Muž za pultem

Vždycky jsou to zvláštní dny ty poslední v roce. Jsem sám v Olomouci až do čtvrtka, protože kolegyně opět už po třetí ve zkušební době onemocněla. Tržby jsou minimální a do obchodu zabloudí zcela jiní, mnohdy i trošku zvláštní lidé, než po celý rok.

A tak jsem se dnes od asi sto padesáté Rusky dozvěděl (kde se berou v Olomouci všechny ty rusky hovořící dámy?) , že káva je nejlepší s Kardamonem a ještě lepší je s Anýzovým likérem. A taky jsem obsloužil maminku, které třetí dítě nadělil Pán Bůh až v dvaapadesáti letech a říkala, že to bylo nejlepší, co ji v životě mohlo potkat. A pak tady byl tak osmdesátiletý pán v kožené letecké bundě, frajer, který voněl jak zajetý Barbershop. Na klopě měl rudou růži a koupil si tři kolečka šunky a prohlásil :

„Víte pane, já už toho moc nesním, ale když mě někdo naštve , klidně mu ještě dám přes držku.“

A pak tady byla snad jenom tříletá roztomilá chytrolína holčička, která mi spočítala, kolik mám mamince vrátit ze stovky, když má platit 67 Kč.

Smála se jak malý chytrý rarášek, kterým nepochybně byla.

A pak taky tady byl ožrala, co jsem mu nemohl vysvětlit, že prodejna prošlých potravin je vedle a pořád chtěl koupit nějakou levnou prošlou bonboniéru, nejlépe Tatiánu, tak do dvaceti korun, protože se právě vrací z tahu a prochlastal celé Vánoce a teď teprve se vrací domů a má jen těch dvacet korun a musí něco přinést Jaruně, nebo ho Jaruna kuchne kuchyňákem…….

Dneska to prostě nebylo o výdělku, ale o člověčině.

A tak až si večer zalezu vzadu u záchodů do svojí ledové malé kukaně a půjdu brzo spát, budou se mi možná zdát divoké sny o Jaruně s nožem v ruce, rvačce osmdesátníků a mondénním večírku na kterém popíjím anýzový likér s tajemnou Ruskou……

Lidské životy jsou ale natolik barevné, že to stejně žádné sny nedoženou.

Mám ty svoje zákazníky prostě rád………….

Prostě……….když stojíte za pultem a máte otevřenou mysl, přijdou ty příběhy za Vámi samy. Snad najdu někdy kousek času, abych Vám aspoň některé odvyprávěl