U nás se atentáty na politiky dějí tak nějak česky
Místo kulek létají vajíčka. Ale našim politikům se po tom evidentně stýská. A teď se konečně blýsklo na lepší časy.
Začal s tím už náš moudrý pan prezident Zeman, když chtěl potenciální odpůrce pošťochnout k nějakému činu a sdělil, že politici končí buď odstoupením, nebo kalašnikovem. Měl asi na mysli nějakého nejmenovaného politika, který prohlásil: Neodstoupím. Nikdy, nikdy, nikdy. Zapamatujte si to! (Citace není úplně přesná, ale vyjadřuje podstatu).
Nepomohlo, to. Léta se žádný atentát nekonal.
Až před několika dny onen chrabrý politik prohlásil (doslova): „Včera sem přišel takovýhle borec a chtěl mě napadnout, měl tuhle kudlu, tu pistoli a policie ho zpacifikovala na vrátnici. I to se stává.“ A je to tady, zděsil jsem se. Už spadneme na úroveň mnoha jiných zemí, kde tato řešení bývají běžnou součástí života.
Atentátník na to šel zpříma a šel rovnou do vrátnice politikova úřadu. Odborník přeci ví, že pod svícnem bývá tma. Sice se tvářil nevinně a jen že chce předat dopis, ale při prvních pochybnostech o tom, že by prošel, odkryl bundu a pod ní byla pistole. Jako správný profesionál se domníval, že pohled na toto zařízení přítomnou ochranku uvede do stavu šokového zmrtvění a on prorazí. Asi trošku nepočítal s tím, že ochranka pozná na první pohled, že se jednalo o pistoli plynovou. Ale i mistr atentátnický profesionál se utne.
A jelikož tento „Šakal“ ví, že se nesmí nic ponechat náhodě, měl u sebe i nějaký ten nůž jako doplněk arzenálu. Naše bdělá ochranka, která má své zkušenosti s pacifikací podobných individuí již například z návštěvy čínského prezidenta, či zamezování pořizování nevhodných fotografií našeho vrchního velitele armády, ale bleskurychle zasáhla a útočníka odzbrojila.
O nebezpečnosti atentátníka, jeho záludnosti a profesionální výbavě svědčí i to, že je již několik dnů zavřen na zkoumání v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
To je jistě pro takto nebezpečná individua nejlépe zajištěné a střežené zařízení. Ani státní moc nemůže nic ponechat náhodě. Ale dočkali jsme se. Konečně mohou naši nejvyšší tvrdit, že i na ně je pořádán hon.
Díky! Mne ovšem při čtení spíš napadlo také ono nevyčpělé: „Kdo seje vítr…“
A ač to v žádném případě neschvaluji, obávám se, že to je očekávatelné riziko, když mocní tohoto světa nakládají s lidmi jako s maltou: „Támhle tebou fláknu, a ty tam budeš!“
Někteří jsou maltou rádi (třeba si nic jiného ani neumějí představit), jiní tu svou amorfní maltovitost přijmou jako nezbytnost, někteří prskáme a zpěčujeme se a občas se odlepíme, a odpadnem. – A pak se holt, když už tou maltou flákají příliš a zprudka, některej kus odrazí, a cákne neurvalému fasádníkovi do oka.
Mne spíš při té reportáži překvapila jedna věc, která tak trochu všem unikla – jak je možný, že premiér má k dispozici fotky zbraní z policejního spisu v době vedení trestního řízení, kdy k takovým věcem nesmí mít přístup. Trošku trestnej čin zneužití pravomoci úřední osoby ze strany troufám si předpokládat nadřízeného policisty jenž má případ na starost. Evidentně to GIBS ani novináře nezajímá.
Takže už chápu, proč nejlepší premiér naší země chodí klást věnce v nočních hodinách. On přece ví, že po něm jdou.
😊 👍
Jojo Tomáši, už jsme konečně světoví:-) Díky. hezký den