Milosrdenství v době ekonomické krize
Mediální obrazy přinášejí podobu českého občana jako věčně nespokojeného jedince, který někdy neváhá svou zlost projevit i dost nevybíravým způsobem.
Letošní Tříkrálová sbírka zaznamenala rekordní částku, kterou se podařilo koledníkům při jejich putování po domácnostech vybrat. Dle dostupných pramenů se vybralo v kasičkách při koledování, on-line přípěvcích i darech celkem 138,5 miliónů korun. Jen pro srovnání – v roce 2021 to bylo „jen“ 81,5 miliónů.
Letošní sbírka se však odehrávala v době, kdy se svět pomalu zotavuje z pandemické krize, kdy bezhlavě rostou ceny energií, které mnohé domácnosti přivádějí do úzkých. Inflace zvyšuje cenu i běžného zboží, které všichni nezbytně potřebují ke svému životu.
Menší část vybraných peněz slouží České katolické charitě jako garantu Sbírky k nenadálým situacím ve světě, jako bývají přírodní katastrofy všude po světě (tedy i v těch zemích, kde není křesťanství oficiální náboženství). Další organizace – kupříkladu Člověk v tísni nebo ADRA a další – jsou často mezi prvními tam, kde je peněz, potravin či materiálu k počátečnímu přežití co nejvíce potřeba.
Četná mediální sdělení nám přinášejí obraz Čecha jako xenofobního sobce, demonstrujícího před sídlem vlády či na náměstích, kde se nosí plakáty se šibenicemi, kde promlouvají jedinci slovy, jež jsou plná nenávisti vůči všemu, co se jen trochu odlišuje od jejich představ. Internet je plný článků a reakcí na současnou krizi, jen málokdy se objevuje racionální zamyšlení či návrh řešení, jenž by nebylo kontaminováno nic neřešícím emocionálním zabarvením.
Praxe však ukazuje, že existuje jakási „mlčící většina“, lidé podobní biblickému milosrdnému Samaritánovi, kteří vydají z vlastního nedostatku cosi, co může zachránit někoho, koho neznají a s kým se pravděpodobně nikdy nesetkají, aby si vyslechli díky. O to jsou ony dary cennější a přinášejí užitek jak obdarovaným, tak i dárcům.
Není pravdou, že jsme na tom špatně. Výsledek letošní Tříkrálové sbírky svědčí přesně o opaku.
souhlasím, že současná doba dává vyniknout hlupákům, kteří se již přestali stydět za svou omezenost. Občas zahlédnu v diskusích podivné existence, kteří by za normálních okolností obsluhovali šraňky na vesnické lokálce, případně nosili kufry majetnějším hostům v Alcronu.
Jsem na druhé straně rád, že ti, co vidět nejsou, jsou milosrdní.
Také mne to potěšilo. Jsem ráda, že jste to napsal.
Je mi ctí, Hano.