Když jsem si před operací navlékla kompresní punčochy s překvapivými krajzlíky (trošku jako do šantánu), nedivte se, že se mi chtělo tančit kankán.
Vztek cloumal nejen mnou, ale hlavně těmi, kdo tomu opravdu rozumí. Ale s úředníkem nehneš. To je jak s párem volů, taky nemáš šanci.
Prezidentské volby a válka na Ukrajině odhalily to, o čem se doposud příliš nemluvilo: Českou dezinformační scénu táhnou senioři. Důchodci sjíždějí proruské a babišovské weby a dezinformace i sami tvoří a rozesílají je řetězovými e-mail
Docela dost lidí drží tzv. suchý únor – alkoholický půst. Já naopak v únoru piju záměrně co nejvíc.
Tři příklady: První je prototypem proputinovského aktivisty, druhý by asi chtěl, aby válka nepoškodila nikoho, kdo ji fakticky nevede, a třetí patrně vnímá svět, který je i v intelektuální rovině ohraničen jakýmisi mantinely.
Máme sklon se podceňovat, nadávat na sebe a své bližní. Někdy dokonce nemůžeme těm druhým přijít na jméno. A přitom to při bližším zamyšlení není tak zlé.
Zvláštní věc. Kdyby volební preference odpovídaly tomu, jak se ke své volbě vyjadřují lidé v médiích i v docela běžné komunikaci, bylo by po dramatu, neboť bychom očekávali drtivé Pavlovo vítězství. Ale tak to není.
Samozvané intelektuální a morální elity už patrně nemohly déle snášet pohled na rusko-ukrajinský konflikt, a tak se rozhodly sepsat výzvu, která podle signatářů nabízí řešení konfliktu a ukončení krveprolévání a ničení.
Tento ženský zdánlivě bezvýznamný dotaz může mít pro chlapa při souhlasném přikývnutí dalekosáhlé důsledky.
Neexistuje žena, jež by neměla své tajemství. I ty největší treperendy je mají. Jsou hluboko ukryty nikoli v nitru jejich duší. Jsou v té malé věcičce, bez níž žádná nevyjde z domu.