Milovníci rychlé stopy pochopí, o čem je řeč. Bojují s tímto pocitem víkend co víkend. Snad se i naše maličká dočká a její věrný milenec konečně přijde.
….. Přitančila k jeho dveřím s odbíjením dvanácté na místním kostele …… Anděl? …… Snad ……
Vypadalo to, že o Hanku Emko nemá zrovna velký zájem. Ale, budou jedno odpoledne v úplně stejném městě na konci republiky a byla by škoda se při téhle příležitosti minout. Řekne mu o tom.
Znáte ten pocit, když nutně potřebujete volat SOS a máte vybitý telefon? Vždy se to přihodí, když to nejméně potřebujete.
Když si poprvé vstoupil do mého těla, do mé mysli, do mého srdce…, jako bych dostala nový důvod žít.
Všichni pozvaní hosté v honosných róbách otáčejí hlavu směrem ke vstupu. Celá síň utichá. Ve dvoukřídlých dveří stojí kráska. Dlouhé černé vlasy ji v silných pramenech spadají přes ramena až na prsa.
Neobměkčí ho! Nikdo, ničím! Jen on a jeho touha. Cítí ji ve svých žilách, tepe mu ve spáncích, tluče v srdci. Ta touha je silnější než on. Žene se za ní a nemyslí na nic jiného. Chce jen ji!
Zuřivě veslovali rozbouřeným mořem na svých člunech, zabírali veškero silou, nejedli, nespali, žili jen proto, aby mohli dorazit do cizí země a tam dobývat a ničit. Krev byla jejich životem, smrt cílem.
Stáli jsme u čerpací stanice (název nebudu uvádět), stáli jsme tam dlouho. Manžel tankoval pro naše žrouty bagry větší množství nafty. A co se nestalo?!
Kde je? Nějak dlouho už o sobě nedal vědět. Mám pocit, že už několik dní se vůbec neobjevil. To nebývá normální. Snad se mu něco nestalo? Možná, že má jen rýmičku? Přece jen zima byla dlouhá a on je zvyklý na to svoje teplý doupě.