Není na tom přece nic těžkého. Jen najít druhou polovičku. Musím shodit ty tři kila (pro dobrý pocit) a pak už by to mohlo vyjít. : Jdu do toho!
Taky chodíte do restaurací? Za zábavou, za posezením, za jídlem? Co takhle snít? Hm..? Není už náhodou čas si dát něco dobrého na zub?
…… Rána… Lekl jsem se, srdce se mi skoro zastavilo. Teď mi buší jako o život, na rukou husí kůže. Bedlivě sleduju rakev ve zpětném zrcátku, přestože případný další zvuk nemůžu vidět. Jako bych čekal, že se víko snad vyboulí …..
Máte rádi kočičky? Téhle se ale vyvarujte…Ona není kočka jako kočka… Ráda bych podotkla, že slabší povahy se nemají ztotožňovat s hlavním hrdinou.
Prý není vhodné se ptát ženy na věk, proto jsou tam ty tři tečky. V mém případě to není žádné tajemství, ale nehodí se to, tak si to nechám pro sebe. Každému je vždy jeden den v roce o rok víc…
Není to jen tak. To už musí být umění. Nemůžete ji nakreslit jen tak. Musíte mít předlohu nebo alespoň sen, představu. Já vím, jak bude ta moje vypadat.
Že by můj milý Lucius zase někoho obelhal? V tomhle je výborný … …
Ale mohla by to být moc hezká prohra. Proč se stále bránit hezkému? Možná nechat se vést a vzdát se…
………………………………….. krása a zvonivé hlásky neznamenají vždy andělské bytosti …………………..
Opět se probudil hrůzou. Ten sen se stále vracel. Stála tam úplně nahá a očima prosila o milost. Byl tak nemilosrdný… Možná s ní neměl tak zamést… že by svědomí? Ale ne, on žádné nemá. Nemůže si to dovolit. Jak to bylo dál? s „Pomněnkovou“?