a dávají naději , že „obyčejná“ lidská sounáležitost, laskavost a lidskost zůstane naživu, pokud ji my mladší převezmeme a povzneseme nad hmotné statky, které po odchodu našich nejmilejších a nejstarších členů rodin zůstávají, protože nic na světě, není víc, než „obyčejná“ láska a čistota srdce.
I love you (veď vieš ako to myslím)
Krásné Brigito!
Hani bylo to velmi krásné prožít. Děkuji. Mějte se moc hezky
Krsáné, snažila som sa neplakať, ale márne…
Soni, také jsem plakala. Krásný den Vám přeji a díííky
Radomíro, srdečně děkuji. Hodně mě naučili ti moji svěřenci a v mnohém život k lepšímu proměnili.. Jsem šťastná žena a moc to přeji všem. Mějte se nádherně
Lidsky, hezky napsano. Ziji na malem ostrove v Pacifiku a lide jsou zde v „hlavnim meste“ diky mirnemu klimatu vetsinou starsi. Dokonce se sem stahuji duchodci z cele Kanady. Mame universitu a „univesity“ pro movite cizince, kazde leto nekolik weekendu s koncerty venku, az na Covid-19. Take jsme asi mesto s nejvive Domovu pro duchodce, nektere jsou luxusni, ale nic nenhradilo za posledni dva roky lasku rodiny, proto se nesmirne vazim kazdeho jedince, ktery se stara o sve blizni a pokud bych byla prihlasena na iDnes – Edna by dnes mela moje srdce. Deti jsou na celem svete to zakladni,… Číst vice »
Děkuji za obohacující zpětnou vazbu Jaro. Mějte se moc dobře. Ať je lásky a pozornosti všude dostatek
Tohle je moc fajn, tohlecto povídání. Čím jsem starší, tím více mně podobné postoje dostávají do kolen a dávají naději, protože v práci vidím většinou opak a vydávám moc energie na to, abych nevyhořel. A pak se dočtu tohle a mám ji zase dost. Děkuji.
Tome díky moc. Přesně takto tyhle příběhy působí i na mě. Pořád je pro co žít, komu udělat radost, co se učit a co předávat. Krásný víkend přeji