Malý češtinářský exkurs do problému alkoholu
„Stává se z tebe kořala!“ vmetla mi do očí svou invektivu má zákonná choť. Donutila mne k zamyšlení, co vlastně jsem.
Vzpomínaje na svá studentská léta, musel jsem připustit, že v oné diluviální době jsem býval jednoznačně pivař. Toto slovo označuje – a to bez vší pochybnosti – jedince, který onen mok pouze distribuuje z dutiny ústní do trávicího traktu, kde po patřičném zpracování dojde jednak k jistému zlepšení nálady, současně však i k zvýšenému průtoku krajinou ledví a posléze nucenému odskakování na patřičná místa, což nám občas mile kdysi v televizi popíral Marek Vašut.
Jiný smysl toto slovo nemá, je jedinečné, bez smítka pochybností. Pivař je konzument, poživač, piják a nic jiného. Toto označení není nijak vulgární, pouze nám oznamuje, že dotyčný jedinec dodržuje svůj pitný režim až úzkostně jediným druhem tekutiny. Že by toto slovo nějak označovalo jedince, který má k pivu jiný vztah, lze spolehlivě vyloučit. Pivař bývá navíc člověk zkušený, piva znalý, který má svou oblíbenou pivovarnu neboli pivovar. Ostatní konkurenční produkty označuje spíše hanlivě a pivo jiné značky by vložil do úst jen pod namířenou ručnicí. Producent pivního moku je pivovarník neboli sládek, člověk, na němž závisí, jestli se pivo jím nabídnuté hodí k požití či jen ke koupeli unavených chodidel. Pokud svou práci sládek odvádí správně, je pivařem veleben, chválen a hájen proti pomluvám, že jiné pivo je prostě lepší.
Mezi obě jmenované osoby se občas vkrádá tzv. pivonoš /dle Matěje Čapka-Choda/, neboli sklepník, pivo roznášející mezi pivaře, pivo požívající. Osoba zdánlivě bezvýznamná, přehlédnutelná a nicotná, avšak jen do okamžiku, kdy donese pivo nedotočené, teplé či jinak poskvrněné.
Problém správného pojmosloví se zapekluje při víně. Slovo vinař označuje bez vší pochybnosti osobu, která se celou duší věnuje svému vinohradu, pěstování révy, aby ji pak v příhodný čas sklidila, lisovala, do sudů slévala a až přijde čas, jak sobě, tak i případným hostům dávala prochutnat. Jaké je však správné označení osoby, která by byla ekvivalentem onoho pivaře, tedy člověka, jemuž je proces zpracování jím požívané tekutiny zcela lhostejný a zajímá ho jen výsledek? Čeština se nedokáže přes svou mluvnickou kyprost s tímto pojmem jednoslovně vypořádat. Po delším přemýšlení mne napadl pojem vínař, tedy pouhopouhým přídavkem dlouhého nabodeníčka nad hláskou i. I když jde při prvním poslechu o pojem snadno zaměnitelný, důrazem na rozdíl mezi vinařem a vínařem lze do naší mateřštiny vnést do tohoto pojmosloví aspoň trochu pořádku.
Problém největší nastává u destilátů. Pojem kořala, jímž jsem byl tak hanebně obdán, je veskrze vulgární a označuje jedince, který slídí po všem, co nějakým způsobem prošlo vinopalnou, lihovarem či pokoutně Babišovi navzdory v domácím aparátu zvaného lidově samoser. Správnému kořalovi je jedno, co a kolik pije, hlavní je množství a cena, jež by se měla limitně blížiti k nule. Tento člověk vyhledává místnosti zvané kořalny, kde se nejsnáze domůže svého nápoje. Oba pojmy ve svém znění vyjadřují jistý stupeň pohrdání těmi, co kořaly nejsou a do kořalen nevstupují. Co však s jedinci, kteří si výpalku užívají s grácií, nepotřebují se lihem zlynčovat do bezvědomí? Slovo kořalečník, tak mile užité v Koňské opeře pro Douga Badmena, vyjadřuje spíše člověka, jehož náplní práce je distribuce požadované kapaliny do barů, kde v malých dávkách podáván neškodí v jakémkoliv množství. Jak však přesně označit člověka, který onen destilát vyrábí? Lihovarník je pojem, který mi spíše přináší pocit jakého hrubého zpracování, bez špetky starosti, co že to problublává v křivulích. Nemá zbla zájmu na barvě či chuti, jde mu jen o množství, procenta a stržený zisk.
