Kdo se bude omlouvat za skandální výroky Tomia Okamury na adresu evropských institucí, za Miloše Zemana a hradní klaku, za Václava Klause a celý jeho institut a za všechny ty, které Pekarová tak popudila?
Sdílený virtuální prostor
Kdo se bude omlouvat za skandální výroky Tomia Okamury na adresu evropských institucí, za Miloše Zemana a hradní klaku, za Václava Klause a celý jeho institut a za všechny ty, které Pekarová tak popudila?
Výročí úmrtí Václava Havla inspiruje. Můžeme se zamýšlet nad jeho osobou, nad dobou, kterou ovlivnil, nad ideály, které propagoval, nad jeho nástupci, nad jeho kritiky i nad nositeli Havlova oblíbeného pojmu „čecháčkovství“.
Pandemie slábne. Protipandemická opatření namíchaná politiky a experty totiž zabrala. Už bylo načase, přišlo to za pět minut dvanáct, ba co dím, jen psí chlup před katastrofou. Spasitelé mohou být spokojeni a my jim vděčni.
Politikové zpochybnili důvěryhodnost médií a novináři přijali jejich hru – cestu od dobré žurnalistiky k výrobě senzací a braku. Výstřední, stupidní a cynické se stává kulturní normou, ne-li dokonce kulturním ideálem.
Zdálo by se, že největší moudra vrcholných představitelů „strany a vlády“ vždy padala a padají stále v okamžiku určité agónie příslušného režimu, se kterou může souviset z hlediska ambicí i jakási agónie osobní.
Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři. Podívej se oknem: všude v ulicích je všechno rudé. Každé okno, každá střecha jako by dnes hořela. Tam, kde jindy tramvaj spěchá, kapela jde zvesela.
V časech feudálních a v dobách bolševismu bývala ta prodleva i několik dní. Posléze, když se u nás v bolestech rodil princip svobodného přístupu k informacím, jsme však o zažívacím traktu prezidenta věděli více než o tom vlastním.
Kromě vlastní pochybné sebeprezentace politické strany před volbami straší tím, co se prý stane, dostanou-li se k moci jejich političtí konkurenti. Někdo tomu věří, jiný pochybuje, ale existuje nějaký skutečně nebezpečný výsledek voleb?
Tolik přibylo do poněkud zatuchlé české kotlinky lidí z místa, ze kterého byla naše povinnost je dostat pryč, a tolik lidí stačí k tomu, aby kdejaký neinformovaný a xenofobní hlupák získal pocit, že musí vyjádřit zásadní nesouhlas.
K tomuto zásadnímu opatření sáhla vláda po dnešním mimořádném nočním jednání na základě toho, že se v nemocnicích zvýšil počet nakažených syfilidou z 29 na 32. Rozšíření zákazu či stanovení výjimek bude později upřesněno.