Ruský stud
Ten příběh se stal. Minulý týden. V mé blízkosti. Měním jen jména, místa, věk, čísla.
Normální střední škola. Akorát protože je v Praze, tak i s několika studenty ze zahraničí. Voloďa má rodiče, kteří zde sice nemají občanství, ani azyl, ale mají povolení k dlouhodobému pobytu, protože zde pracují. A tak se Voloďa dostal na českou střední školu. Není to takový typický nafrněný Rus, co všechno má, vše si může dovolit a všichni ostatní mu nesahají ani po kotníky.
Voloďa byl vždy zamlklý. Moc kamarádů nemá. Spolužáci od něj měli vždy tak trochu odstup. Takovéto, dej mi opsat úkol, to nebyl problém. Občas zajdou i na pivo. Ale nějaké společné víkendy, nebo celonoční tahy, to ne. Ostatně Voloďa vždy vypadal, že si stejně ani moc z kopýtka vyhazovat nemůže.
Když dopadly první bomby na Ukrajinu stáhl se Voloďa do sebe ještě víc. Skoro se úplně bál pohlížet spolužákům do očí. Snažil se do školy a domů chodit jinudy a jindy než jeho spolužáci. Byl hodně zamlklý, a nikdo se sním na to téma ani nechtěl bavit. Všichni cítili, že se chodí kolem horké kaše.
„Martine,“ řekl Voloďa několik dní po invazi potichu svému asi nejbližšímu kamarádovi ze třídy, když ho potkal na ulici. „Mohl bych tě o něco požádat?“
Martin nebyl ani tak překvapený, jako spíše zvědavý. „Jasně,“ odvětil.
„Pojď prosím tady za roh,“ požádal ho Voloďa a šel před ním. Za rohem sundal z ramene svou školní brašnu, položil ji na zem, otevřel a z postranní kapsy vytáhl pět set Eur. „Pošli to prosím Ukrajině. Já nemůžu. Já mám strach.“
Díky.🌹
Omlouvam se, ze jsem sem vrazila pred panem Matejovskym, ale stalo se mi v nedeli neco podobneho, protest pred zdejsi budovou Parlamentu, ukrajinske vlajky a protoze mam tu rustinu stale jeste v mozku „zabudovanou a nekdy strasici“, poznala jsem ruskeho mladika, dali jsme se do reci a nakonec jsme oba slzeli, on se nechce vratit a ja se budu snazit sehnat vice kamaradu na pomoc aspon jednomu. Canada zrychluje vydavani viz Ukrajincum v Polsku, Polsko uz ma 300.000 ukrajinskych zen a deti.
Dík!
napíšu opět shlédnutý ruský vtip, co koluje na jejich webech.
Protože z toho člověk si asi udělá nejlepší názor, na názoru ulice a ulice ty vtipy vymýšlí.
Březen 2022. Delegace pracujících u Putina: Vladimíre Vladimíroviči prosím zastavte tu válku na Ukrajině.
Putin, V žádném případě, chcete aby to tady bylo jako v devadesátých letech?
Pracující : Ano, ano, chceme.
Ano, jsme ve fázi, kdy je snadně začít nenávidět Rusy. Rád bych připomněl dobu nedávno minulou, kdy ČSSR prováděla v rámci Varšavského paktu různá alotria a představidté země byla ta nejhorší sebranka parchantů a ruských satrapů. Bral bych to úkorně, kdyby mne někdo nenáviděl jen proto, že zde byl u moci Husák a Jakeš. Nebo ještě blíže – třeba Zeman a Babiš.
Jedna má známá je Ruska, do naší země emigrovala z Moldávie, kde se před asi 15 lety rozhořel národnostní konflikt. Další známá je z Ukrajiny. Obě vysokoškolsky vzdělané, našly si tu uplatnění. Vím, že obě dvě teď prožívají těžké chvíle. Každá z důvodu, který si umíme představit. Ta Ruska mi například ještě nedávno říkala, že není na sociálních sítích, kvůli své národnosti. Měla obavu z nevraživosti. Teď je jí asi ještě hůř. Zatímco Ukrajinka se zapojila do zdejší kultury a sociálních vazeb o něco lépe. Ruska má v sobě tu jejich hrdost, kterou mi tady moc nemusíme. Ukrajinka je družnější… Číst vice »
Áno,je to ich hrdosť, ale Rusi majú v sebe i určitú ostražitosť, lebo oni sa nemôžu hocikde hocijako vyjadriť alebo prejaviť svoj spoločenský či politický postoj. Keď stála o Vaše priateľstvo, tak Vám vlastne prejavila dôveru.