České ženy a dívky se nepotřebují zapojovat do žádných aktivit typu „me too.“ Oproti příslušnicím mnoha jiných národů mají totiž velice účinnou zbraň, kterou dokáží snadno a rychle odradit jakéhokoli harašícího muže.
„Honzo, původně jsem ti chtěla dát košem, ale máš pravdu, dneska si s tebou ten větrník dám. A pořádně velikej, když teda mám bejt bába tlustá.“ Odpověděla mi Maruška poněkud rozvitou větou na otázku, zda si dá ke kafi zákusek.
Má každodenní cesta z práce z pražského centra do Nehvizd zahrnuje i jízdu příměstským autobusem. Trasa vede přes jirenské skladové a výrobní haly, ve kterých pracují především cizinci, s nimiž člověk občas zažije nevídané.
Tak jsem si konečně koupil kalhoty. Banální úkon, o němž netřeba psát, pomyslí si nejspíš většina čtenářů. Nicméně některé ženy možná zbystří, zejména žijí-li s partnerem zarytým nenakupovačem oblečení.
„Člověče, já jsem úplně v háji. Marušku chytlo to její předjarní luxování auťáku a mezi zadníma sedačkama objevila zapadlej kondom. Teďka mě podezírá, že jsem jí nevěrnej.“
Všechno to byla moje vina. Kdybych se byla o Adama líp starala, mohl žít a nemusel mi umřít před očima. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když mi tehdy nad ránem umíral v náručí.
Když o tom tak přemejšlím, uvědomuju si, že celý to vlastně začalo asi pět let po svatbě, když byly naše děti v předškolním věku. Roman se mě jednou zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby se před sexem oblíknul do ženskýho prádla.
„Namáčknul se ti na mě v autobusu takovej chlapík, až mi to bylo nepříjemný,“ pravila Maruška a zamyšleně si zamíchala kávu. „No, ale nakonec ho chápu, já když se posadím, tak na vedlejší sedačce moc místa nezbyde.“
Milé děti, musím vám s radostí oznámit, že klasická verze pohádky O perníkové chaloupce byla pro dnešní dobu nevhodná, nekorektní, a tudíž došlo k jejímu zrevidování. Poslechněte si tedy, jak se vše odehrálo doopravdy.
A nemusí jít zrovna o to, že jste vyhráli jackpot ve sportce nebo že v klíčových volbách zvítězil váš oblíbený kandidát. Stačí něco, co na první pohled sice vypadá jako maličkost, ale co je ve skutečnosti pro někoho nesmírně důležité.