Sdílený virtuální prostor
Výstižně ten vývoj popsala kamarádka Lucie Sulovská: Měkký dárky v dětství: ‚Ježíšku, proč seš na mě tak zlej?‘ Měkký dárky v pubertě: ‚No to je fakt trapas.‘ Měkký dárky v dospělosti: ‚No hurá, konečně si vyměním ty roztrhaný spodky a ponožky a ze starých si udělám kuchyňskou utěrku.‘
(responsum ad garrulam) Prázdno se světu otvírá skrz slova nakadeřená, a marně čekáš Shakespeara, že řekne znova: „… slova, slova, slova…“, zatímco poezie, stranou, v koutku o berli opřená, jen šeptá: „Možná na shledanou…!“ © vtg 2012
Ve středu Valné shromáždění OSN většinou 129 států k 11 schválilo rezoluci, podle níž jediným oficiálním pojmenováním Chrámové hory v Jeruzalémě je její muslimský název al-Haram aš-Šaríf. Jakýmsi pofidérním politikářským hlasováním byla naprosto popřena historická fakta, ignorována skutečnost, že židovské osídlení i židovská tradice nejposvátnějšího místa judaismu trvají…
Reverie idololatræ I. Růžová má líčka, štíhlá je jak tyčka, vonná jako z umývárny… Ó, je božská naše hlavní covidienička!
[limerik] Sliboval všem, jak je ochrání, napraví jim život posraný, hýkal: „Zvolte mne do čela!“ – Ozvěna odpověděla: „Lipany, Lipany, Lipany…“ (© vtg 2021)
[sonet poststalinský] Dopadl jsem dost bledě. – Snad jsem srab. Nejsem sebevrah, a on moc dobře věděl, že budu mlčet, že mám strach. Strach, že jsem se snad v sobě splet, strach otočit se zády, strach vzpomenout, strach pomyslet na mrtvé kamarády, strach mluvit, mlčet – strach se bát……
Nakapaly do ostružiní červené slzy jeřabin, krajinou prošel polostín a začínají vládnout stíny. Jen otvůrky vydlabanými prosvítá svíčka obětin – tou letmou září oslavím svátek své vlastní kebulíny: neb právě začal Helloween, je svátek vydlabaných dýní…