Tedy nikoli na sále, jak se zpívá ve známé písničce, nýbrž v tramvaji číslo devět v pražském centru. Vezl jsem se po práci za dalšími povinnostmi, seděl zhruba uprostřed vozu, jehož všechny sedačky byly zaplněné a pár lidí stálo.
Sdílený virtuální prostor
Tedy nikoli na sále, jak se zpívá ve známé písničce, nýbrž v tramvaji číslo devět v pražském centru. Vezl jsem se po práci za dalšími povinnostmi, seděl zhruba uprostřed vozu, jehož všechny sedačky byly zaplněné a pár lidí stálo.
Pomalu se o holi došourala k vyvrácenému stromu a opatrně usedla na jeho kmen. Před očima se jí začal odvíjet film. Poprvé svou celoživotní lásku uviděla těsně po válce, když už žila sama se svou maminkou.
„Honzo, dneska pro tebe nemám nic světoborného, jenom takovou drobnost, která mě rozesmála,“ pravila Maruška na zahrádce naší oblíbené cukrárny. Protáhla se, dala ruce za hlavu a nechala si čechrat vlasy podvečerním vánkem.
Ta paní byla zvláštní, z její věkem zmuchlané tváře bylo lze vytušit, že si v životě prošla lecčím. Možná nějakou dávnou a snad provždy překonanou závislostí na alkoholu, možná nutností živit se v těžkých dobách vlastním tělem.
Pan Josef odložil příbor a po chutném nedělním obědě od své Vlastičky si otevřel druhého lahváče. Odebral se s ním na dvorek, aby si mohl v klidu zapálit cigaretu a nemusel poslouchat její láteření.
Monika nebyla ošklivá. Možná měla až příliš velké poprsí ve srovnání s uzoučkými boky a snad i výraznější nos nad hubenými rty, ale čím muže vyloženě odpuzovala, to bylo její vystupování.
„Maruško, teče vám doma voda?“ Zeptal jsem se starostlivě toho dne odpoledne po práci své krásné plnoštíhlé cukrárenské společnice. V jejich části Prahy byl rozsáhlý výpadek a mě napadlo, jestli to nepostihlo i ji s Frantou.
Dost lidí si to o mně myslí, někteří mi to dávají najevo a pár mi jich dokonce otevřeně řeklo, abych se sebou konečně něco udělala. Jenomže oni nedokážou pochopit mou situaci a chtěla bych je vidět, jak by se zachovali v mé kůži.
„Promiň, Martine, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem na to ani nesáhla a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
„Finančně zajištěný rozvedený bezdětný pětatřicátník sportovní postavy a rodinné povahy hledá partnerku odpovídajícího věku, dítě není překážkou. Značka: Tentokrát už na celý život.“