Politické jandáky

Jsou mezi námi a není jich zase tak málo. Měli bychom si jich všímat, protože jsou etalonem toho nejhoršího, co se může v politice objevit.

Pan Vítězslav Jandák oznámil, že bude v podzimních senátních volbách kandidovat za hnutí ANO.  V rozhovoru pro média nenechal na současném vedení své strany (za níž byl dokonce ministrem kultury) suchou ani tu pověstnou nitku. Naopak, seznal, že v kraji jižních Čech jsou v hnutí ANO báječní lidé, kteří vůbec, ale ani trochu, nejsou závislí na tom, co si přeje pan Andrej Babiš, dle něj je to parta dělných lidí, s nimiž bude radost pracovat.

Nebylo by to nic překvapivého, tu a tam se stane, že kdosi pochopí svůj omyl a změní stranický dres. Chybujeme všichni a jedním ze znaků inteligence je poučit se z vlastních chyb a další již nečinit. Panu Jandákovi se to však dle všech ukazatelů stále nedaří a tak hnutí ANO je jeho pátá štace na cestě pro dobro všech. Což mu nebrání své chyby neskrývat (jak by činili nejspíše jiní), ale vystrčit je před sebe a nestydět se za ně.

Není samozřejmě sám. Namátkou vzpomeňme paní Janu Volfovou, která stačila za svůj politický život označkovat celkem 4 politické strany (v jejím případě vyjma ČSSD jen efemérní pidistrany, které působily všeobecnou veselost v předvolebních debatách).  Dalším rekordmanem byl pan Jaroslav Palas, který stihl stran dokonce 5. Vzhledem ke svým problémům, kdy nebyl schopen vysvětlit existenci rozdílu mezi svými příjmy a výdaji, se nakonec stáhl do ústraní a politické ovzduší již neznečišťuje a tak prokázal aspoň zblo politického fištrónu.

Tři namátkou vyjmenované osoby jsou představiteli zvláštního fenomenu, pro něž je obtížné najít adekvátní slušný výraz. V dějinách lidstva existuje jedna profese, údajně stará jak lidstvo samo, kterou se snad v žádné zemi nepodařilo a nedaří vymýtit. Nositelky tohoto povolání označuje český jazyk jadrným drnčivým slovem, používaným často jako úlevné citoslovce. Je však nutno poznamenat, že ony profesionálky si na chléb svůj vezdejší vydělávají velmi tvrdě, často až do roztrhání těla.

Pan Vítězslav Jandák posunul onen význam o level výše. Proto navrhuji, aby Ústav po jazyk český schválil pro další používání slůvko nové, které bude z hlediska razance podstatně výše, než onen známý drnčivý termín. Aby nadávka „ten (ta) jandák jeden (jedna)“, byl označen jako výraz hrubě nesalonní, společensky nevhodný a přesto známý, abychom byli schopni vyjádřit své niterné pocity při posuzování kvality některých veřejně známých osob.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články