Sdílený virtuální prostor
Člověk by neměl být chladný, ale přitom zůstat vždy klidný, zachovat si nadhled a tomu, kdo na něj útočí, neoplácet stejnou mincí. Přemáhat zlo zlem nutně znamená se od zla ušpinit. Zhruba tak se vyjádřila mladá, krásná žena, spíš dívka, která chvíli před tím řekla, že se do mě zamilovala.
Povídku, kterou jsem zahájil své publikování na Blogosféře, označil Tomáš Vodvářka za poesii v próze. V mém pojetí hranice poesie a prózy často splývají. Nicméně chci nyní nabídnout tři básničky – první je psaná vázaným, druhá smíšeným a třetí volným veršem.
Je to nejpůvabnější náměstí, co vůbec znám. Leží na kopečku obehnaném středověkými hradbami a s okolním světem jej spojují jen dvě cesty prudce klesající na protilehlých koncích rynku do města. Vlastně je tu ještě jedna uzoučká ulička, tak akorát, aby jí prošel jeden člověk. Vede mezi domy a mění se…