Babiš/Prchal for president
S malou nadsázkou lze říci, že po prohře či spíše nevýhře PR týmu, vedeném Markem Prchalem, stojí před ním daleko větší výzva. Už nepůjde o presentaci politického subjektu, jenž naslibuje lepší příští, ale o bosse samotného. Co může nabídnout?
Zdá se, že politika 21. století se již neodvíjí od idejí, kterými se kandidát na funkci presentuje, který nabídne své schopnosti ve prospěch státu a který se zaváže státu sloužit. V archetypu demokracie byli voleni do čela vedení obce ti, jejichž základním krédem bylo dělat vše pro rozkvět společnosti. Existoval současně i princip ostrakizace, kdy jedinec, který začal mít v oné radě moudrých jaksi navrch, kdy jeho moc začala přerůstat všem přes hlavu, byl podroben obecnému referendu, kdy ostatní tajně napsali jeho jméno na střep (řecky ostrakos) a takto jmenovaný jedinec byl nucen ono socio opustit. Už samotná hrozba ostrakizace – tedy vyčlenění z dění obce – byla takovou hrozbou, že k ní nejspíše docházelo zcela výjimečně.
Kde jsou ty časy. Ještě ve 20. století existovali jedinci, jejichž inteligence a um sloužila celku a pro jeho rozkvět. Je možné, že ještě někde přežívají, ale jistě už ne v našem prostoru.
Vážným kandidátem na hlavu státu je nedovzdělaný jedinec, s temnou minulostí kariérního komunisty a pracovníka státní bezpečnosti, člověk zcela bez jakékoliv empatie, jehož jedinou zřetelnou a hypertrofickou vlastností je vyčmuchat peníze jako vepřík lanýže a ihned si je přivlastnit. Jeho kariéra není kariérou úspěšného selfmademana, jak se on rád představuje, ale pouze a jen sérií „převzetí“ úspěšných podniků, likvidace konkurence, dokonalá znalost temného prostředí, kde probíhají ony transakce „nákupu“ podniků, kam oko občana nemá šanci dohlédnout.
Jeho ješitnost se ukázala v posledních dvou letech, kdy v době opravdu závažných událostí místo racionálních a promyšlených kroků předváděl chaotický tanec, kde základním atributem bylo „já zařídím, já dovezu, já dokážu“. Kdy jedno rozhodnutí bylo další den změněno v pravý opak, neboť přišel někdo “ v březnu s matematickým modelem a v srpnu přišel někdo, byl to ten stejný člověk, ale to bylo v nějakém jiném čase a ty, který měli přijít, nepřišli“.
Za normálních poměrů by se již dávno poroučel jako člověk neschopný a svázaný mafiánskými strukturami, který by jednoduše neustál tlak veřejnosti. Nikoli ovšem za poměrů stávajících, kdy je pečlivě řízen PR týmem. Ukazuje se zřetelně, že pokud není Marek Prchal nablízku, není Andrej Babiš schopen říct jednu souvislou rozvinutou větu, spíše slyšíme jen simplexní výlevy na současnou vládní garnituru, která velmi pracně a pro národ bolestivě napravuje, co bylo za poslední 4 roky různými prebendami prohýřeno a promarněno . Naopak – vzpomínáme na brilantní televizní projev, jistě po pečlivé přípravě mediálních expertů, na kterém nepochybně pracoval celý PR tým a který dojal značnou část našeho národa a v němž se kál z pochybení, pravda jen těch, u nichž to bylo zřejmé i jeho skalním přívržencům a které prostě nešlo okecat. I ti však dobře věděli, že předmětný projev v žádném případě nenapsal Andrej Babiš sám, protože toho prostě on sám není ze své povahy schopen.
Je jisté, že principál Prchal již do detailů připravil plán na letošní rok. Spanilé jízdy v obytném kempovním voze po náměstích a návsích, odkud se bude podávat vedle slibů i něco z Penamu. Kde bude sklízet ovace od těch, kterým převedl cenu jízdného od nich samých na jejich děti a vnuky. Kde bude vychvalovat své dosavadní působení, aniž by se slůvkem vrátil ke svému působení za dob pandemie, kde přinejmenším velká část našich občanů nemusela zemřít, protože stačilo se spolehnout na odborníky a nežvanit jim do jejich práce. A jistě spousta selfíček, které budou nadšené babičky ukazovat svým kamarádkám, protože se s nimi vyfotil ten, kterého viděli doposud v televizi. I to bývá – bohužel – motivem ke vhození hlasu do urny.
Zbývá základní a podstatná otázka. O co jde Marku Prchalovi? Musí dobře vědět, komu slouží. Jde o peníze? Jistě, bude asi královsky placen a historie zná mnoho jedinců, kteří za patřičnou výši sloužili i samotnému ďáblu. Myslím si, že on – jako nepochybně inteligentní člověk – by si podobný balík mohl vydělat i jinde a počestněji. Jde o pocit moci? Že ovládá člověka, o kterém velmi dobře ví, že je to jedinec, opovrhující všemi okolo sebe, člověk bez špetky empatie, člověk, který použil frázi o vymýcení korupce jako plášť nad svými minulými, současnými a nejspíše i budoucími kšefty. Že je to člověk, který je schopen pro své machinace použít i své dvě psychicky nemocné děti, aby zakryl svou nemravnou činnost. Že by si opravdu myslel, že Andrej Babiš je člověkem pro skutečné vedení tohoto státu a tím, který jej změní k lepšímu?
Odpovědi na tyto otázky nejspíše nedostaneme, protože – jak známo – Marek Prchal s médii nekomunikuje a veřejnosti se vyhýbá.
Je to zajímavý sociální konstrukt. Málo známý jedinec tahá za provázek marionetu hodně známého jedince, který je v pimprlovém divadle jako hlavní loutka na scéně a překřikuje ostatní. Diváci ony provázky nevidí a jsou fascinováni dějem na jevišti. Pustí někdy Marek Prchal vodicí dřívko? A za jakých okolností by k tomu přistoupil?
Nemůžu si pomoct, ale vždy, když vidím tuto fotku, připadá mi to, že mu vycucnul mozek z lebky. Asi jako šneka z ulity.
Pane autore člověk při čtení Vašich úvah neví, zda se má bezmocně vzteknout nebo hluboce zaplakat nad naivitou voličů. Ostatně ne po prvé v historii lidstva.. .
Ja jsem si dovolila sem chodit cist, na iDnes je to bohuzel zoufale, takze pokud se chci neco dozvedet a nezoufat si u diskusi, ktere se stavaji stale vice agresivni, jsem vdecna, ze mam moznost se dozvedet, kdy uz snad konecne jatra uboheho starce (pokud nedostane z Ciny zdrava jatra odcizena nekomu neposlusne vericimu) konecne podlehnou. Kazdy clanek zde doslova hltam a dekuji za kazdou zpravu o deni v me byvale vlasti.