Jelikož jsem poslední léta věnoval značnou část svého volného času sběru zahradních plodin a jejich přeměně na tekuté skupenství, mám eminentní zájem o vytvoření správného pojmosloví, jež bych bez uzardění vytiskl na vizitky a rozdával spoluobčanům. Jak jsem již uvedl, slovo kořala a kořalečník evokuje spíše negativní pocity či mate pojmy. Po delším rozjímání, sedě uprostřed svých akátových a dubových soudků plných třešní a švestek, jsem nakonec dospěl k názoru, že odpovídající označení bude to, jež jednoznačně vylučuje nadměrné požívání lihoviny kořalou, stejně tak je zcela neslučitelné a nezaměnitelné s pojmem kořalečník či lihovarník.
Moje milá ženo, smiř se s tím, jsem kořalkář.
Vy jste to, milý Tomáši, napsal tak hezky, že každý si jistě přeje být kořalkářem, vinařem, pivařem či kafařem.👍
Já jsem dočasně spící vinař, který občas s nostalgií pohlédne na domácí sklípek skvělých vín a trpělivě, spíše netrpělivě, čekám,až se můj doktor usměje a řekne OK.
Z majestátu mé profese se usmívám a říkám OK.
Jsem odnepaměti vínař i když jsem dávno již tomu měla období vhísky a bifítru.
Pamatuji vinařské perly jako byla Gamza, Pražský výběr, Šumná.
Dobré zamyšlení a vínař se mi líbí, jsem jim dodnes.
Svíčka, Pražský sklepmistr, pro studující chudinu Jablečné (litr za 8,50,-Kčs). Pak ještě plechovka Bowle (myslím okolo 7,00 Kčs). Vše stačilo k dokonalé opici, samozřejmě s bolehlavem následný den, anóbrž se tam dával kdejakej sajrajt.
A legendární Šumavské bylinné!
A záhadná značka Ratibořické bílé a Ratibořické červené, flaška za 5,50, respektive 8,50!
Šumavské bylinné tak nějak pamatuji, ale Ratibořické „víno“ mi neříká zhola nic.
Není divu, táta to coby „výhodný nákup“ přinesl domů na oslavu svého návratu z krimu, takže to byla vcelku ještě raná šedesátá. A po tom, co pili v tom lágru Minkau, to pro něj byl určitě jistý pokrok. Pravda ale je, že po prvním ochutnání souhlasila i maminka, že tohle můžu i já, a na uvítací přípitek mi taky žbryndli na prst do sklenky.
Senzační, při pročítání jednotlivých názvosloví mi v paměti vyskakují jak všední tak i bizardní vzpomínky spojené s degustací toho či onoho 🤣.
Proč vzpomínky, příteli? Je třeba se soustředit na věci zásadní. Kupříkladu letos jsem naplnil další 10 litrový sud výpalkem z třešní – bude otevřen v roce 2024 na jaře, naláhvován a uložen, aby posléze dělal chuť a radost.
Letos jsem v Makru koupil skvělé víno z oblasti Saint Emillion – Chateau dr Sainte Eulalie, ročník 2019 – dle mého velmi podařený, za rozumnou cenu okolo 400,- Kč/ láhev.
No a Radegast Ratar – hořké a dobré pivo, i když jen desítka.
Zapomněl jsem na něco?
🤣 zní to moc dobře. Ačkoliv mi je jen 33 tak poslední roky si dám čím dál častěji tím méně. Nevím jestli je to pohodlností, že můžu kdykoliv řídit nebo, že ta chuť není taková jako když bylo člověku 17 a zakázané ovoce nejlíp chutnalo 😁. Samozřejmě ty stavy po několika pivech proložených Jägemisterem už nejsou co bývaly – a místo bolesti hlavy a žaludku druhej den se z toho předchozího mejdanu kde se pod těmito analgetiky hrál bowling přichází bolest zad 🤣.
Připomněl jste mi kolejní zkušenost s názvem Stalinův hněv. Což byla koule od lustru, do které každý nalil to, co přinesl a mělo to aspoň nějaké procento. Byl to vpravdě smrtící koktejl, na druhé straně stačily fakt 2-3 deci k rauši. Druhý den nikdo v tom okamžiku neřešil.
