Sdílený virtuální prostor
[inscenace žel stále aktuální] Už uplynulo čtrnáct let od prvního uvedení naší inscenace monodramatu Edvarda Radzinského Koba, jež jsme uvedli ve světové premiéře 25. února 2008. V Právu tehdy vyšla recenze s titulkem O 60. výročí Vítězného února Gottwald hrál o Stalinovi. Sugestivní zpracování neuvěřitelného osudu jedince ve stalinské době i…
[triolet] Je krásné pláchnout od davu, třebaže venku lije, a sedět v dešti u splavu. Je krásné pláchnout od davu, když déšť veršuje na hlavu kapkami poezie. Je krásné pláchnout od davu, třebaže venku lije. © vtg 2022
[triolet] Přidýchlo vlaze do zimy, potají pučí jaro! V tričku už raší loňské ozimy, přidýchlo vlaze do zimy i dívkám s ňadry bosými a labuť dělá holubičku. Přidýchlo vlaze do zimy, potají pučí jaro v tričku.. © vtg 2022
[limerik] Děl v Hudlicích jistý panic, že správné je milování jen s osobou milovanou. A pak poodešel stranou ošetřit si puchýř v dlani. © vtg 2022
[trioletum dolens] Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím. V kebuli se mi zahnízdíce, deprese klofou do palice, tak snad aspoň mé čmáranice potěší – kohokoli. Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím.
[co nám Kosmas zamlčel] Včera večer Mnata kopulovat chvátal, v kolíbce však furt řval Vojen, Mnata zůstal neukojen. Vzteky prokop vrata, dnes ho bolí hnáta. © vtg 2022
[triolet] Odtančila mi Kolombína někam, snad do stínů, snad někam jinam. Odtančila mi Kolombína, však tančím k ní – ať je nám hlína měkká! Odtančila mi Kolombína někam. © vtg 2022
Marnotratně si ruce myjem, jak nesmilníme, nezabijem, a já se chechtám potají, kterak se masa opájí metamorálním deliriem. © vtg 2022
[tucet nových čmáranice a jeden lime-ryk pojizerský]
[psáno v noční košili za éry covidové] Za oněch dob, kdy covidismus zavládl světem, jsem postupně zaznamenával rozličná negativa covidního stanného práva, leč vesměs se týkala toho, že jsem leckdy leckam nesměl (zhusta nikam). Leč po čase jsem i doma objevil další nevýhodu toho národního karceru. Jak se tak poránu…