Z vepřové krkovičky? Kuřecí? Nebo dokonce jelení? Když vidíte tu nabídku na tabuli, sliny se vám jen sbíhají.
Centrum Prahy, jedno z nejžhavějších odpolední letošního léta, na obzoru se stahují těžká mračna. Neklimatizovaná tramvaj se proplétá rozpálenými ulicemi, uvnitř je tak hrozně, že mouchy padají za letu zmámené vedrem.
Války začínají nenápadně. Na počátku je maličkost, stejná jako když při dešti spadne první kapka. Ta postupně přejde do bouřky, kterou není jednoduché zastavit.
„Byla bych ti povděčná, kdybys tentokrát přišel přesně, Honzo!“ Zdůraznila Maruška, když jsme se den předem po obědě domlouvali na odpoledním popracovním posezení u kávy a větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Někdy po pohledu do zrcadla následuje vzdychnutí a příval nechtěných vzpomínek na dobré jídlo uplynulých dní. Přitom ono za kila navíc nemůže.
Každý člověk dostane v životě příležitost osvědčit svůj charakter. Ukázat, zda je kladnou či zápornou postavou. Problém nastane, když si myslí, že páchá čin hrdinský a okolí má názor opačný.
Po delším čase nové zboží. No….nové. to je otázka. nejspíše nové nejsou, ale jde o staré lety prověřené dobré zboží, žádný aušus. Tak do toho….
Najít si čas pro milování rodičů malých potomků někdy bývá nadlidský výkon. Větší výkon než akt samostatný.
Vynechme různá citoslovce hekání, jakož i šepoty a výkřiky, související se sexováním jako takovým. Zaměřme se na to, co si partneři říkají před a po aktu v průběhu let od útlého mládí až do věku hodně, hodně zralého.
Ne, nebudu tady f’ňukat, jak to nevychází a že je to nespolehlivé. Naopak.