Konec panslavismu
Celý svět sleduje statečný odpor ukrajinského národa vůči agresivnímu Rusku. Lidé, kteří brání svou zem, mají přirozeně větší motivaci než vojáci, kteří ji dobývají.
Ať bude výsledek jakýkoli, ať tento barbarský čin Ruské federace dopadne jakkoli, vítězem je Ukrajina. Armáda, početně slabší, evidentně vzdoruje mnohem více, než kremelská sebranka předem kalkulovala. Na morálku okupantů jistě musí působit hrdinství obránců, kteří neustoupi výměnou za svůj život. President státu je v Kyjevě, neutekl do zahraničí, naopak stále na sítích i v ulicích hlavního města a burcuje svůj lid k obraně, do světa (a dokonce i k ruskému lidu) promlouvá jasnými slovy, v nichž není ani slovo beznaděje a kapitulace.
Nepochybně to působí Putinovi vrásky. Jeho urážky ukrajinského národa a jeho představitelů, které obviňuje z nacismu (president Zelenskij je Žid) nikdo soudný nemůže brát vážně. Předpokládáná rychlá akce se zpomaluje, někteří vojáci na ruské straně bojovat nechtějí, což při provázanosti obou zemí v historii má své opodstanění.
I když nakonec může dojít k nejhoršímu scénáři a Rusové znásilní svého geografického souseda, hotovo nebude. Dojde k vzepětí nenávisti vůči Rusům, kteří před 100 lety způsobili na Ukrajině hladomor apokalyptických rozměrů. Paralela dobývání Ukrajiny nacisty počátkem 40. let minulého století a současnou situací je více než jasná. Dojde k partyzánskému způsobu boje, rusáci budou muset vázat značné vojenské síly na okupovaném území. Jistě, může se najít nějaký ukrajinský Bilak či Husák, ale ti, na rozdíl od nás, budou muset být silně střeženi a denně se budit strachem, jestli to není jejich poslední den. Ukrajinci nebudou trpět syndromem mnichovanství jako my, právě naopak. Už nyní mají své hrdiny, jejichž činy jsou nezpochybnitelné.
Co je nadevše jisté, skončí i poslední záchvěv panslavismu. Žádná ze zemí, kteří mluví slovanským jazykem, nebude chtít mít nic společného s agresorem, jenž neumí nic jiného, než i v 21. století dobývat, bořit a znásilňovat. Jelikož u nás již není mnoho pamětníků, v nichž zůstává pocit vděku za osvobození naší země, pomine i tento aspekt. Díky Putinovi si nepochybně drtivá většina uvědomí, že naše národní „filosofie“ patří bytostně na Západ, že naše kultura není ani v náznaku podobná té ruské, kde se tragická absence jakéhokoliv byť jen náznaku demokracie projevuje v těchto dnech.
Skončí časem i éra Putina. Do historie jej budou provázet kletby za hrůzy, které napáchal. Možná by jeho mrtvolu měli nabalzamovat a položit vedle jeho velkého učitele v mauzoleu na Rudém náměstí. To aby bylo všem jasno, do jaké společnosti se sám zařadil a kam v dějinách patří.
Pane autore, v dějinách lidstva většinou porazí silnější slabšího. Ovšem – sem tam se stane že David porazí Goliáše.
Tady nejde až tak o vítězství, Ukrajina svým způsobem vojensky nemůže vyhrát (to by musela vyjet směrem Moskva a přenést válku do ulic Moskvy). Ale zvítězila morálně nad hrubou tupou silou, nad barbary, kteří jsou schopni poslat raketu do budovy školky. A nic na tom nezmění výsledek této ruské agrese.
Nevím pane autorem samozřejmě nejde o vojenskou porážku silnějšího. Právě jsem vyslechla debatu ve Spolkovém sněmu. Západní svět bleskurychle mění své narativy jak v otázkách stavu svých vojenských sil, tak v ekonomické oblasti a oblasti neutrality, co se týče dodávek zbraní do konfliktních situací. Nevím jestli se nepodaří zvýšit nátlak na agresora způsobem, že bude muset nějakým způsobem povolit. Žasnu nad morální sílou vedení Ukrajiny. Uvidíme.
👍
Jsem s Vami a mam silny pocit, ze i cela Kanada, Ukrajincu zde v poctu zije vice, nez Rusu, poznala jsem take manzelsky par Doukhobors, jejichz predkove zavrhli Ruskou ortodoxni cirkev, maji skutecne zvlastni historii, jsou pacifiste, proto se branili imperiaqlnimu Rusku. Koncem 19 stoleti jich bylo carem „vystehovano“ nekolik tisic, dost podobne po 68. v CSSR, znam par Cechoslovaku, kteri byli vladou „vystehovani“, ale to uz zachazim jinam, Dekuji za cteni Vasich clanku..