S přibývajícmi léty se tomu věnuji více vědecky, opravdu zkoumám vinětu, prochutnávám obsah, co nechutná, vyplivuji. Ale letité zkoumání již téměř vylučuje omyl při výběru. Věřím, že se k tomu časem dostanete.
Krasa🤩 V Saudi Filipinci vyrabali nieco podobne slovenskej „lavorovici“ a volalo sa to „sadeek“,co je po arabsky priatel…
Lavorovici bych považoval spíše za potencionálního nepřítele….
A já, coby emeritní mazavka, nyní dočasně abstinující etanolik, jsem holt už jen pouhým kafařem.
Kafař je samostatná kapitola. Jsem v případě tomto obojetníkem.
Jsi perorálně potionálně promiskuitní.
Velmi….
O pití alkoholu je mnoho vtipov, na sk sa vždy doberajú záhoráci s východniarmi. Napríklad: Koľko musí vypiť východniar aby mal 0,5 promile? 3 dni nič.
Tento vtip použil Miroslav Kalousek na naši hlavu státu. I když ani on není abstinent, tak vrcholového stavu v katedrále nad klenoty nikdy nedosáhl a to na rozdíl od pana Zemana, který jak bylo panem Kalouskem praveno, málem přidal ke koruně, jablku a žezlu i šavli.
Tak títo páni by boli asi nejaká zvlášť kategória i v tomto rebríčku.
Tedy to je panečku nářez 😊fakt super. Díky za osvětu.. Já jsem tedy vodnice😊🤣
To je furt lepší varianta, než kdybyste byla pod-vodnice…
🤣🤣🤣To máte pravdu. Budu na myslet u své sklenky 😉
Nebo vodkyně 😉
Kořala je nejlepší slovo!
Maminka musí mít jistě radost, že ses nad její poznámkou tak hluboce zamyslel, až z toho vznikl článek na Blogosféru. Jdu jí zavolat.
Kdybych se měl zamýšlet nad vším, co o mne prohlásí, milá dceruško, neměl bych čas ani chodit do práce, tobož psát blogy.
😊😘
🤣🤣Skvělé Adelko
Skvělé! Čeština je vůbec z hlediska alkoholové tematiky kouzelná, i z té obecné stránky. Vezměte si výrazy jako ochmelka či násoska, není to paráda? Ztřískat se, zdunit se jak carský důstojník, mít ji jako vidle / z praku, být napitý jak žok…
Ano, skvele! Fakt je, ze je to vsude stejne, zila jsem ve Svycarsku – pri oslavach (nekdy nebyly nutne) se pilo a dokonce i tancovalo na stolech. Australie je asi na stejnem miste jako CR, podle mych zazitku a Kanadane umi oslavovat a maji ten zvyk – rikat to „u nas doma“ a pritom mohou byt uz druha generace, kdysi prisli z Irska. Tady se u piti pozna, odkud predkove prisli. Kazdy se vytasi s bachorkou a predstihuji se, ale na odjezd domu si zavolaji zdejsi DDADD – Designated Driver Service – vetsinou se jedna o manzele, jeden veze domu… Číst vice »
Pane Pavle, anglictina je dost pestra, hodte na google 110 Funnydrunk Alter Ego names and phrases. Tady se rika domaci palence „moonshine, hooch, mouthwash“ 3 z mnoha. Neznala jsem moonshine a jeli jsme na lov, nevedela jsem co mne ceka, jednak jsem lezla asi hodinu po indianskem hrbitove a hledla kobylky-crickets, pak jsme dorazili do Tatla Yoko Lake a prvni ze si dame moonschine, ok pani domaci prinesla zavarovacku od okurek a na te bylo napsano Dr. Chilcotin’s moonshine – aged 4 hours. Aby to vubec slo dolu, michala to s Coca Colou, kterou nikdy nepiji. Bylo to prima po… Číst vice »
Super a díky (nechodí notifikace na odpovědi). Jakožto fanoušek Setha MacFarlanea (Family Guy, American Dad) nemohu nevědět, co je moonshine! :DD
Tak to potom ano, muj deda palil doma v kotli v pradelne, dostal od nekoho napul shnile datle,(Cssr je zrejme vymenila za Zetory kamsi do Afriky LOL) to byla vec, bylo mi tehdy asi 8 a musela jsem ochutnavat…..