[listy podzimní] Opadáváme s podzimem, hladinou času poplynem, a já, netuše co se stane, jen prosím: jsi-li, tak dej, Pane, kéž letos ještě nezhynem!
“Hlavně nepiš mama blogísek.”, říkali mi. “Jasně, to se takové cynické můře jako já nemůže stát.” odpovídala jsem suverénně. Pointu už asi pravidelný čtenář tuší; nepíšu radši vůbec.
Debilo [nekorektní protestlimerik] Smířeno s dobou prohnilou prý žilo-bylo debilo — že shůry nebylo mu dáno, rozum bralo za koblihárnou, a tak se mu to líbilo.
Inspissationis Houstnou politické boje, zejména v metání hnoje, plytkých výzev plamenných v předvolebních alejích po kolena nablito je.
Napísať fejtón nie je ľahké…ľudia automaticky očakávajú, že bude aspoň trochu vtipný a zároveň aj, že bude reflektovať na témy, ktoré majú to, čomu sa zvykne hovoriť „spoločenský presah.“…
Po čase se zase potká pověstný pan Kohn s pověstným panem Roubíčkem. A to stačí….
Jo, možná jste už ode mě někdy něco podobného četli. O mateřství i o nezadaném příteli. Já už ani nevím, na rodičáku se vše přetavilo do lepkavého balastu lehké demence, že si fakt ztěžka vybavím, co bylo před měsícem.
Zásadní nevýhodou veřejných dopravních prostředků je, že jsou veřejné. Člověk by se v nich neměl příliš uvolňovat, ani rozvalovat. Zejména dámy.