Jak nejlépe investovat? Do mezilidských vztahů, přátelé…
Jeden můj známý se na sociální síti zeptal, jestli je lepší investice do zlata, nemovitostí nebo kryptoměn. Zareagovala jsem spontánně slovy: nejlepší je investice do mezilidských vztahů. To je moje zkušenost. Momentálně velmi aktuální, zažívám teď totiž moc fajn spolupráci mezi kolegyněmi ve škole, a dává mi to sílu pokračovat, i věřit, že to vede k něčemu dobrému. Ač studujeme tzv. na dálku, tak se dovedeme vzájemně spojit, prožíváme spolu chvíle emočně náročné, které dovedeme rozptýlit humorem, mnohdy si pomůžeme. Ty umíš to, a ty zas ono, jedna vytvoří nějakou pomůcku, najde kvalitní zdroj, a vzápětí se podělí s ostatními. Nebýt mých duševně svěžejších (a taky o generaci mladších) kolegyň, tak bych kolikrát i bloudila mezi budovami, naštěstí jsem si řekla o jejich navigaci, a trefila do správných dveří. Tuším i, co zas na oplátku dávám jim, takže je to myslím vyrovnané. A tak to má být. Být tu jeden pro druhého. Pak ani nemusíš snad hromadit „jistoty“ v podobě zlata a drahého kamení…
Vztahy mezi nejbližšími, rodina, to je záruka přežití. U mě téma, které si spíš chráním, nesvěřujíc se příliš „velkému bratrovi“, už tak toho ví o nás dost. V téhle úvaze to ale chybět nemůže. Takže nejen já, můj muž a tři naše dospělé děti tvoříme spojení, které nám funguje jako bezpečný přístav. Je tu i širší rodina, kde když jsou dobré vztahy, tak se nemusíš ničeho bát.
Důležitý je i kolektiv v práci, tam kdybychom se vzájemně neuznávali a nespolupracovali, tak by to nemohlo fungovat. Není všechno samozřejmě idylka, ale z určitého nadhledu vidím, jak je to funkční. A takhle to v životě je, zůstává a pokračuje to funkční, vzájemně propojené vazbami.
A je tu okruh přátel, které každý z nás má jak z reálného světa, tak i toho virtuálního. Když se prolíná, tak tím líp. Vědět o sobě, kdo, co, zrovna jak, vzájemně se podržet, když jde do tuhýho, nebo se i pohádat, když jde o prkotiny. Všimli jste si, že se kolikrát dohadujeme spíš o prkotinách, i když si u toho připadáme „důležitě“… tomu se říká ego, přátelé. Jsme tím obdařeni všichni a někdy je to fakt legrace to pozorovat. Ale jak říkám, když jde do tuhýho, tak dovedeme držet při sobě. Projeví se instinkty smečky.
Takže i kdybych měla někde zakopané tuny zlata, a na katastru zapsaný tucet nemovitostí, tak bez ostatních lidí nejsem nic. Však on taky to zlato někdo musel vykopat, a nemovitosti postavit a udržovat, kryptoměny zavést, a do práce či do školy mě zavést – díky za veřejnou dopravu a mnohé další vymoženosti tohoto světa.
Buďme si nadále vzájemně užiteční nejrůznějšími způsoby a nemusíme hledat „jistoty“ ve zlatě či drahém kamení…
Mít dobré vztahy, to chce hodně tolerance, empatie, lásky, schopnosti dělat kompromisy. Podle mě to neplatí jen v partnerském vztahu. Více než jinde by člověk neměl mít očekávání, jinak je zklamáván, protože lidé nejsou a nikdy nebudou dokonalí. Vztah nechápu jen jako manželka, přátelé, kamarádi a kolegové, ale vztahy ke všem lidem. K prodavačce, uklizečce, masérovi, lékaři, sousedovi, zkrátka ke všem, které potkávám. Úsměvy, pozdravy, dotazy jak se máte, by člověk neměl šetřit. To všechno je samo o sobě drobnou součástí toho, čemu se říká láska. Tak málo se jí věnujeme na úkor zbytečnosti. Hezký den
Krásně vyjádřeno, děkuji 🙂
Krásně jste toto téma popsala. Zní to tak hezky, lehce, vaše slova běží jak zurčivá bystřina. Investovat do “mezilidských vztahů” není tak snadné, jak by se někomu mohlo zdát. Chce to minimálně tolik odvahy, píle a snahy jako ostatní investice. Navíc to vyžaduje hodně lásky, přátelství, laskavosti, ochoty, pochopení. Tohle se nedá koupit za peníze, to jsou naše investice do našeho šťastného života. Já je, stejně jako vy, preferuji.😊
Paní Hano, děkuji za velmi milý komentář. Tohle psaní na mě někdy přijde nad ránem, kdy začnu nad něčím přemýšlet, co se mi děje v životě, a má-li to nějakou obecnější platnost, a pak i vstanu, udělám si k tomu kávu, dám si nějaký ten koláček, sednu k počítači a napíšu to.
Přesně tak, snad to bude docházet víc a víc lidem. 🙂
Okolnosti nás třeba donutí. 🙂 On už třeba zrovna covid nás dostal do situací, které jsme si ještě nedávno neuměli představit a ejhle… a teď se tím spíš ukazuje, kdo je kdo.
Pravdu díte, Vlasto. Lidské vztahy jsou naprosto zásadní. Pokud fungují dobře, vše se dá vyřešit a překonat, pokud ne, jde to do kytek.
Jako lékař máte jistě hodě zkušeností… mě to docvakává postupně. Neměla jsem třeba nikdy v oblibě takové ty hodně účelové vztahy, kdy chci něco získat, a proto někomu lichotím nebo nabízet něco, očekávajíc hned protislužbu… tohle jsem nikdy nedělala, ani vlastně nikoho třeba nepodplatila, na to mám svou hrdost. Teď jsem ráda, že to jde i poctivě, dáš nezištně a dostaneš třeba odjinud, kde to ani nečekáš.